Znáte to − jedete po dálnici z Brna do Prahy, oprava, zúžení a bác, kolona. Čas se vleče a trvá to sáhodlouhé tři hodiny, než se dostanete na místo schůzky. Frustrující…
Frustrující, protože i když pojedete vlakem, který jede špičkově na čas, z místa vašeho bydliště či pracoviště se do cíle vaší cesty takřka nemůžete dostat pod tři hodiny. Čistá jízdní doba vlaku Praha−Brno trvá dvě a půl hodiny, k tomu si připočítejte cestu z domu nebo z práce na nádraží a z nádraží na místo určení. Abyste se vešli do tří hodin celkové cestovní doby, museli byste v Praze i v Brně cestovat do 15 minut. A to musíte mít opravdové štěstí na výchozí či konečný bod poblíž nádraží. Reálně tak auto zůstává stále jediný rychlý dopravní prostředek. Což je při vědomí toho, ve kterém žijeme století, trapné.
Odpovědí na tuto pomalost jsou vysokorychlostní tratě neboli VRT. Ty umožňují maximální rychlost 250−350 kilometrů v hodině − čím víc, tím líp − a dokážou bez problémů stlačit jízdní dobu Praha−Brno pod hodinu. Celkově jste tak v cíli vaší cesty skoro jistě pod dvě hodiny a auto můžete s klidem nechat doma a šetřit čas i peníze.
Proč to nemáme? Protože stát na přípravu těchto tratí 25 let kašlal. Nyní se ale, věřím, blýská na lepší časy. Probouzí se ministerstvo dopravy, probouzí se Správa železniční dopravní cesty, probouzí se Hospodářská komora a téma VRT začíná pomalu probublávat do veřejné a politické debaty. Řeší se studie, které mají prověřit efektivitu a podobně.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 50 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později