Asi v šestnácti jsem přestal číst. Moc jsem nerozuměl tomu proč, zkoušel jsem si to různě zdůvodňovat, ale prostě to nešlo. Moje první "dospělácká knížka" bylo asi v šestadvaceti veršované leporelo O veselé mašince od Jana Čarka a Zdeňka Milera, toho od Krtečka. Dokázal jsem si ji číst znova a znova. Následovaly večerníčkové Pohádky o mašinkách o černokněžníku Zababovi a čarodějné mašince, posléze i v knižní podobě.
Pochopil jsem důležitou věc − co se týče absorpce složité poezie a artificiální beletrie, můj mozek se nikdy nevyvinul do stadia, že by byl schopen to vstřebávat. Ne ani tak po rozumové stránce, tou aspoň občas ještě vládnu. Spíše po stránce estetického vnímání. Složité příběhy pro dospělé, sofistikované filozofické romány, sociálně hloubavé filmy − proč to všechno, když je potřeba řešit, co udělat s černokněžnickou mašinkou?
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později