Klimatologická konference nabízí místo řešení symbol. "Posvátné" dva stupně Celsia

Nejprve se na konferenci do Paříže sjedou - samozřejmě letecky, tedy s největší možnou "uhlíkovou stopou" - desítky tisíc účastníků z celého světa. Poté vystraší veřejnost dramatickými alarmujícími proslovy o poslední generaci, která má šanci zastavit zničující globální oteplování, o bodu zlomu, klimatické katastrofě, o historických globálních výzvách a hrozícím vymření málem poloviny života na planetě.

A nakonec přijdou se spásonosnými návrhy na řešení celého problému: musíme udržet nárůst globální teploty pod dvěma procenty oproti úrovni před průmyslovou revolucí. A to lze jedině s omezením emisí. Jedině tak máme šanci zachránit planetu.

Člověku okamžitě vytane na mysli spousta otázek. Proč zrovna dva stupně Celsia? Co se stane, pokud překročíme teplotu o 2,1, nebo nedej bože dokonce 2,2 stupně? Jaký že to matematický či klimatologický model vlastně dokáže s takovou přesností spočítat, jak snížení emisí skleníkových plynů o XY procent ovlivní klima a teplotu na Zemi téměř za sto let?

Existuje vůbec nezvratný vědecký důkaz, že za výkyvy v klimatu může jen člověk? Jinými slovy, že člověk může také zařadit zpátečku a "hýbat" s globální teplotou? Nejde tady spíš "jen" o byznys za stovky miliard dolarů?

Ostatně podobné otázky - a ještě některé další - zazněly v Paříži na začátku prosince také. Ne ovšem na "velké" klimatologické konferenci, neboť na té nejsou kritici ani skeptici vítáni. Pochybovači si proto na stejnou dobu a stejné místo svolali vlastní minikonferenci. Na diskusi jim stačily tři dny, během nichž sestavili seznam deseti štiplavých otázek, žádajících po "alarmistech" fakta. Ne domněnky a ošizené analýzy, které se za fakta vydávají.

Na většinu těchto otázek "hlavní" konference odpověď nedává. A vlastně ji ani nehledá. Z boje za záchranu klimatu se stalo dogmatické náboženství, které není radno zpochybňovat. Trochu to připomíná přístup politiků k současné evropské migrační krizi.

Také v tomto případě spočívá hledání řešení problému ve vysedávání a nekonečném rokování na summitech a konferencích. Místo opravdového řešení je pak nabídnut jakýsi symbol. U oteplování jsou to stupně Celsia, u migrační krize kvóty. Jak se ovšem toto "řešení" provede v praxi, to už nikdo příliš neřeší. A zda bude fungovat? Koho by to zajímalo. Politici, kteří dnes tak sebevědomě chtějí ovlivňovat běh života na desítky let dopředu, už tady přece dávno nebudou.

- Jak vypadají nejambicióznější plány pro boj s globálním oteplováním?

- Do jakých sektorů obnovitelných zdrojů se investuje nejvíce?

- A kde v energetice hledat byznysové příležitosti budoucnosti?

Odpovědi najdete v aktuálním čísle týdeníku Ekonom. Nové číslo Ekonomu si můžete koupit i přes SMS. V elektronické podobě je k dostání také na iPadu a iPhonu.