Elektronická evidence tržeb a kontrolní hlášení, protikuřácký zákon, zákaz prodeje ve velkých obchodech o státních svátcích, regulace realitních makléřů a finančních zprostředkovatelů. Anebo třeba právo na bankovní účet pro každého či zákaz igelitek v obchodech. Z českého parlamentu i z Bruselu se na lidi i firmy každoročně valí desítky větších či menších nových regulací, které mají podle představ politiků zlepšit život Čechů. Nejinak je tomu letos - právě v roce 2016 mají vstoupit v platnost všechny výše zmíněné regulace.

Jak jsou omezení, která stát či Evropská unie chrlí v takovém množství, že se v nich většina lidí nemá ani šanci orientovat, ve skutečnosti efektivní a účinná?

Týdeník Ekonom vybral šest regulací, které vstoupily v platnost v posledních letech a kolem kterých panovaly velké vášně. Snažil se přitom zhodnotit, jaké s sebou přinášejí pro lidi či firmy náklady a jak plní svůj původní účel. Jaká jsou zjištění? Dopady některých regulací jsou neutrální, u jiných naopak vysloveně negativní. A u části regulací se ani nedá změřit a vyhodnotit, zda fungují tak, jak jejich tvůrci zamýšleli.

"Unisex" pojištění? Zdražení pro ženy

Konec diskriminace. Pojišťovny rozlišováním klientů podle pohlaví a různými výpočty výše pojistného porušují princip rovnoprávnosti žen a mužů. Toto rozhodnutí Evropského soudního dvora v roce 2012 znamenalo zásadní změnu v pojišťovnictví. Od druhé poloviny prosince téhož roku proto pojišťovny v celé Evropě musely "zahodit" dosud používané tabulky vycházející z dlouhodobých statistik a různé rizikovosti jednotlivých klientů. A zavést jednotné výpočty.

Už před zavedením novinky "pojišťováci" varovali, že zrovnoprávnění paradoxně odnesou ženy, v jejichž prospěch obvykle bývají antidiskriminační opatření zaváděna. Podle statistik žijí déle a méně riskují - právě proto platily až do zavedení novinky ve většině případů například nižší pojistné u životního pojištění. Sazby pojistného se konstruují podle dlouhodobých statistik úmrtnosti, úrazovosti či diagnóz a ty vykazují jasné rozdíly mezi pohlavími, upozorňovaly pojišťovny.

Jaké byly dopady nové regulace? "Cena pojištění se hýbala oběma směry, i když ve výsledku životní pojištění pro ženy podražilo. Stoupla cena za riziko smrti nebo trvalých následků úrazu," konstatuje mluvčí Uniqa pojišťovny Eva Svobodová. Podle mluvčí České pojišťovny Ivany Buriánkové zdražení u žen činilo až desítky procent. V minulosti například 30letý muž platil v případě životního pojištění až dvojnásobně vyšší měsíční pojistné než stejně stará žena u jinak stejné pojistky. Po sjednocení se sazby sešly zhruba uprostřed: mužům se pojistné snížilo, ženám zvýšilo. Nejvýrazněji se rozdíly projevily u starších ročníků: ženám se pojistné zdražilo až o 80 procent.

Klientky nebyly jediné, koho novinka přišla draho. "Opatření proti ,diskriminaci' žen přineslo kromě zbytečného zvýšení pojistného pro ženy i nemalé náklady pojišťovnám - například na přeprogramování provozních systémů, úpravy pojistných produktů nebo přetisky materiálů a formulářů pro distribuci a marketing," vypočítává mluvčí České asociace pojišťoven Jolana Ackermannová. Přesné náklady pojišťovny nesdělují, řádově šlo ale až o desítky milionů korun.

Levný roaming domácí volání (zatím) nezdražil

Cena za minutu hovoru ze zahraničí až desetinásobně vyšší než volání "doma". Roaming, tedy volání či datové služby v zahraničí, léta představoval pro operátory zlatý důl. V roce 2007 se rozhodla zasáhnout Evropská komise: jelikož nedokázala operátory ke zlevnění dotlačit pohrůžkami, přistoupila k "tvrdé" regulaci a stanovila cenové stropy u volání. O dva roky později došlo i k regulaci cen textovek a datových služeb.

Cíl regulace byl jasný: zlevnění volání či brouzdání po internetu v zahraničí. Astronomické ceny podle Evropské komise i mnoha expertů na telekomunikace neměly žádné opodstatnění. Podle člena Rady Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) Ondřeje Malého nejsou náklady na roamingové služby zásadně vyšší než na volání doma - a už vůbec ne o tolik vyšší, aby ospravedlnily i několikanásobné ceny pro zákazníky.

Odpůrci regulace včetně operátorů se pochopitelně ohradili. Nařízení prý není potřeba, trh by si poradil sám. Poskytovatelé mobilních služeb pohrozili: Nenecháme se připravit o zisky a ztráty z roamingu vykompenzujeme zdražením některých služeb na domácím trhu. Jaká je realita?

"Maloobchodní cenová hladina v Česku, měřená průměrnou minutovou cenou volání, v posledních letech klesá. Jen mezi roky 2013 a 2014 klesla průměrná minutová cena z 1,60 koruny na 1,24 koruny bez DPH," konstatuje mluvčí ČTÚ Martin Drtina. Znamená to, že operátoři klamali tělem? "Jak by se tato hodnota vyvíjela bez uložené regulace a zda by průměrné ceny byly ještě nižší, to je spekulace," dodává Drtina. Proč tedy ceny neklesaly? "Snížené ceny roamingu se promítly do zvýšeného objemu provozu ze zahraničí," vysvětluje tajemnice Asociace provozovatelů mobilních sítí Martina Tocháčková.

Otázkou zůstává, zda zdražení domácích služeb nepřinese úplné zrušení roamingových poplatků, které Evropská komise plánuje na rok 2017. "Nastane stav, kdy tuzemští operátoři budou i nadále platit velkoobchodní ceny za roaming, ale na maloobchodní úrovni z něj již nebudou generovat dodatečný příjem," upozorňuje Drtina na fakt, že od příštího roku bude pro operátory volání ze zahraničí ještě méně výdělečné. Riziko zdražení "doma" bude tím pádem vyšší.

Energetické průkazy nezabraly

Tlak na úsporu energií a lepší přehled kupujících o energetické náročnosti nemovitosti, kterou se chystají koupit. Takové má být hlavní poslání takzvaných průkazů energetické náročnosti budov, které jsou v zemích unie povinné od roku 2013. Jinými slovy, lidé by při koupi měli znát "spotřebu" energií domu či bytu - stejně jako u elektrických spotřebičů. A zohlednit ji v nabízené ceně.

Funguje tento předpoklad i ve skutečnosti? Podle Petra Holuba, prezidenta aliance Šance pro budovy, sdružující tři stovky firem zabývajících se výstavbou a renovací budov, se v Česku alespoň prozatím náročnost uvedená v energetickém průkazu v cenách nemovitostí neprojevuje. Jinak řečeno, Češi na spotřebu energií při pořizování nemovitosti nedbají. "V okolních zemích, jako je Německo nebo Rakousko, jsou šetrné nemovitosti zpravidla o pět procent dražší než stejné s nižší energetickou třídou," tvrdí Holub. České realitní kanceláře často kvůli nedostatku informací rovnou do inzerátů zadávají nejhorší energetickou třídu. Trh s realitami to nepostihlo, průkazy se v cenách neprojevily.

Nevalný zájem Čechů o průkazy energetické náročnosti naznačují i výsledky kontrol, které v této věci provádí Státní energetická inspekce (SEI). "Za loňský rok SEI provedla celkem 325 kontrol povinností spojených s průkazy energetické náročnosti budov. Porušení zákona bylo shledáno v 59 případech a celkově byly uděleny pokuty za více než 285 tisíc korun," uvádí mluvčí SEI Radka Vymlátilová. Povinnost tedy nesplnila pětina kontrolovaných subjektů - nejčastěji údajně tím, že jednoduše žádný průkaz neměla.

Podle SEI se dodržování povinností spojených s průkazy "všeobecně rok od roku zlepšuje". A kolik se díky nim ušetřilo na energiích? "Úsporu způsobenou vstupem povinnosti zpracování průkazu nelze vyčíslit," konstatuje mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu František Kotrba. Náklady pro majitele nemovitostí se dají spočítat alespoň přibližně. Podle ministerstva byly vydány řádově statisíce průkazů. Cena vystavení jednoho se pohybuje od čtyř do 10 tisíc korun. Prostým výpočtem lze dojít k odhadu, že Češi za regulaci zatím utratili stovky milionů korun, aniž by dosud přinesla výraznější pozitivní efekty.

Alergeny? Výsledky neznámé

Alergeny v jídlech představují zdravotní riziko pro stále větší část populace. Restauratéři i další prodejci nebalených potravin proto musí od poloviny prosince 2014 viditelně informovat o obsažených alergenech - celkem 14 skupinách - v nabízených potravinách, aby předešli potenciálním zdravotním problémům alergiků. Takový byl záměr zákonodárců.

Kritici z řad restauratérů od počátku odkazovali na zbytečnost opatření. "Nemáme informaci, že by došlo k nějakému problému právě na základě toho, že byl zákazník špatně informován o obsahu alergenů, předtím, než začala nová směrnice platit," tvrdí například šéf asociace restaurací Václav Stárek. Nabízí se tak otázka, jak velké množství lidí má vlastně novinka chránit. Například Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) cituje studii, podle níž potravinovou alergií nebo intolerancí trpí přibližně jedno až tři procenta dospělé populace a čtyři až šest procent dětí.Alergeny uvedené na jídelních lístcích jistě alergikům pomohly. Jak přesně, ve statistikách není uvedeno.

Přestože se regulace související s alergeny zaměřuje na malý počet lidí, kontroly jejího dodržování jsou četné: SZPI jich jen loni provedla celkem 4666. Na dotaz týdeníku Ekonom, jaké jsou s nimi spojeny náklady, neodpověděla. A jaké byly výsledky? Celkem našli inspektoři pochybení u více než 800 provozů - tedy pětiny. "Mezi nejčastější provinění patří absence informací o konkrétní alergenní látce, která byla použita jako ingredience, nepřesné, nesrozumitelné nebo zavádějící informace o alergenech, pokud jde o složení pokrmů," vypočítává Radoslav Pospíchal ze SZPI.

I přes velký důraz na kontrolu dodržování nové povinnosti je nemožné zhodnotit její reálné dopady. Týdeník Ekonom zjišťoval například u Ústavu zdravotnických informací a statistiky, zda povinné informování o alergenech pomohlo snížit počet případů zdravotních komplikací či hospitalizací pacientů kvůli alergické reakci. Mluvčí ústavu Jiří Tráva nicméně tvrdí, že takto detailní statistiky nemá k dispozici.

Podobně reagovalo i ministerstvo zdravotnictví. "Ze žádných zdravotnických statistik nelze vyčíst souvislost mezi povinností uvádět informace o alergenních látkách nebo látkách způsobujících intolerance ve stravovacích službách a počtem hospitalizací nebo ošetření z důvodu vzniku alergické reakce jako reakce na konzumaci potraviny s obsahem kritické složky," konstatuje mluvčí ministerstva Štěpánka Čechová. Jinak řečeno, regulace zřejmě mnoha alergikům usnadnila život; nelze to ale nijak změřit ani spočítat, jelikož neexistují relevantní data.

Varování nezabírají. Kouření omezí jedině zdražení

Boj proti kouření patří mezi oblíbené "konání dobra" téměř u každé vlády. V minulosti v Česku prošlo několik ať už evropských, nebo domácích pokusů, jak kouření více regulovat: povinnost uvádět na krabičkách varovné nápisy o škodlivosti kouření, omezení reklamy na tabákové výrobky, zákaz prodeje cigaret s označením "light" a také pravidelné zvyšování spotřební daně. V polovině letošního roku dokonce krabičky "ozdobí" drastické obrázky následků kouření.

Jaké jsou dopady podobných protikuřáckých opatření v praxi? Ze srovnání doby, kdy došlo k zavedení jednotlivých novinek, s vývojem spotřeby v Česku je zjevné, že varování ministra zdravotnictví nebo omezení reklamy nemají téměř žádné zásadní přímé dopady na pokles vykouřených cigaret. Naopak daleko citelněji je znát každé výraznější zdražení kvůli zvýšení spotřební daně. Jinak řečeno, pokud nějaká regulace na kuřáky funguje, je to především ta cenová.

Lze to ilustrovat opět na statistikách: v roce 2008 došlo v Česku k zásadnímu zdražení krabičky cigaret, a to v průměru až o devět korun. Průměrná spotřeba na osobu díky tomu klesla z 2345 kusů v roce 2007 na 2107 o rok později. Zdražování "salámovou metodou" v následujících letech pak mělo za efekt kontinuálně klesající křivku spotřeby cigaret v Česku.

Úplně jasné ale není, nakolik zdražení vede ke snížení reálné spotřeby a nakolik pouze k přesunu na černý trh. Například ve zmiňovaném roce 2008, kdy došlo k jednomu z nejdramatičtějších zdražení, hlásili celníci prudký nárůst zabavených nekolkovaných balíčků. Například v severních Čechách a na Moravě, tedy v sociálně slabých regionech blízko hranic s Polskem, byla podle odhadů každá třetí cigareta propašována ze zahraničí. S pokračujícím růstem cen lze očekávat další přesun kuřáků k levnějším variantám, které jsou většinou škodlivější než "legální" cigarety.

Nezměřitelné úspory na žárovkách

Klasické wolframové žárovky více hřejí, než svítí. Také nejvýkonnější vysavače spotřebovávají příliš mnoho energie. A tak je zakážeme. Taková úvaha stála za jedním z nejkontroverznějších opatření, která Česko přejalo z Bruselu. Zákaz žárovek byl vnímán jako tvrdá regulace s velmi nejistými výsledky. Brusel si vzal žárovky a vysavače na paškál v rámci omezování spotřeby energie diktovaného bojovníky proti klimatickým změnám.

Spočítat náklady, které s pořizováním dražších žárovek domácnosti mají, prakticky nelze. Z údajů sítě obchodů Expert Elektro nicméně vyplývá, že hlavním kritériem je pro kupující cena - nikoliv konkrétní technologie. I díky tomu byl po zákazu klasických žárovek zprvu největší zájem o nejlevnější úsporné zářivky a halogenová svítidla. Teprve se skokovým zlevněním technologie LED se přesunul zájem i k LED žárovkám. Každopádně k ceně klasické "šedesátiwattovky" kolem 10 korun se dosud ani nepřiblížily a výdaj na jednu žárovku je oproti minulosti několikanásobný - ovšem za cenu až 90procentní úspory energie při svícení (u LED technologie).

Stejně tak se nelze dobrat konkrétních čísel u úspor. Ústup klasických žárovek i "žravějších" spotřebičů je postupný; staré spotřebiče se doprodávají i několik let. "Celkové vyčíslení úspory energie u konkrétního výrobku je proto nemožné," potvrzuje František Kotrba z ministerstva průmyslu. U spotřeby energie v českých domácnostech nicméně neexistuje dlouhodobý klesající trend: spotřeba v posledních 10 letech kolísala. Zbrzdila ji ekonomická krize v roce 2009, poté ale opět následovaly roky růstu. Odborníci to vysvětlují tím, že nákupy šetrnějších žárovek či jiných spotřebičů vyvažuje rostoucí počet spotřebičů v domácnostech. Jinak řečeno - když na jednom místě lidé ušetřili, spotřebovali energii jiným způsobem.

Paradoxem je chystané opatření o novém účtování plateb za energii, které má platit od příštího ledna. Spočívá v tom, že poplatky za distribuci elektřiny, tvořící zhruba polovinu celkové faktury, se od příštího roku budou platit podle velikosti hlavního jističe, a ne dle skutečné spotřeby. Ani sebevětší spořílek, který si nechal namontovat příliš silný hlavní jistič, nebude mít účty za elektřinu plně pod vlastní kontrolou, a to ani s nejúspornějšími žárovkami.

 

80 procent

Až o tolik se zvýšilo ženám pojistné na životní pojištění kvůli regulaci zakazující rozlišovat klienty dle pohlaví.

 

90 procent

Až o tolik menší spotřebu mají LED žárovky oproti klasickým wolframovým.

Energetické štítky. Lidé by je měli sami vyžadovat při koupi bytu, aby znali jeho "spotřebu". Zatím je zájem minimální.

Boj proti kouření je populární u každé vlády. Větší efekt než varování a zákazy ale přináší zdražení.

Foto: Shutterstock, Libor Fojtík, www.agfoods.eu

Související