Být bohatý jako Onassis

Příběh řeckého rejdaře Aristotela Onassise připomíná antické báje. Na co sáhl, to se mu - podobně jako mytickému králi Midasovi - pod rukama měnilo ve zlato. Pohádkově zbohatl a vybudoval ohromnou flotilu tankerů a dalších obchodních lodí a navzdory hodně ostrým loktům získal společenské postavení a obdiv řady slavných žen. Poslední a spektakulární sňatek uzavřel s manželkou zavražděného amerického prezidenta Kennedyho.

Ale stejně jako Midasovi nebo aténské námořní říši v dobách antiky ani jemu bohatství štěstí nepřineslo. V závěru života, když při leteckém neštěstí zahynul jeho syn a předpokládaný dědic celého podnikatelského impéria, začal dosud nadmíru tvrdý a na hromadění majetku závislý byznysmen prohlašovat, že peníze nejsou vše, čeho je k životu potřeba. Z jeho úst to znělo téměř jako pokání.

Šaty dělají člověka

Aristoteles Onassis se narodil v roce 1906 v Izmiru na tureckém pobřeží Egejského moře. Toto přístavní město a centrum obchodu obývala početná řecká menšina a Onassisův otec v ní patřil k nejzámožnějším. Bohatl na lodní přepravě a obchodech s kvalitním a jemným tureckým tabákem.

Zdálo se proto téměř jisté, že syn půjde v jeho stopách. Jenomže v roce 1922 za nelítostné řecko-turecké války město vyplenila turecká armáda a Onassisové, stejně jako statisíce jiných Řeků, ztratili majetek a museli uprchnout.

Šestnáctiletý Aristoteles, který přišel za protikřesťanských masakrů o řadu příbuzných včetně tří strýců, se nezastavil v Řecku, ale až v Argentině. V Buenos Aires začínal s 250 dolary v kapse od nuly. Zprvu pracoval v Brity vlastněné telefonní společnosti. Rychle se však dokázal sžít s novými podmínkami a vrhl se na podnikání. Spekuloval na burze, brzy si ale vzpomněl na rodinnou tradici a zaměřil se na tabák a začal ho s pomocí otce dovážet z nenáviděného Turecka. Jeho cigarety si v Argentině oblíbily především ženy, a to v čele s Onassisovou milenkou, oblíbenou operní pěvkyní Claudií Muziovou. K seznámení mu prý pomohlo, že si za první vydělané peníze pořídil luxusní oblek. Později cigarety značky Osman a Primeros exportoval do celého světa.

Během několika let našetřil 50 tisíc dolarů a pořídil si obchodní loď. Opět navázal na to, co před pár lety viděl u svého otce. Nezastavil ho ani první neúspěch: loď se potopila, ale Onassis na tom díky dobře sepsané pojistné smlouvě netratil. Za dalších pár roků svůj majetek zdesetinásobil a stal se milionářem. I díky obchodům se vzdáleným Řeckem, kde kvůli tomu intervenoval v nejvyšších politických kruzích. Vybudoval pak flotilu ze šestice lodí, které levně, v podstatě za cenu železa do šrotu, koupil v Kanadě.

Současně se přestěhoval do USA, centra světové ekonomiky. Tam se oženil se zámožnou Norkou, která do jeho rychle se rozvíjejícího byznysu přinesla další peníze. To umožnilo získat první velké tankery o výtlaku 15 tisíc tun.

Druhá světová válka se pro něho stala, podobně jako pro jiné podnikatele za Atlantikem, velkou příležitostí. Investoval okamžitě tři miliony dolarů do vládních válečných dluhopisů a současně poskytl obchodní flotilu k přepravě armádního materiálu.

Přesto však pro americké úřady, které v něm celkem správně viděly drsného obchodníka pohybujícího se vždy na hraně zákonů, zůstával podezřelou osobou. Na jedné straně vláda ochotně využívala jeho služeb, na druhé ho nechala sledovat agenty FBI.

Útěk do Evropy

Okamžitě po válce vsadil na přepravu ropy, o niž v USA i v celém vyspělém světě raketovým tempem rostl zájem. Nad většinou jeho lodí vlály vlajky Panamy a dalších malých zemí. V nich neplatil daně buď žádné, nebo jen nízké, a tak mohl zákazníkům, hlavně ropným firmám, nabízet nízké ceny a drtit konkurenci.

Potvrzením obchodních úspěchů dravého multimilionáře se stal jeho druhý, opět víceméně obchodní sňatek. Tentokrát se sedmnáctiletou dcerou vlivného řeckého rejdaře a finančníka Stavrose Livanose.

S velkou vervou se pustil i do lovu kytovců na jižní polokouli. Spoléhal přitom na vzestup cen velrybího oleje a ukázalo se, že právem. Hned první rok vydělal přes čtyři miliony dolarů. Narazil však na veřejné mínění a tvrdou konkurenci Norů. Ti ho obvinili z lovu nedospělých kusů, a v Peru mu úřady velrybářské lodě dokonce zabavily. Škody ale uhradila pojišťovna a zbylé škunery prodal Japoncům.

Fatální byl až střet s americko-saúdským petrolejářským gigantem Aramco. Za zády této firmy (a podle nepřátelského norského tisku nejen s pomocí úplatků, ale i někdejšího šéfa nacistické Říšské banky Hjalmara Schachta) Onassis uzavřel velký kontrakt o odběru a dalším prodeji části saúdské ropy.

Za Aramco, které si na obchod s Rijádem nárokovalo monopol, se v roce 1954 postavily ostatní velké naftařské firmy a výsledkem byl bojkot Onassisových lodí. "Byl jsem v největší bryndě svého života," přiznal později rejdař.

Aby toho nebylo málo, vzpomněl si Washington, dotčený vměšováním do strategicky důležitých záležitostí kolem Perského zálivu, na jeho dřívější daňové prohřešky. Onassis hned po válce odkoupil od americké vlády hluboko pod cenou čtyři armádní tankery. Podmínkou takového výhodného obchodu však bylo, že zůstanou v rukou amerických občanů. Rejdař, který nemínil platit vysoké daně, k obejití úřadů a získání lodí a jejich následnému převedení do ciziny využil nastrčenou společnost.

Několik let mu to procházelo, za nové situace však měly tyto machinace dramatickou dohru před soudním tribunálem. Jen díky obratným právníkům Onassis unikl vězení a zaplatil "pouze" pokutu. Zato ve výši sedmi milionů dolarů, což do konce života nesl jako těžkou pohanu.

Východiskem se pro něj stal útěk do Evropy. Přesunul se do Monte Carla, kde se spřátelil s podnikavým monackým knížetem Rainierem. Do města, v němž vzápětí ovládl většinu kasin, hotelů a restaurací, převedl i centrálu svého obchodního impéria, které se nově jmenovalo Olympic Maritime.

S knížetem ho spojoval také zájem o slavné herečky. Zatímco Rainier získal za manželku Grace Kellyovou, Onassis se proslavil románkem s operní pěvkyní Marií Callasovou, který ale znamenal rozvod s matkou jeho dětí.

Na vrcholu kariéry

Přátelství obou mužů nevydrželo kvůli rozdílnému pohledu na monackou ekonomiku a investice do jejího rozvoje. V podstatě šlo o vládu nad celým ministátem. Zatímco kníže chtěl stavět na masové turistice, Onassis preferoval orientaci na nejbohatší klientelu. Prohrál, majetek v Monaku prodal a šel dál do Řecka. Koupil tam, respektive v Jónském moři, nevelký ostrůvek Skorpios a odtud řídil i svůj podnik, k němuž už dříve za podezřele výhodných podmínek připojil řecké státní aerolinie TAE. Přejmenoval je na Olympic Airways a vybavil je tryskovými letouny a na ně nechal namalovat olympijské kruhy. Jádrem jeho byznysu ale zůstávala námořní flotila, kterou v dobách největší slávy tvořilo 70 tankerů a dalších velkých obchodních lodí. K jejímu budování využíval podle vlastních slov metodu "nákup za peníze jiných osob". Lodě obvykle nechával stavět až ve chvíli, kdy již měl v kapse smlouvu o další rozsáhlé dodávce rud či ropy. A vycházel přitom z premisy, že se nová investice musí vrátit už během prvního roku, ačkoliv loď bude sloužit třeba i dvacet let.

Ropné společnosti, například Mobil, Socony či Texaco, patřily k hlavním zákazníkům a souhlasily s dlouhodobými kontrakty založenými na pevně stanovených cenách. Ty nakonec byly výhodné i pro ně, protože Onassis podnikal z daňových rájů.

Současně investoval po celém světě. Do ropných společností na Blízkém východě a ve Venezuele, chemiček v Íránu nebo těžby zlata a letecké dopravy v Latinské Americe. Nakupoval také nemovitosti v evropských velkoměstech a Mexiku a nechal postavit i padesátiposchoďový mrakodrap Olympic Tower na Manhattanu.

Peníze si ukládal na účty ve více než 200 bankách a do přepychové jachty Christine O. Na ni rád zval celebrity včetně Winstona Churchilla, Evy Perónové či Franka Sinatry. Všechny je tam ohromoval luxusem, například vanami z mramoru, z něhož byl postaven starověký aténský Parthenon, či schodišti ze stříbra a polodrahokamů.

Neúspěch zaznamenal jen jediný. Marně koncem 60. let domlouval s ultrapravicovou řeckou vojenskou juntou projekt Omega. Tedy výstavbu řeckého petrochemického a hutního průmyslu a elektráren, kterou měly financovat americké banky. Kvůli sporům mezi samotnými vojenskými vládci byl Onassis z tohoto obřího obchodu nakonec vytlačen.

Když peníze nestačí

I tak stál na vrcholu kariéry. Veřejnosti to předvedl novým sňatkem, tentokrát s elegantní vdovou po zavražděném americkém prezidentovi Jacqueline Kennedyovou.

Seznámil se s ní v roce 1963, kdy si uklidňovala nervy na jeho luxusní jachtě. O pět let později se, přes velký odpor Onassisových dětí, na ostrově Skorpios vzali a střídavě žili v USA, ve Francii a v Řecku, kde mu začali familiárně říkat "Ari". Nakonec ale zůstal každý sám a Jacqueline posílala z USA hlavně účtenky za své nové obleky. Její bohatý manžel zase měl čas na milenky.

Rok 1973 byl pro Onassise obchodně nadmíru úspěšný: znovu dokázal, jak výborně se umí orientovat za nepřehledné situace. Svět tehdy postihla ropná krize v důsledku embarga uvaleného arabskými producenty na celý Západ, který ve válečném konfliktu Egypta a Sýrie s Izraelem podpořil židovský stát. Avšak rejdař, jenž měl na Blízkém východě z dřívějších let vynikající styky, dovážel do Evropy ropu z Kuvajtu. A protože její ceny následně vystřelily vzhůru, vydělával na jednom naloženém tankeru kolem čtyř milionů dolarů.

Lidsky to ale pro něj byly nejhorší chvíle. Už v lednu se v letadle zabil jeho milovaný čtyřiadvacetiletý syn Alexandr. Měl převzít otcův byznys a už se zaučoval jako šéf letecké společnosti. K tomu se Onassisovi horšilo chronické onemocnění svalů a magnát poznal, že mu mnoho života navzdory exkluzivní lékařské péči nezbývá.

"Peníze nejsou vždy tím, co člověk potřebuje," řekl pod dojmem těchto ran osudu příbuzným, kteří mu přišli gratulovat k vynikajícím obchodům.

O rok později opravdu zemřel. V důsledku pooperačních komplikací na zápal plic.

Deset milionů dolarů dostala vdova Jacqueline Kennedyová-Onassisová. Zbytek ohromného jmění, šlo o 250 milionů dolarů v tehdejších cenách, v závěti rozdělil na dvě části. Na fond, který pojmenoval po synovi a jehož cílem byla v Řecku podpora charity, umění a školství, převedl 45 procent majetku. Většinu jmění, a hlavně aktivní investice předal dceři Christině, která však v roce 1988 zemřela na předávkování narkotiky.

Samotný ostrov Skorpios, kde je Aristoteles Onassis pohřben a který zůstával v rukou jeho vnučky Athiny, nakonec koupila více než za sto milionů eur dcera ruského miliardáře Jekatěrina Rybolovlevová.

250 mil. USD

Takové dědictví se dělilo po smrti Aristotela Onassise v roce 1974.

Nakupuji za peníze jiných. Aristoteles Onassis.

Od poloviny 50. let minulého století Onassis oslňoval celebrity přepychovou jachtou Christina.

Základem Onassisova podnikatelského impéria byla flotila velkých tankerů.

V roce 1968 se Onassis oženil s Jacqueline Kennedyovou, vdovou po zavražděném americkém prezidentovi.

Foto: ČTK, Getty Images, Reuters, Shutterstock