Kim, který viděl zlato v každé ulici

Kim se občas zdá příliš dobrý, než aby byl skutečný. Tak charakterizoval zakladatele společnosti Daewoo americký novinář Louis Kraar. Své obdivné vyjádření napsal v roce 1991 do úvodu Kimovy knihy "Každá ulice je dlážděná zlatem". O osm let později však jihokorejská firma zkrachovala. Zanechala za sebou dluhy ve výši 70 miliard dolarů, což poněkud zpochybňuje podnikatelova tvrzení, který se holedbal, že "umí vyčmuchat peníze kdekoliv".

Kim U-džung se narodil v roce 1936. "Když jsem chodil do školy, byl jsem chudý, ale takových nás asi bylo víc," vzpomínal. Jeho otec byl guvernérem provincie a významným pedagogem (mimo jiné mentorem budoucího jihokorejského prezidenta Pak Čong-huia). Inspiraci získal podnikatel rovněž od matky, "velmi oddané křesťanky", která ho naučila zásadám "služby a oběti".

Když mu bylo 14 let, vypukla korejská válka. Severokorejští vojáci odvlekli otce od večeře a nikdo z rodiny ho už nespatřil. Kim, jeho matka a sourozenci opustili Soul. Přesídlili na jih do Tegu, kde vlastnili dům, ale neměli peníze. Mladík přesvědčil jednoho z otcových bývalých studentů, aby ho nechal prodávat noviny. Obyvatelé toužili po zprávách z fronty a rvali noviny z rukou toho, kdo přišel s nejnovějším vydáním. Kim běhal ulicí, rozdával noviny, aniž si nechal zaplatit, a peníze vybíral, až když se stejnou cestou vracel. Spočítal si, že se to vyplatí, i když mu několik zákazníků nezaplatí. Po skončení bojů složil přijímací zkoušky na elitní střední školu. Následovala univerzitní studia ekonomických věd, ale i v pokročilém věku ho trápily noční můry z toho, že mu diplom málem unikl. V posledním ročníku omezil návštěvu přednášek, aby mohl na částečný úvazek pracovat. Jeden z profesorů mu vyhrožoval, že ho za nedostatečnou účast vyhodí. Kim však zorganizoval spolužáky, aby ho podpořili, a nakonec se mu podařilo dostudovat díky tomu, že napsal zvláštní práci.

Během studia dostával stipendium od firmy Hansong, kterou vlastnili jeho příbuzní. Po promoci do ní nastoupil. Musel řešit potíže při dovozu syntetických vláken a tkanin, kterých byl v zemi nedostatek. Zisk závisel na rychlém schválení obchodu centrální bankou, kde měl Kim mnoho známých. Jenže písařkám stejně trvalo příliš dlouho, než vyplnily formuláře. Kim proto studoval módu, aby si s nimi mohl občas povídat nad šálkem čaje. Přátelství se ještě upevnilo, když zjistil, že jeho zaměstnavatel má na skladě neprodané italské látky. Nabídl je úřednicím se slevou a jeho dokumenty pak byly vždy vyřízeny velice rychle.

V šestadvaceti letech odjel za svou korejskou snoubenkou do Londýna, ale necestoval přímo. Navštívil několik asijských států. V Hongkongu a Saigonu získal vzorky tkaniny a spočítal si, že korejské závody, které zatím vyrábí jen pro domácí trh, by ji uměly nabídnout za nižší cenu. V Singapuru řekl kupujícímu, že "ty vzorky jsou naše", a získal objednávku za 300 tisíc dolarů. "Mohl jsem se zbláznit radostí," hodnotil později svůj první exportní obchod. Vrátil se do Soulu a snoubence napsal, ať už na něj nečeká. Později se oženil s jinou.

V roce 1967 založil vlastní obchodní společnost. Pojmenoval ji Daewoo, což znamená "velký vesmír". Podnik měl zpočátku pět zaměstnanců. Polovinu kapitálu poskytl výrobce textilu To Če-hwan výměnou za to, že mu Kim zajistí vývozní objednávky. Daewoo bylo první jihokorejskou firmou, jež se věnovala výhradně exportu. Její šéf přesvědčil zaměstnance, aby pracovali 13 hodin denně. Tento postup si ani později nemohl vynachválit, a ještě ho vysvětloval morálkou: "K rozpadu rodinného života dochází z důvodů nemravného chování, pokud lidé mají příliš mnoho volného času," soudil.

Cukroví pro dělnice

Často navštěvoval výrobní závody a nosil dělnicím cukroví, aby přednostně plnily jeho objednávky. Vláda tehdy uplatňovala zákaz nočního vycházení, takže Kim přespával v továrnách na podlaze. Jak píše Kraar, během tohoto období se zrodil "duch Daewoo" shrnutý do hesla "tvořivost, překonávání překážek a oběť". V roce 1970 už bylo objednávek tolik, že si Daewoo postavilo vlastní výrobní závod s 20 řadami šicích strojů. Spoluzakladatele Kim vyplatil s tím, že zisky jsou určené na investice, ne pro zábavu. Postavil se proti tehdy běžné korejské praxi prodávat zboží prostřednictvím japonských firem. Tvrdil, že tak Korejcům zůstává jen nepatrná část ze zisku. Nakoupil proto v Americe košile a nechal je rozpárat steh po stehu, aby je firma okopírovala. Daewoo pak založilo obchodní kancelář v New Yorku a pronikl přímo na americký trh.

Kim prohlašoval, že pracuje 14 až 16 hodin denně. I v době největšího rozkvětu firmy se schůze vedení konaly v noci, aby manažeři mohli běžné pracovní hodiny věnovat zákazníkům. Zatímco návštěvníky hostil alkoholem, sám nenápadně pil odvar z ječmene, který si naléval z lahve od whisky. Tvrdil, že práce mu přináší více radosti než sebevětší úspěch v golfu, který nikdy nehrál. "Kdybych hrál golf a pil, dělali by to podle mého příkladu v Daewoo všichni," vysvětloval Kim, jehož portréty visely ve všech kancelářích firmy.

Tvrdil, že není chamtivý, neboť značnou část svého majetku poskytl nadaci pro rozvoj vědy a zdravotnictví. Zároveň ale dodával, že "nepracoval jako blázen proto, aby vydělal pár drobných". Jeho osobním krédem bylo "odhodlání a tvrdá práce". Velice mu ovšem pomáhaly úzké vztahy s prezidentem. Diktátor Pak Čong-hui vládl zemi v letech 1963 až 1979 a pro Daewoo měl vždy maximální pochopení. Díky tomu získávala firma od vojenského režimu všemožnou podporu a úvěry. Po textilní výrobě připojil Kim nejprve producenty kabelek a rukavic.

V roce 1976 vybídl prezident Kima, aby převzal státní strojírny, které dlouhodobě prodělávaly. Této výzvě nemohl podnikatel, jenž byl nejmladším ze zakladatelů takzvaných čebolů (jako byly Hyundai, Samsung a LG), odolat. Dokonce porušil svou zásadu nezaměstnávat příbuzné. Přesvědčil bratra, univerzitního profesora ekonomie, aby se na čas ujal funkce výkonného šéfa společnosti Daewoo, zatímco sám se vrhl do záchrany strojíren. V nich pracoval, spal i jedl. Tak pochopil, co bylo v továrně špatně. Dělníci pracovali přesčas, protože nemohli vyjít s tím, co vydělali za osmihodinovou směnu, ale nepracovali dobře. Souhlasil, že jim zaplatí za 12 hodin, ale trval na tom, aby si peníze zasloužili. Zároveň investoval do moderní jídelny a holičství, aby zvýšil jejich morálku. Za devět měsíců nastal v závodě Daewoo Heavy Industries obrat. Díky tomu pak firma vyráběla například díly letadel Boeing či vysokozdvižné vozíky Caterpillar.

Následoval vstup do výroby elektrických spotřebičů, telekomunikačních systémů, počítačů či vlaků. Firma také nabízela piana a provozovala hotely. Ve výrobních závodech se stalo samozřejmostí, že ředitelé nosili stejné šedivé uniformy jako dělníci. Za největší úspěch považoval Kim záchranu rozestavěných loděnic, k jejichž převzetí ho vybídla vláda v roce 1978. Když zadání splnil, a dokonce získal cenu za "nejdokonalejší plavidlo roku 1982", poptávka po lodích prudce klesla. Vyřešil to tím, že sortiment společnosti Daewoo Shipbuilding rozšířil o osobní auta, nákladní automobily a exkavátory.

Kim hledal zisky i v regionech, kam se ostatní báli. Koncem 70. let se zaměřil na Súdán. Vytvořil tam předmostí v podobě kanceláře, jež prosazovala korejské zboží, a následně získal zakázku za 20 milionů dolarů na stavbu hotelu. Dále tam vznikla továrna na výrobu pneumatik, kterou Súdán splácel surovou bavlnou určenou pro korejské textilní závody.

"Měli bychom jít do pouště nebo do džungle, protože pouze v takových místech je možné docílit vysokých zisků. Je tam menší konkurence, protože kdybyste tam poslali amerického gentlemana, museli byste mu zaplatit pětkrát více a přidat mu čtyři měsíce dovolené," soudil šéf firmy Daewoo.

Kim si oblíbil rovněž islámské režimy. O revoluční vládě v Íránu tvrdil, že má lepší platební morálku než předchozí monarchistický režim. Aktivně působil rovněž v Libyi, kde jeho obří koncern obchodoval s ropou, stavěl školy a silnice.

Vláda v Soulu se od 70. let také intenzivně snažila navázat kontakty s Československem. Nakonec se jí to podařilo právě díky firmě Daewoo, jež se uměla pohybovat v arabském světě. Korejci převzali československou pohledávku vůči Libyi s tím, že za zachráněné peníze si zdejší podniky koupí námořní lodě, spotřební elektroniku a automobily Daewoo. Vozy typu Daewoo Racer tak začala Mototechna nabízet v polovině roku 1989. Dodávka zahrnovala tři tisíce kusů. V tomto bodě se ale firma Daewoo dostala do sporu s americkým koncernem General Motors, s nímž měla společný podnik. Sedan Daewoo Racer byl totiž v licenci vyráběný Opel Kadett, který německá společnost do Československa také exportovala, byť s jinou karoserií. A Opel je dceřiná firma GM. Originální vozy Opel se sice u nás prodávaly jen v Tuzexu či přímo taxislužbě, Američané však takové detaily nerozlišovali. Dospěli k názoru, že korejská auta konkurují vozům Opel, a jejich vztahy s Kimem se prudce zhoršily. Firma Daewoo proto mohutně investovala do vlastního vývoje, aby se závislosti na GM zbavila.

Pro Evropany pak bylo slovo Daewoo hlavně synonymem relativně levných automobilů s karoseriemi italského střihu. Společnost nadále prudce rostla. V roce 1992 měla tržby ve výši 28 miliard dolarů a zaměstnávala 80 tisíc lidí, v roce 1995 již tržby činily 57 miliard dolarů a počet pracovníků dosáhl 125 tisíc. Firma vyráběla mikrovlnné trouby ve Francii, videorekordéry v Irsku, rypadla v Belgii či chladničky v Číně. Po rozpadu RVHP mohutně investovala v celé střední a východní Evropě i v bývalém Sovětském svazu. V roce 1995 koupila letňanskou Avii. Zároveň vstoupila do polských automobilek FSO a FSL, získala automobilky v Rumunsku a na Ukrajině. V Uzbekistánu byla největším zahraničním investorem. Doma se ale začala potýkat s potížemi. Postupná demokratizace země způsobila, že se dělníci odvážili stávkovat proti tvrdým pracovním podmínkám. Nová vláda omezila předchozí až bezednou podporu čebolů, na korejském trhu se začalo více prosazovat dovážené zboží.

V roce 1997 propukla asijská finanční krize. O rok později se firma Daewoo ocitla ve vážných problémech a v roce 1999 zkrachovala. Kim utekl do zahraničí. Skrýval se například v Súdánu a ve Vietnamu. Vrátil se v roce 2005 a byl okamžitě zatčen. Omluvil se národu a v roce 2006 dostal desetiletý trest vězení za účetní podvody, jimiž společnost nadhodnotila svá aktiva o 41 miliard dolarů (cílem těchto operací bylo dostat se k úvěrům). V následujícím roce mu prezident udělil milost.

Původní skupinu stát rozdělil na jednotlivé podniky, které rozprodal novým investorům. Přežila tak například značka Daewoo Electronics. Naproti tomu jihokorejská automobilka Daewoo skončila v rukou amerického koncernu GM, který v ní vyrábí vozy značky Chevrolet.

Kim U-džung

Transkripce jména zakladatele Daewoo je značně problematická. Do angličtiny bývá přepisováno jako Kim Woo-jung či Kim Woo Choong. V tuzemsku se lze setkat s podobou Kim Wu-čung, ale v českém překladu publikace "Každá ulice je dlážděná zlatem" je uvedena varianta U-džung.

Daewoo

- Jihokorejská firma, kterou v roce 1967 založil Kim U-džung.
- Původně se zabývalo exportem textilu a oděvů. Postupně si pořídilo výrobní závody včetně automobilek.
- Zaměstnávalo přes 100 tisíc lidí, měla početné zahraniční závody včetně Avie. Skupina zkrachovala v roce 1999.

41 mld. USD

O tolik Daewoo nadhodnotilo svá aktiva, aby se dostalo k úvěrům.

Umím vyčmuchat peníze kdekoliv. Kim U-džung

Odboráři z Daewoo Motor protestovali v roce 2002 proti prodeji firmy americkému koncernu GM.

Loděnice firmy Daewoo. Československo si u ní objednalo nákladní lodě Tatry, Beskydy a Šumava.

Foto: Shutterstock, Reuters, archiv