Za vysoký počet mrtvých na silnicích může i přestárlý vozový park

V roce 2015 přišlo na silnicích v Evropské unii o život 26 tisíc osob, což je o 5,5 tisíce obětí méně než v roce 2010. Oproti roku 2014 však k žádnému zlepšení na úrovni celé Evropské unie nedošlo, za což může také Česká republika, v níž se situace mírně zhoršila.

V přepočtu na milion obyvatel patří Česká republika spolu s Polskem, Řeckem, Bulharskem, a Rumunskem v tomto ohledu k nejhorším státům v Evropě. K důvodům tohoto nelichotivého výsledku patří nejen stav silnic a mentální rozpoložení řidičů, ale také vysoké stáří vozového parku.

Řidiči starých aut sice bývají opatrnější a většinou nemají tendenci plést si běžnou silnici se závodní drahou, ale dojde-li k nehodě, mívá při srovnatelném nárazu daleko horší následky než u nových aut.

Český vozový park přitom nezadržitelně stárne. Průměrný věk osobních automobilů přesáhl na konci března magickou hodnotu 15 let. Průměrné stáří osobních aut je nejvyšší v dějinách samostatné České republiky, přičemž "firemní flotily" bývají mnohem mladší. V případě aut v soukromém vlastnictví proto platí, že jejich průměrný věk je srovnatelný se stavem před rokem 1990.

Patnáctileté auto nemusí být špatné. Ale jen tehdy, pokud bylo garážované, není havarované, procházelo pravidelným servisem a jezdilo jen střídmě. Na silnicích se však pohybují i mnohé prorezlé vraky, auta poskládaná z několika jiných, přestárlá vozidla, která mizerně svítí, mizerně brzdí a při případné nehodě neposkytnou cestujícím téměř žádnou ochranu.

Oslabení koruny způsobilo, že z České republiky mizí zánovní auta do zahraničí. Zároveň se trvale zvyšuje podíl dovozu automobilů ve věku nad 10 let, z nichž mnohé by byly v západní Evropě prakticky neprodejné.

Třetím faktorem stárnutí vozového parku ovšem je, že mnohé automobilky a někteří čeští prodejci již na tradiční soukromou klientelu v podstatě rezignovali. Hlavní jsou pro ně velké firmy, následuje operativní leasing pro nejbohatší. Běžným soukromým zákazníkům dnes mnozí dealeři nabízejí hlavně ojetá auta, která se k nim vracejí.

Některé značky dokonce v Česku svá malá rodinná auta ani neprodávají (například Opel zde svůj model Karl ještě vůbec nepředstavil).

Tato taktika, která se zaměřuje na firmy, přináší v dobách prosperity zisky. Ale když uhodila krize a firmy naráz přestaly nakupovat, byly to právě rodiny, které prodej osobních vozidel zachránily. A proto by na ně automobilky neměly zapomínat.