Před jistou dobou jsem zaznamenal prazvláštní věc. Přijedu do Prahy za svými přáteli či kolegy politiky a namísto obvyklého podání ruky, či dokonce objetí je reakcí na můj příjezd jen chladné pokývání hlavou a kradmý pokus o úsměv. Vidí, jak se blížím, a honem do ruky berou, cokoliv je po ruce − tužku, věšák na kabáty, krabici od bot, psa. Jen aby je měli plné. Jen aby se mě nemuseli dotknout.
Myslel jsem si původně, že je to kvůli mým extremistickým politickým neomarxistickým názorům, kterými náš národ ženu na porážku, což bych i pochopil, protože se začínám svých názorů občas v noci bát i já sám, ale pak jsem seznal, že problém bude zapeklitější.
Pokud totiž přece jenom došlo k nějakému náhodnému doteku, dotyčný se bez prodlení vzdálil do kuchyně či koupelny a prostorem se rozlehla čpavá vůně sava či jiného dezinfekčního prostředku. Ulpěl na mně snad odér výparů ze starobrněnského pivovaru? Tápal jsem.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později