Jak rozmnožit drobné

Kam ukládat dvě tisícovky měsíčně, aby se co nejlépe zhodnotily? Jak tyto "drobné" s přijatelným výnosem investovat a současně nejít do příliš velkého rizika? Tyto úvahy řeší asi každá domácnost, které se podaří za měsíc z výplaty uspořit pár tisíc korun. Nejsou to sice horentní sumy, které by člověka zachránily v krizové situaci, ale rozhodně je lepší rozumně investovat, než aby ležely doma v šuplíku.

Možností, kam si bez námahy ukládat takto malé částky nebo je investovat bez dalších starostí, není příliš. Obchody na burze nebo alternativní investice či investice do nemovitostí nepřicházejí s takovými drobnými částkami v úvahu. Experti proto i nadále doporučují zaběhlé stálice. Spořicí účet, stavební spoření nebo spoření na důchod - to jsou způsoby, jak střádat a něco málo ještě vydělat. Pro ty odvážnější jsou tu podílové fondy. Jako výhodné spoření se často prezentuje i životní pojištění; když ale střadatel do problematiky pronikne, zjistí, že tento způsob jako výhradní spoření mezi nejvhodnější rozhodně nepatří.

Týdeník Ekonom porovnal aktuální podmínky u pěti způsobů "spoření". Kde si ke svým našetřeným penězům střadatel nejvíc vydělá? Kde má největší jistotu, že o peníze nepřijde? Jako modelový příklad zvolil Ekonom střadatele, který může každý měsíc pravidelně ukládat 2000 korun. Dobu úspor stanovil na šest let, aby bylo možné do srovnání zahrnout i stavební spoření, u kterého je právě tato lhůta nejbližším termínem, kdy je možné vložené peníze vybrat. Vycházel z toho, že za šest let klient vloží 144 tisíc korun.

Podílové fondy: Výdělek za odvahu

ČSOB akciový fond dividendových firem
Výběr po šesti letech: 212 600 Kč
Zhodnocení: 64 280 Kč
Celková investice: 144 000 Kč
Vstupní poplatky: 4320 Kč

Pokud chce drobný střadatel zhodnotit své dvě tisícovky co nejvíce, neměl by tyto peníze jen spořit, ale investovat. S ohledem na omezené zdroje jsou nejvhodnější možností podílové fondy. Přestože za nimi řada lidí vidí velké riziko, nabídka bank a investičních společností už je tak široká, že lze v případě obav zvolit ty nejkonzervativnější fondy s jistým, byť ne tak velkým výnosem.

Jistotu výdělku mohou mít drobní investoři například u fondů dividendových akcií. Zde se předpokládá, že akciové tituly, do kterých se prostřednictvím těchto fondů investuje, si musí držet dostatečnou hotovost, aby mohly vyplácet dividendy. Propad se tudíž nepředpokládá.

Jako modelový příklad výhodnosti investice zvolil týdeník Ekonom jeden z největších tuzemských dividendových fondů, ČSOB akciový fond dividendových firem. Pokud by střadatel posílal do tohoto fondu každý měsíc 2000 korun, což by za sledovaných šest let dalo 144 tisíc, mohl by si na konci zvoleného období podle banky vybrat 212 600 korun. Znamenalo by to, že se jeho vklad zhodnotil o 64 280 korun.

Kromě rizika - titulům se nemusí dařit tak, jak fond očekává - mohou klienty od investice do fondů odrazovat i relativně vysoké poplatky. Zpravidla si fondy účtují vstupní poplatek okolo tří procent z investované částky a každoroční poplatek za takzvané obhospodařovávání účtu ve výši 1,5 procenta. V námi zvoleném případě klient ČSOB na poplatcích za šest let zaplatí 4320 korun.

Relativně spolehlivou investicí jsou kromě zmíněných dividendových fondů podle expertů také fondy zaměřené na nákup firemních dluhopisů. "V situaci, kdy státní dluhopisy nenesou velký výnos, by opatrnější investory mohly zaujmout fondy zaměřené na nákup firemních dluhopisů. Ekonomiky vyspělých zemí se zotavují, či přímo rostou, což by mělo mít příznivý dopad na kreditní riziko," vysvětluje investiční analytik ČSOB Asset Management Miroslav Adamkovič. Jako investice jsou vhodné také fondy zaměřené na akcie korporací. Příkladem může být třeba akciový fond od České spořitelny Top Stock, který za více než pětileté investiční období slibuje zhodnocení až 16 procent ročně. "Portfolio fondu reprezentuje většinou 25 různých investičních nápadů, investoři se tak mohou podílet na vývoji globálních společností Starbucks, Apple nebo Limited Brands," vyjmenovává některé z titulů Veronika Exnerová z tiskového oddělení České spořitelny.

Volba fondů zaměřených na zahraniční tituly může mít přesto jistou nevýhodu, a tou je očekávané upuštění od režimu devizových intervencí ze strany ČNB v příštím roce. Bude mít za následek oslabení eura vůči koruně, a tím i snížení korunových výnosů. "To lze ovšem obejít výběrem fondu s měnovým zajištěním," radí Adamkovič. Ideální doba je také pro investice do komoditních podílových fondů. Komodity jsou nyní levné a stejně tak i akcie jejich dodavatelů. Další pokles už se nepředpokládá, vydělat se tedy dá na očekávaném růstu.

Stavební spoření: Stále není k zahození

Spoření od Českomoravské stavební spořitelny
Výběr po šesti letech: 158 182 Kč
Zhodnocení: 14 182 Kč
Celková investice: 144 000 Kč
Státní podpora: 12 801 Kč
Úroky: 6090 Kč
Poplatky: 3795 Kč
Daň z úroků: 914 Kč

Tento kdysi velmi oblíbený způsob spoření sice není tak výhodný, jak býval - úrokové zvýhodnění se snížilo a klesl i státní příspěvek -, stále ale ještě není mrtvý a trvající státní podpora efektivní výnos zachraňuje. Pokud si tedy střadatel každý měsíc na stavební spoření například od Českomoravské stavební spořitelny ukládá 2000 korun, má za šest let 158 182 korun. Od státu za toto období získá 12 800 korun, přičemž úrok dělá téměř 6100 korun.

Klient ale musí počítat s řadou poplatků, jako je poplatek za sjednání smlouvy (zpravidla 1 procento z cílové částky) nebo za vedení účtu (roční poplatek se pohybuje okolo 300 korun). V posuzovaném případě člověk na poplatcích za šest let zaplatí skoro čtyři tisíce korun, daň z úroku jej přijde na něco přes 900 korun. Střadatel tudíž na "stavebku" za šest let vydělá 14 182 korun.

Podmínky a poplatky u stavebního spoření se mezi jednotlivými poskytovateli příliš neliší. Například Stavební spořitelna ČS dovolí klientovi po šesti letech vybrat 157 703 korun. O něco méně si klient ušetří u Raiffeisen stavební spořitelny, konkrétně 157 500 korun. Modrá pyramida klientům za šest let vyplatí 156 704 korun. "Je vhodné využít ,akční' nabídky například v podobě nulového poplatku z cílové částky," radí investiční analytik společnosti Partners Aleš Tůma. Minimální, a někdy i nulové poplatky nabízejí spořitelny třeba v případě, že si klient sjedná spoření přes internet.

Stavební spoření může být pro řadu lidí lákavé také díky možnosti získat výhodnější úvěr na rekonstrukci nemovitosti. Firmy bojují s bankami o zákazníky třeba tím, že nepožadují jištění zástavou nemovitosti nebo nabízejí úvěr i na domácí spotřebiče a zařízení. Současně se snaží držet úroky co nejníže. Například Raiffeisen stavební spořitelna nabízí klientům ke "stavebku" úvěr s úrokem od 2,99 procenta, Českomoravská stavební spořitelna úrok od 4,4 procenta.

Spořicí účet: Pro největší "konzervy"

Spořicí účet od Air Bank
Výběr po šesti letech: 148 172 Kč
Zhodnocení: 4172 Kč
Celková investice: 144 000 Kč
Úroky: 4924 Kč
Srážková daň: 753 Kč
Poplatky za vedení účtu: 0 Kč

Pro ty, kteří odmítají jít do jakéhokoliv rizika a chtějí si přesto něco málo přilepšit, je nejvhodnější úplná klasika, tedy spořicí účet. Vydělat se ale touto cestou nedá mnoho. A to zejména v současné době, kdy se úrokové sazby pohybují pod jedním procentem. Banky ale velmi rády učiní výjimku, zejména v případě, že klient bude měsíčně spořit vyšší částky, než je námi zvolených 2000 korun, nebo se nechá přemluvit k dalším produktům.

Výjimkou je ale třeba Air Bank, která bez dalších podmínek a poplatků nabízí u svého spořicího účtu úrok 1,1 procenta. Po odečtení srážkové daně z úroků (15 procent) by námi zvolený zákazník při měsíčním vkladu dvou tisícovek za šest let naspořil 148 172 korun. Znamená to, že by od banky na úrocích dostal 4172 korun.

Ještě lépe by na tom byl klient Sberbank, který má ovšem u této banky zřízen také běžný účet. Díky úrokové sazbě 1,5 procenta by našetřil 150 242 korun. Možnost spořit podmiňují založením běžného účtu i některé ostatní banky. Například mBank si klade ještě další podmínku: spořit si s úrokem 0,8 procenta může každý, kdo navíc měsíčně uhradí kartami nejméně 4000 korun.

Spořicí účet je už u většiny bank bez poplatku za jeho vedení. Ty společnosti, které možnost spoření podmiňují i zřízením běžného účtu, nechtějí poplatky za vedení ani v tomto případě. Nespornou výhodou spořicích účtů, i když málo hodnotí vklady, je možnost kdykoliv si své peníze bez poplatků, sankcí nebo limitů vybrat.

Penzijní spoření: Vybrat lze až na důchod

Penzijní spoření Conseq
Výběr po šesti letech: 178 000 Kč
Zhodnocení: 34 000 Kč
Celková investice: 144 000 Kč
Státní příspěvky: 16 560 Kč

Limity naopak existují u další varianty, doplňkového penzijního spoření (respektive bývalého penzijního připojištění). Jeho účelem má být spoření na důchod, vybrat si jej střadatelé mohou tedy až po dosažení důchodového věku nebo pět let před tím, ovšem v podobě měsíčního důchodu. "Pro drobné střadatele je ale důchodové spoření podle mě naprosto jasná volba. Nové účastnické fondy mohou konečně nabídnout investiční strategie se šancí na vyšší výnos, zároveň mají regulované poplatky a efektivní výnos zvyšuje státní podpora," vysvětluje Aleš Tůma z Partners.

Typový střadatel, který se rozhodl založit si doplňkové penzijní spoření šest let před dosažením důchodového věku a zvolil například nejkonzervativnější důchodové spoření od společnosti Conseq s dvouprocentním výnosem, by si za šest let mohl vybrat 178 tisíc, přičemž 16 560 korun by získal jako podporu od státu. Celkem by tedy vydělal 34 tisíc.

Penzijní spoření je nicméně nastaveno spíše na delší dobu a jeho předčasné ukončení se nevyplatí zdaleka tolik, jako kdyby si svou pojistku udržel několik desítek let. Pokud by byl střadatel nyní pětatřicátník, zbývalo by mu do důchodu 32,5 roku. Kdyby si každý měsíc na spoření ukládal dva tisíce, zaplatil by celkem 780 tisíc. Od státu by dostal příspěvek 89 700 korun. Po odečtení manažerského poplatku (jeho maximální výše je státem stanovena na 0,8 procenta) a poplatku za výkonnost fondu (zpravidla 10 procent ročně) by v tom nejkonzervativnějším případě (zhodnocení fondu 2 procenta) získal 1,2 milionu korun. Za 32 let by si tedy přišel navíc na 420 tisíc.

Pokud by šel ovšem do většího rizika a zvolil by fondy s předpokládaným výnosem šest procent, mohl by v důchodovém věku inkasovat i 2,6 milionu korun. V případě, že by byla situace na trzích natolik příznivá, že by se splnilo očekávání možného osmiprocentního zhodnocení, mohl by novopečený důchodce za více než 30 let inkasovat 3,8 milionu korun.

Lákadlem pro řadu střadatelů může být v případě důchodového spoření i možnost daňové úlevy. V našem případě by si klient mohl za celou dobu odečíst z daní skoro 60 tisíc.

Životní pojistka: Není primárně spořením

Výpočet týdeníku Ekonom.
Výběr po šesti letech: 106 230 Kč
Zhodnocení: 37 770 Kč
Celková investice: 144 000 Kč
Honorář zprostředkovateli: 28 800 Kč
Poplatky: 26 910 Kč
Výnos: 17 940 Kč

Něco málo naspořit lze také prostřednictvím investičního životního pojištění. Ovšem pouze v případě, že si peníze střadatel ukládá po velmi dlouhou dobu. Pro námi zvolené šestileté období dokáže investiční složka pojistky pouze snížit částku, kterou dá pojištěnec/střadatel za všemožné poplatky. Ani tak ale na investičním životním pojištění nevydělá.

Pokud si opět klient každý měsíc na pojistném platí 2000 korun, vkládá zpravidla v prvním roce na spořicí složce jen desetinu. Zbytek jde jako honorář zprostředkovateli pojistky. Za první rok si tak uspoří pouze 2400 korun. V druhém roce jde již na spoření asi 70 procent vložených peněz. Znamená to tedy, že za první a druhý rok má zákazník našetřeno 19 200 korun oproti vloženým 48 tisícům. Pokud bychom počítali s tím, že další léta se už střadateli připočítává celá vložená částka, zhodnocení spořicí složky jsou zhruba dvě procenta a zároveň tři procenta z uložených peněz zaplatí každý rok na různých poplatcích, dostává střadatel po šesti letech na odkupném 106 230 korun. Místo aby vydělal, přichází tak o 37 770 korun.

"Navzdory názvu není investiční životní pojištění jako spoření vhodné. Pojistka má v první řadě optimálně krýt rizika. I správně nastavená smlouva může mít drobnou rezervotvornou složku, ale obecně jde o jeden z nejvíce zneužívaných finančních produktů na trhu," varuje Aleš Tůma.

Pro zprostředkovatele životního pojištění je výhodné prezentovat produkt primárně jako spoření a smlouvu po letech změnit. Za každou duši totiž dostávají tučné honoráře. Zákazníkovi se naopak vyplatí vydržet co nejdéle. Pokud nechá pojistku doběhnout 30 let, může si přijít na desítky tisíc navíc a současně uplatnit daňové zvýhodnění.