Vánoce 1989 vs. 2015: Místo mobilu jsme toužili po džínách a nedostatkové barevné televizi

Každý průměrný Čech utratí letos za Vánoce asi osm tisíc korun a nakoupí 16 dárků, přičemž nejčastěji obdaruje své blízké oblečením a kosmetikou. Mezi dětskými dárky budou převažovat hračky, mobily a tablety. Většina lidí se bude snažit vyhnout frontám, z pohodlí domova nakoupí alespoň část darů až 80 procent z nás.

Vánoce jako svátky hojnosti nejsou ovšem doménou naší doby. O prohýbající se stoly a hromadu dárků pod stromečky jsme se snažili i v časech, kdy pro nás vánoční nákupy znamenaly desítky hodin stání ve frontách a často i cestu domů s prázdnou igelitkou. Třeba v roce 1989 jsme posíleni euforií z nově nabyté svobody dokázali za dárky a štědrovečerní hostinu utratit skoro polovinu průměrné mzdy, která tehdy činila 3170 korun. V současné době na Vánoce padne asi třetina průměrného platu.

Džíny jako vstupenka do party

"Už počtvrté přistál na pražském ruzyňském letišti letoun známý pod jménem Ruslan, který ze Šanghaje přivezl 120 tun spotřebního zboží. Do čtrnácti prodejen Textil a oděvy a pražského Domu módy letos před Vánoci poputují košile, froté ručníky, halenky, boty a džínová konfekce za 200 milionů devizových korun," lákala na oblečení z dovozu v listopadu 1989 reportáž v hlavních zprávách tehdejší Československé televize.

Hned druhý den po odvysílání se u obchodů začaly tvořit obrovské fronty. Přesto, že oblečení patřilo a patří k těm méně oblíbeným, takzvaným měkkým dárkům, pokud člověk v balíčku našel právě džíny nebo džínovou bundu, byl to důvod k obrovské radosti.

Stejně jako si dnes děti a mládež budují postavení v kolektivu částečně podle kvality mobilu nebo tabletu, byly jistou zárukou přijetí v kolektivu právě džíny. "Stát se součástí džínové školní komunity znamenalo rozhodující posílení vlastní autority mezi spolužáky," píše ve své knize Retro ČS Michal Petrov. Při průměrné mzdě 3170 korun dali v roce 1989 za dovozové čínské džíny lidé 300 korun.

Džínovou konfekci už tehdy vyráběly za cenu zhruba o sto korun nižší také československé podniky Severka Cvikov, Kras Brno nebo závod v Prostějově. V polovině osmdesátých let dostal dokonce oděvní podnik v Prešově licenci na britskou značku LeeCooper. Problém ale byl, že československé textilky je šily z tuhých a nepoddajných materiálů, jedinou možností, jak opravdu zapadnout, byl tehdy nákup zboží z dovozu.

Barevná televize za čtvrt roku práce

Snem velké části tehdejší populace byla dnes běžně dostupná spotřební elektronika, zejména pak barevné televize. Model roku 1989, Tesla Color Oravan 2 s obrazovkou o úhlopříčce 42 centimetrů, stál v obchodech s elektrem na sklonku osmdesátých let 9000 korun, což je stejná cena, za kterou se dá nyní pořídit LED televizor s plným HD rozlišením.

Tehdy na něj lidé museli ušetřit tři platy. Finance ale nebyly jediným problémem. Pracovníci Tesly v ro-
ce 1989 ubezpečovali, že bude tentokrát před Vánoci barevných televizí dostatek. Stejně jako v předchozích letech se ale nakonec na každého zdaleka nedostalo.

"Nepodařilo se ani uspokojit poptávku dovozovými přenosnými televizory z Číny, jelikož devizové prostředky určené na import se musely ve větší míře použít na jiný druh zboží," vysvětloval v relaci Československé televize zástupce ministerstva obchodu. Kdo neměl konexe, neměl příliš šancí se k vytouženému daru dostat. Pokud tedy nechtěl riskovat zdraví několikahodinovým postáváním ve frontě.

- Co jsme v osmdesátých letech nadělovali pod stromeček?

- Po čem jsme jako děti nejvíce toužili?

- Kolik co stálo?

- A jak se od roku 1989 změnila naše vánoční přání?

Aktuální vánoční dvojčíslo týdeníku Ekonom vám osvěží vzpomínky. Nové číslo Ekonomu si můžete koupit i přes SMS. V elektronické podobě je k dostání také na iPadu, iPhonu a zařízeních se systémem Android.