Jsem Martin. Aston Martin

Automobilku Aston Martin proslavil hlavně špion James Bond. Její vozy patří k filmovému agentovi 007 stejně jako martini s vodkou ("protřepat, nemíchat!") či krásné ženy. Bez vymyšlené nesmrtelné postavy by už možná automobilka ani neexistovala. Lionel Martin, který ji založil, byl ovšem celkem obyčejným smrtelníkem. Jen by se dalo říct, že zemřel na nedostatek benzinu.

Nadšený milovník rychlých aut Lionel Walker Birch Martin přišel na svět roku 1878. Narodil se, jak Angličané říkají, se stříbrnou lžičkou v puse. Rodina pocházela z Cornwallu, z Atlantikem omývaného jihozápadního cípu Spojeného království. Byla tak zámožná, že příjmy ze zděděných podílů v různých firmách zabezpečovaly jejím členům slušnou životní úroveň, aniž by sami nutně museli pracovat. Toto bohatství mělo hlavní původ v cínových dolech a těžbě keramických surovin.

Značnou část dětství strávil Lionel Martin v Londýně, kde rodina vlastnila dům na dobré adrese. Středoškolské vzdělání získal v Etonu, v prestižní chlapecké internátní škole, líhni významných britských politiků a podnikatelů. Mezi jeho spolužáky bylo mnoho příslušníků předních šlechtických rodů.

V době studií dostal od matky cenný dar, módní jízdní kolo. Jízda na něm mu učarovala. Vyrážel na výlety s vrstevníky a všiml si, že většinou bývá nejrychlejší. Začal se proto zúčastňovat závodů. Nejprve na klopené dráze, pak také na silnicích.

Tato záliba mu zůstala, i když studoval na Oxfordu. Byl vysoký a statný, měl sílu a výdrž. Stal se členem klubu cyklistů, který působil při oxfordské univerzitě. Kolem roku 1900 jej začal úspěšně reprezentovat na amatérských závodech. Kromě toho byl inteligentní, ochotný a vtipný. Také uměl vypít hodně piva. V prestižním cyklistickém klubu, když už měl titul bakaláře, byl proto zvolen kapitánem.

Tehdy si koupil své první motorové vozidlo, motocykl značky Humber. Byl z něj nadšený, ale nezanevřel ani na dopravní prostředky s pedály. Svůj záběr naopak ještě rozšířil na tehdy populární tricykly. V cyklistickém klubu přivítal nového člena jménem Robert Bamford. Nováček byl synem a vnukem vikáře, ale sám vystudoval techniku. Z Martina a Bamforda se záhy stali přátelé.

Na cestě po Francii se Lionel Martin v roce 1904 zbláznil do automobilů. Pak je předváděl po celé Anglii, až měl opletačky s policií pro opakovanou příliš rychlou jízdu. Nějakou dobu mohl zase jezdit jen na tricyklu, na vůni benzinu ale nezanevřel. Naopak se dohodl se svým přítelem Bamfordem a společně začali provozovat v Londýně prodejnu a dílnu na opravy a úpravy vozidel. Firmu nazvanou původně Bamford & Martin založili v roce 1913. Věnovali se mimo jiné automobilům značky Singer. Za volantem upraveného malého vozu typu Singer 10 dokonce zvítězil Martin v závodě do vrchu u městečka Aston Clinton. Tehdy se rozhodl, že jejich firma postaví vlastní rychlý automobil. Najali si k tomu dalšího technika, inženýra Jacka Addise.

První model vznikl tak, že do upraveného podvozku italského automobilu Isotta-Fraschini zamontovali britský čtyřválcový motor Coventry-Simplex a dílo korunovali originální karoserií.

Název na památku vítězství Na památku onoho vítězství v závodě do vrchu dostal automobil název Aston Martin. Společníci začali zařizovat malou továrnu na výrobu těchto aut a rozjeli výrobu prvních kusů, plány jim však zkřížila první světová válka. Jejich první model se stačil účastnit jediného závodu v Brightonu, v němž Lionel Martin obsadil druhé místo. Pak byly závody zrušeny a oba zakladatelé museli obléknout uniformy - Lionel Martin sloužil u admirality, Robert Bamford působil jako důstojník u týlových služeb pozemního vojska. Strojní vybavení proto prodali firmě na výrobu letadel.

Osudný rok 1914 přinesl Lionelu Martinovi také osobní tragédii. Krátce poté, co přivedla na svět syna Johna, zemřela jeho manželka Christina. Na stav rodového majetku však měla válka kladný vliv, protože prudce vzrostla potřeba, a tím i cena cínu.

Po válce firma obnovila činnost a její model s přezdívkou "uhlák" byl na závodních tratích úspěšný. Hned v roce 1920 však Robert Bamford o celý projekt ztratil zájem a firmu opustil. Ve vedení ho nahradila Lionelova druhá žena Katherine. S financováním společnosti velkoryse pomohl hrabě Louis Zborowski, boháč a závodník, který jí rovněž otevřel cestu k účasti na závodech v cizině. V roce 1923 osobně řídil vůz Aston Martin na velké ceně Francie.

Hrabě však nikdy nebyl věrný jen jedné značce. Řídil i například závodní vozy Bugatti. Společně se svým technikem postavil také dva vozy vlastní konstrukce přezdívané "Chitty Bang Bang". Tato auta s německými motory se mimochodem stala volnou inspirací pro román a pozdější slavný britský hudební film "Chitty Chitty Bang Bang"; autorem knihy a námětu pro muzikál byl Ian Fleming, stejný spisovatel, který stvořil rovněž postavu Jamese Bonda.

Louis Zborowski se (obdobně jako v roce 1903 jeho otec) v závodním autě zabil. Na velké ceně Itálie v Monze narazil v roce 1924 se svým Mercedesem do stromu. Událost společnost Aston Martin velmi zasáhla. Její zakladatel zvažoval, že ji pošle do likvidace. Objevili se však další investoři a firma pod novým názvem Aston Martin Motors pokračovala. Perfekcionista a gentleman Martin ve společnosti zůstal ještě dva roky jako technický ředitel.

Vozy slavily sportovní úspěchy, ale hospodaření společnosti úspěšné nebylo. Zakladatel ji proto v roce 1926, kdy zbankrotovala, musel opustit. Byl to bolestivý odchod, doprovázený ostrými hádkami s investory, kteří Martina a jeho druhou ženu vinili z nepoctivosti a zanedbání povinností. Zakladatel se bránil žalobou pro urážku na cti. Došlo k soudnímu sporu, v němž uspěl. Nic to však nezměnilo na skutečnosti, že jeho někdejší firma skončila v konkurzu. Práva na značku si posléze koupili Bill Renwick a Augustus Bertelli. Šlo o konstruktéry, kteří vyvinuli nový motor a měli v úmyslu jej prodat některému renomovanému výrobci. Když ale zjistili, že mohou levně získat známou značku, rozhodli se, že pod ní budou sami auta vyrábět.

Po odchodu z automobilky se Lionel Martin nejprve vzpamatovával z prožitého šoku. Posléze se zapojil do správy starých rodinných firem. Jeho náklonnost k motorismu se však nijak nezmenšila. Stal se členem vedení klubu britských automobilových závodníků, psal o autech články do novin, byl členem sboru rozhodčích pro závody Královského automobilového klubu (RAC) a komisařem na závodním okruhu Brooklands. V automobilovém sportu se angažovala rovněž jeho žena.

V roce 1932 se manželé přestěhovali do velkého a luxusně zařízeného domu ve městě Kingston nad Temží, které je dnes součástí Londýna. Během svého života vlastnil Lionel Martin desítky automobilů nejrůznějších značek, jako byly Rolls-Royce, Bugatti, Buick či Lancia.

Měl dokonalé chování příslušníka britských vyšších vrstev a diplomatické schopnosti, takže se mu dostalo i té pochybné cti, že doprovázel nacistického ministra, který se v roce 1938 přijel podívat na velkou cenu Británie, v níž dominovaly závodní vozy německých značek Auto Union a Mercedes-Benz.

Za druhé světové války, kdy byl benzinu nedostatek a v rámci přídělového hospodaření byl určen jen pro armádu a zajištění životně důležitých služeb, se Lionel Martin vrátil ke svému kdysi oblíbenému tricyklu. Válkou vynervovaní řidiči však na taková vozítka nebrali velké ohledy. V roce 1943 podnikatel přežil první srážku, jen si při ní zlomil žebra. V roce 1945 se mu obdobná dopravní nehoda stala osudnou. Zemřel ve věku 67 let.

Aston Martin bez Martina

Značka žila i bez svého zakladatele. Ve druhé polovině 20. let minulého století přišla s technicky pokrokovým modelem, který měl zajímavý motor o objemu 1,5 litru s ventilovým rozvodem OHC. Vozy vynikaly velmi nízkou karoserií, širokým rozchodem, vynikající ovladatelností a pěkným vzhledem. Přestože byly poměrně těžké, často si dojely pro první místo. Jednotlivé verze dostaly názvy International, Le Mans a Ulster, které připomínaly okruhy, na nichž značka Aston Martin vybojovala prvenství.

V roce 1936 došlo k opětovné změně majitele. Firmu získal Arthur Sutherland. Ten se ji rozhodl přeorientovat na běžnější silniční vozy. V roce 1939 podnik připravil prototyp vozu Aston Martin Atom. Plány však zhatila druhá světová válka, během níž podnik vyráběl díly letadel. V roce 1947 firmu zachránil výrobce traktorů a dalších zemědělských strojů David Brown, který se k tomu rozhodl poté, co absolvoval jízdu prototypem vozu Aston Martin Atom. Podnikatel zároveň koupil automobilku Lagonda, jež disponovala skvělými konstruktéry motorů.

Pod jeho vedením zažila společnost Aston Martin své nejslavnější období. Stala se výrobcem velmi výkonných a luxusních vozů. Mohla si dovolit postupovat stejně jako Rolls-Royce - rovněž neuváděla výkon motorů, neboť jej považovala za "více než dostatečný". Značka bodovala například na závodech v Le Mans (celkového prvenství tam dosáhla v roce 1959). Angažovala se také ve formuli 1, ale bez valného úspěchu, takže se z těchto soutěží zase brzy stáhla.

Pod výrobcem traktorů

David Brown vybudoval mohutné průmyslové a obchodní impérium, které celkem čítalo 20 tisíc zaměstnanců. První automobil Aston Martin postavený v jeho éře se jmenoval DB1. Písmena v typovém označení byla zkratkou z podnikatelova jména a příjmení. Model Aston Martin DB5 se pak proslavil tím, že jej používal filmový James Bond. Byl to skvělý "product placement", ale jak se svět zmenšoval a trhy otvíraly, nešlo již ani v Anglii zastřít fakt, že italští konkurenti Ferrari, Maserati a Lamborghini nabízejí technicky vyspělejší sportovní auta.

Britští konstruktéři se to pokusili zvrátit. Připravili prestižní model Aston Martin DBS V8, který měl být vůči italským značkám konkurenceschopnější, vývoj byl ale příliš drahý.

Majiteli došla se ztrátovou automobilkou trpělivost. V roce 1972 ji prodal. Pak šla firma ještě několikrát z ruky do ruky. I ve složitých dobách se jí však podařilo přijít s novinkou, jež zaujala zbohatlíky z arabských ropných monarchií. Šlo o neobvyklý luxusní sedan nazvaný Aston Martin Lagonda, který byl (údajně jako první na světě) vybaven palubním počítačem a digitální přístrojovou deskou. Celkem se vyrobilo 645 těchto automobilů - šlo o jeden z nejdražších sedanů na světě.

Léta nejistoty a potácení se nad propastí skončila v roce 1987, kdy firmu převzal americký koncern Ford a začlenil ji do své divize luxusních automobilů. Roční produkce poskočila ze 100 vozů na rekordních 700 kusů v roce 1995, přičemž stále šlo o ruční kusovou výrobu bez použití běžícího pásu. Po 20 letech však Ford majoritní balík akcií opět prodal, a to konsorciu britských investorů. Automobilka, jež začala spolupracovat s německým Daimlerem, si nadále zakládá na exkluzivitě a detailní propracovanosti každého vozu. Její obchodní politika stále cílí hlavně na šejchy a emíry: luxusní sedan s šestilitrovým motorem Lagonda Taraf, jehož se má vyrobit nanejvýš 200 kusů, si nejprve mohli objednávat jen zákazníci ze Středního východu, zatímco evropští a jihoafričtí zákazníci se mohli připojit teprve v roce 2015.

Aston Martin

- Britský výrobce sportovních a luxusních automobilů.
- Firmu založili v Londýně roku 1913 Lionel Martin a Robert Bamford.
- Má zhruba 1250 zaměstnanců.
- Výkonným ředitelem je Andy Palmer.
- Letos firma oznámila, že si postaví druhý výrobní závod ve Walesu, kde do roku 2020 vytvoří tisíc nových pracovních míst při výrobě aut v kategorii "crossover" a elektromobilů RapidE.
- Podnik plánuje, že do pěti let kompletně obnoví nabídku a od roku 2020 chce vyrábět 7 tisíc sportovních aut ročně.

Lionela Martina charakterizovala vytrvalost a výdrž. Na tricyklu jezdil, i když byl starý a nemocný.

Herec Sean Connery, představitel agenta 007, a automobil Aston Martin DB5.

Foto: Shutterstock, Fiat, Profimedia.cz, archiv