Aktuální číslo časopisu Ekonom
Markéta HronováDaniel Pražák nechodil ve třetí až páté třídě každý den do školy. Jako jednoho z prvních v Česku ho učila matka v rámci domácího vzdělávání. "Večer jsem koukal na Hvězdné války, ráno jsem počítal slovní úlohy o rytířích Jedi. To mě bavilo a naučil jsem se stejné věci jako moji spolužáci ve škole," popisuje Pražák, jak domácí vzdělávání může vypadat.
Jindy ráno vstal, odbyl si "opruz" − rozuměj vyplnil nutná cvičení v učebnicích matematiky a češtiny − a pak si četl Štorchovy Lovce mamutů nebo historickou literaturu. Když ho něco zaujalo, vyhledal si to v encyklopedii. Dnes pětadvacetiletý Pražák studuje biologii a dějepis na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy.
Jeho matka vystudovala ekonomickou školu a také učila angličtinu. Díky tomu sledovala, kam se ubírají trendy ve vzdělávání v Americe nebo na západě Evropy, a v době, kdy se více začalo mluvit o domácím vzdělávání, toho využila. Dnes se doma vzdělává přes patnáct set dětí a stále jich přibývá. Zatím bylo možné nechodit do školy jen na prvním stupni. Při schvalování novely školského zákona se letos poslanci přeli o to, zda takzvané individuální vzdělávání povolit i na druhém stupni základní školy. I přes výtky mnohých se to nakonec podařilo schválit.
Kritici poukazovali třeba na to, že děti z domácího vzdělávání budou asociální a nebudou se umět chovat v kolektivu vrstevníků. Takové zkušenosti Pražák nemá. "Chodili jsme i s ostatními dětmi často do přírody, poznávali rostliny, absolvovali jsme výukové programy v zoo, exkurze," popisuje Pražák s tím, že pocit odloučení neměl.
Alternativní školy mají nadšené příznivce, zaryté odpůrce, případně se na ně lidé dívají s nedůvěrou. Proč? Nevěří, že pokud se dětem nechá volnost, budou se chtít samy učit. Myslí si, že známky jsou pro ně důležité a bez nich nebudou mít motivaci se zlepšovat. Často říkají: To je pro přirozeně zvídavé děti, u mého Honzíka / mojí Haničky by to nefungovalo.
Na druhou stranu se jich čím dál víc zajímá o vzdělávání svých dětí, ptají se ve školách, jaké metody používají, a podobně.
Jak to tedy je? Absolventi se vesměs shodují, že žák musí alternativní teorii přijmout, aby to fungovalo. Podle zakladatele Institutu pro podporu inovativního vzdělávání Pavla Kraemera netradiční vzdělávací postupy nejsou pro každého.
"Mám jedno dítě, které potřebuje, aby mu někdo říkal, co má dělat. A druhé, které si to chce určovat samo. To je ve waldorfské škole a je tam spokojené. Druhé si tam nedovedu představit," vysvětluje.
Kraemer zároveň upozorňuje, že při výběru alternativní školy je důležité nespoléhat na to, že když je škola "Montessori", bude automaticky dobrá. Zejména školy, které zakládají "naštvaní" rodiče s minimem zkušeností, jsou rizikem.
"Například kolem Prahy vznikne v horizontu dvou let deset nových škol. Je potřeba rodiče, kteří je zakládají, podpořit. Dát jim odbornou konzultaci, jinak jejich projekty ztroskotají. Takových případů znám mnoho," varuje Kraemer.
Žáci v domácím vzdělávání se musí každý půlrok na klasické škole přezkušovat, jestli umí vše, co podle vzdělávacích plánů umět mají. "Nikdy jsem s tím neměl problém, přišlo mi to jednoduché," říká Pražák.
Bez předmětů, ale s odpovědností
Domácí vzdělávání je asi tou nejkrajnější možností pro rodiče, kteří chtějí pro dítě jinou školu, než zažili oni sami. Dříve vybírali ze zavedených alternativ, jako jsou Montessori, waldorfská škola, v posledních letech se častěji objevují inovativní školy bez jasné ideologie, které jen nabízejí jiný přístup než většina veřejných škol.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
