Co plánuje Václav Klaus? Dlouhou šachovou partii se strachem z uprchlíků

Po dvou letech se evidentně pokouší o návrat do vysoké politiky, i když zatím není jasné, v jaké roli. Zda v čele pravicového a na parlamentní volby orientovaného hnutí, nebo zda jde o ještě šíře založenou přípravu na boj o Pražský hrad. Obě možnosti zůstávají otevřené.

Od svých konkurentů si už vysloužil nálepku populisty, ta jej však sama o sobě jen těžko zastaví. Na jih od nás se antiimigrační krajní pravice - Svobodní - stali druhou nejsilnější stranou jak v Horním Rakousku, tak v samotné Vídni. Podle rakouských politologů je to ukázka změny nálady v zemi, kde již nyní žije více než desetina cizinců.

V Česku je sice jejich podíl menší a uprchlická problematika zatím zůstává spíše teorií, ale to se může změnit. A Klaus už teď může debaty o povinných kvótách a o hrozbách valících se na křesťanský (respektive konzervativně-křesťanský) svět využít k ataku na Evropskou unii. Ta je také jeho hlavním terčem. Považuje ji za nefunkční a ekonomický růst brzdící moloch a zástěrku k prosazování velmocenských zájmů Německa. A především za uskupení, které celý náš civilizační prostor s tisíciletou tradicí vleče k úpadku a vstříc katastrofické budoucnosti.

Klaus, stejně jako šachisté, s jejichž hrou politiku rád srovnává, své kroky pečlivě plánuje. Teď si vyhradil čas na přípravu, protibruselská koncovka se chystá v roce 2017, který nebude volební jen v České republice, ale také na mnoha místech v Evropě.

Půjde skutečně o hodně. Na programu bude například referendum o setrvání Velké Británie v Evropské unii. K tomu si Francie vybere novou hlavu státu a jednou z favoritek je šéfka populistické Národní fronty Marina Le Penová, která Evropské unii, podobně jako Klaus, už dlouho věští rozpad.

Pokud Londýn nabere kurs od starého kontinentu, v Paříži nastoupí ultrapravicová prezidentka a Václav Klaus začne ovlivňovat domácí politiku, tak do sebe vše zaklapne. Za dva roky to může v Praze i v Evropě vypadat zcela jinak než dnes.