Na začátku pracoval v maličké pronajaté dílně. Měl výheň, kovadlinu a základní ruční nářadí. Posléze Josef Walter řídil velkou strojírenskou firmu, ze které vznikl přední evropský výrobce leteckých motorů.

Narodil se v roce 1873 ve Vepřeku na Mělnicku. Byl pátým potomkem železničního dozorce. Vyučil se strojním zámečníkem a absolvoval pokračovací studium na průmyslové škole.

Podnikání rozjel jako živnostník v roce 1898 v dílničce na Smíchově. Zpočátku opravoval váhy a bicykly. Později začal jízdní kola také montovat, a to z dílů dovážených z Anglie. V roce 1900 již zaměstnával tři dělníky a čtyři učně. Walterovým heslem se stala slova "kvalita a solidnost". Na trhu slavil úspěch, neboť původní britský výrobek dokázal díky své technické invenci zdokonalit. Navíc se dobře oženil. Mohl se tedy přestěhovat do větší dílny, ve které už byla dokonce i elektřina. Jak uvádí historik Antonín Dittmayer, manželčino věno pragmaticky využil k nákupu několika obráběcích strojů. V roce 1902 Josef Walter sestavil první motorové kolo se čtyřdobým jednoválcem vlastní konstrukce. Do roka následoval typ B, který poháněl vidlicový dvouválec. Kapacita dílny opět nestačila, takže se firma přestěhovala na Zatlanku, kde vznikla malá továrna.

V roce 1909 přišel první automobil. Podnikatel si však uvědomil, že na domácím trhu chybí především levné vozidlo. Takové, které by si mohli dovolit příslušníci širších středních vrstev, živnostníci a menší obchodníci. Plány na sériovou výrobu opravdových automobilů proto na čas odložil a hned v roce 1909 zkonstruoval motorovou tříkolku. Ta kombinovala relativně nízkou cenu motocyklu s řadou předností malého automobilu.

Vozidlo mělo vzadu dvě kola. Přední osamocené kolo se řídilo pákou. Volant chyběl, ale posádka byla před deštěm a blátem chráněná skládací plátěnou střechou a bytelnou podlahou. Motor sice vycházel z motocyklu, vyznačoval se však mimořádnou spolehlivostí a oproti automobilovým agregátům spotřeboval méně paliva. Na výběr byla řada karoserií, od osobní se čtyřmi sedačkami po malý valník. Základní cena činila necelých 3400 rakouských korun. To bylo zhruba čtyřikrát méně, než na kolik přišel opravdový automobil se čtyřmi koly. Největším problémem se ukázala být nedostatečná kapacita továrny. Walter ji proto v roce 1910 podstatně rozšířil. Finance na výstavbu nové montážní haly získal spojením s významnou karlínskou strojírnou Breitfeld-Daněk. Záhy se však s novými spolumajiteli dostal do rozepří. Smlouvu proto vypověděl.

Musel si rychle najít jiné partnery, kteří by poskytli dostatečný kapitál. Spojil se tedy se svými přáteli. Sešlo se jich kolem 25, mezi nimi například ředitel smíchovského pivovaru, statkář, stavitel a majitel koželužny. V roce 1911 tak vznikla společnost s ručením omezeným. Ta si v roce 1913 pořídila desetkrát větší výrobní závod v Jinonicích.

Nová továrna vyrostla na pozemcích jednoho ze společníků a vybudovala ji stavební firma, která patřila dalšímu ze spoluvlastníků. Zakladatel Walter však ještě zůstával všeobecně uznávaným šéfem.

Motorové tříkolky šly dobře na odbyt nejen v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a v Rakousku, ale také na Balkáně. A rovněž v carském Rusku, kam se Josef Walter osobně vypravil na propagační jízdu. Ta přinesla tolik objednávek, že v Kyjevě dokonce musel založit prodejní a servisní zastoupení. Celkem firma vyrobila zhruba 400 motorových tříkolek. V nabídce přitom zůstaly i motocykly; v nejúspěšnějším roce 1913 jich podnik vyrobil 80.

Společnost postupně zhotovila několik prototypů automobilů, na kterých pečlivě zkoušela různé motory. Tato obezřetnost se vyplatila. Když se v roce 1913 objevily na trhu čtyřválcové modely W I, W II a W III, šlo o mimořádně precizně vyrobená vozidla.

Firma, jež v roce 1914 zaměstnávala přes stovku pracovníků, které si Josef Walter většinou osobně vybíral, mohla mít skvělou budoucnost. Tu však zhatila první světová válka. Továrna musela zastavit civilní výrobní program. Na příkaz ministerstva války se zprvu věnovala montáži stacionárních agregátů, které byly zapotřebí na frontě, například aby zajišťovaly proud pro polní rádiové stanice.

Rok 1917 však přinesl zajímavější zakázku. Firma byla pověřena vývojem a výrobou nového vojenského motocyklu. Tyto stroje se natolik osvědčily, že je po skončení války převzala také československá armáda. Její velitelé pak požadovali motocykly značky Walter i v době, kdy už jinonická továrna tento obor opustila. Armádnímu požadavku tehdy společnost Walter ovšem neodolala, takže ve 20. letech vyrobila ještě poslední sérii jednostopých vozidel.

V roce 1919 se z Waltrovky stala akciová společnost. Akcionáři si prostřednictvím správní rady prosadili příchod nových odborných ředitelů z Českomoravské strojírny. V čele společnosti sice formálně zůstával Josef Walter, ale jeho postavení bylo silně oslabeno. Správní rada se rozhodla zrušit výrobu tříkolek a téměř všech motocyklů. Továrna se podle ní měla nejprve zaměřit na automobily a do budoucna uvažovat hlavně o výrobě leteckých motorů.

Omezení svých pravomocí snášel Josef Walter s narůstající hořkostí. Rozhodl se tedy odejít "na vlastní žádost". Na základě dohody se správní radou mu byly vyplaceny značné částky. Získané peníze investoval do vybudování další soukromé strojírny v Košířích. V ní vyráběl ozubená kola a celá převodová ústrojí, například pro malé automobily Aero.

V nové strojírně působili rovněž oba synové. Starší Jan se stal jedním z předních evropských odborníků na převody a ozubená kola. Mladší Jaroslav se chtěl opět věnovat motocyklům. Spolu s otcem nejprve zkonstruoval cestovní stroj, jenž se ale kvůli velké hospodářské krizi do výroby nedostal. Těsně po válce však ještě stihl vyrobit malou sérii závodních motocyklových motorů.

Pak byla továrna znárodněna. Zakladatel zemřel v roce 1950, ale jeho vzdělaní potomci se ani v nových podmínkách neztratili. Jan Walter mnoho let působil v pražském Ústavu pro výzkum motorových vozidel a spolupracoval s většinou československých výrobců při konstrukci převodovek. Jaroslav Walter pracoval v ČZ Strakonice, kde byl hlavním konstruktérem závodních motorů.

Skvost nesl jméno Royal

Vraťme se však do Jinonic na začátku 20. let. Jak uvádějí Hubert Procházka a Jan Martof v knize věnované českým automobilům z let 1905 až 1945, zbytek zařízení po výrobě trojkolek odkoupil bývalý zaměstnanec Jaroslav Šibrava. Tato motorová vozidla vyráběl pod svým jménem, jeho firma však za velké meziválečné recese zanikla. Výrobu civilních motocyklů přebrala firma ITAR, ani ta však hospodářskou krizi nepřežila.

Hlavním produktem továrny v Jinonicích byly ve 20. letech poměrně luxusní automobily. Zámožní zákazníci si na ně nechávali vyrábět elegantní karoserie u nejlepších karosářů, například Josefa Sodomky. Modely Walter Super 6 a Walter Regent patřily k nejlepším na československém trhu. Vozy Walter se také široce uplatňovaly v motoristickém sportu.

V roce 1932 představila firma reprezentační Walter Royal s dvanáctiválcovým motorem o objemu 5,9 litru. Vznikly tři exempláře, ale sériová výroba byla odložena na neurčito, protože hospodářská situace v zemi zůstávala špatná. Tato auta se ovšem nezačala vyrábět ani v době, kdy už byla recese na ústupu. Vedení firmy se totiž rozhodlo pro jinou cestu.

Během velké meziválečné recese utrpěl zejména odbyt drahých aut. Společnost proto uzavřela smlouvu s Fiatem a začala vyrábět jeho menší vozy v licenci. Šlo o Fiat 514 (neboli Walter Bijou), Fiat Balilla 508 (Walter Junior) a Fiat 522 (Walter Princ, respektive Walter Lord). Z technického hlediska to byl znatelný krok zpátky, protože původní vozy Walter tuzemské konstrukce měly jednoznačně lepší parametry. Nicméně Waltrovka si tak uvolnila ruce k větší produkci leteckých motorů. A majitelé aut vyráběných v licenci mohli po celé Evropě bez potíží využívat servisy italského výrobce a jeho partnerů, což se jevilo jako obrovská výhoda.

Vzhůru do oblak

Výrobu leteckých motorů zahájili v Jinonicích v roce 1923. Nejprve šlo o řadové kapalinou chlazené šestiválce podle dokumentace německé firmy BMW, jejichž výkon však stačil jen zastaralým malým letadlům.

Následovaly hvězdicové motory vlastní konstrukce, které se uplatňovaly ve školních a pozorovacích letounech. Dále do výroby naběhly ještě výkonnější motory Castor a Jupiter, které se již mohly montovat do civilních dopravních letadel, stíhaček a lehkých bombardérů.

Více než polovinu motorů podnik vyvážel. Hlavně do evropských zemí, ale také do Číny a Spojených států amerických. Licenci na některé sportovní motory dokonce koupil britský Rolls-Royce. Od roku 1933 se letecké motory staraly o většinu tržeb firmy Walter.

V roce 1937 továrna zcela ukončila montáž automobilů a věnovala se výhradně leteckým motorům, jejichž výroba nesla vyšší zisky. Před druhou světovou válkou používala motory Walter vojenská letectva třinácti zemí.

Hlavním majitelem se postupně stal Vítězslav Kumpera, jeden z původních podílníků. Jeho syn Antonín převzal funkci generálního ředitele. Zisky, které Vítězslavu Kumperovi firma přinášela, využil koncem 30. let ke koupi řady nemovitostí včetně zámku v Kolodějích (ten jeho potomci po roce 1990 restituovali, zatímco žádosti o vrácení továrny stát nevyhověl).

V době nacistické okupace podnik řídil německý zmocněnec Gustav Klestil. Waltrovka musela vyrábět motory Argus pro německé letectvo, ke konci války se v ní chystala i produkce proudových motorů BMW. Mnoho pracovníků se zapojilo do odboje, dělníci na počátku války stávkovali. Desítky zaměstnanců položily za republiku i život.

Majitel firmy Vítězslav Kumpera a oba jeho synové byli v roce 1945 zadrženi. Komise ministerstva průmyslu je vinila z finančních machinací v řádu desítek milionů korun. Soudy však byly zcela zahlceny procesy s kolaboranty, což začátek procesu odsouvalo. Kumperové museli být z vyšetřovací vazby propuštěni a emigrovali do Latinské Ameriky.

Poslední vůz z Jinonic

V roce 1946 byla továrna znárodněna. Na čas se do ní vrátila i automobilová produkce. Zajišťovala totiž výrobu motorů a podvozků pro Aero Minor, což byl dvouválcový dvoutaktní automobil tajně vyvinutý firmou Jawa v době německé okupace. Karoserii přitom vyráběl a finální montáž zajišťoval národní podnik Letov v Letňanech. V roce 1951 však byla výroba tohoto velice úspěšného automobilu zastavena. Rozeběhly se totiž závody ve zbrojení, stát se zcela ocitl ve vleku Moskvy a v podmínkách studené války potřeboval vytížit kapacity svých leteckých továren vojenskou produkcí.

Jinonický podnik, mezitím přejmenovaný na Motorlet, vyráběl například licenční sovětské proudové motory pro stíhací letouny MiG-15. Proslavily ho však hlavně pozdější proudové motory vlastní konstrukce, které nalezly uplatnění v masově vyráběných československých cvičných strojích L-29 Delfín. Následovaly turbovrtulové motory, které vyvinul pro dopravní L-410 Turbolet.

V roce 1990 firma ještě dokončila vývoj turbovrtulového motoru pro podstatně větší dopravní letoun L-610, ten se však již nedostal do výroby.

Privatizace státního podniku Motorlet se nezdařila, společnost musela být oddlužena a restrukturalizována. Z klíčové letecké části vznikla firma Walter Engines. Její aktiva koupil v roce 2008 americký General Electric prostřednictvím své nově založené dceřiné společnosti GE Aviation Czech.

Výroba leteckých motorů tak v Praze stále pokračuje, GE Aviation ji však přenesl do svého nového sídla v Letňanech. V něm loni vyrobil 81 turbovrtulových motorů. Letos jich má být kolem stovky.

Původní Waltrovka nyní prochází v režii firmy Penta přeměnou na rezidenční čtvrť. Vzniknout by v ní mělo 600 bytů a 50 rodinných domů.

 

5500
Tolik automobilů vyrobila firma Walter.

Walter

- Pražská strojírenská firma, kterou v roce 1898 založil Josef Walter.
- Původně opravovala váhy a bicykly.
- Postupně zahájila výrobu jízdních kol, motocyklů, motorových trojkolek a automobilů.
- Koncem 30. let minulého století se specializovala na letecké motory.
- Na její tradice navazuje GE Aviation Czech.
- Ta zaměstnává 400 osob, loni utržila 1,2 miliardy korun.
- Motory GE Aviation Czech mají uplatnění ve 30 typech letadel, zejména v českém stroji L-410, v americkém Thrush 510G a v čínském AG300.


Kvalita a solidnost.
Tato slova byla heslem ctižádostivého Josefa Waltera, nadaného technika a schopného obchodníka s citem pro potřeby zákazníků.

Walter Regent.
Značka Walter vsadila na relativně luxusní automobily, které však nejvíce utrpěly za velké hospodářské krize.

Motory Walter M601A ze 70. let se uplatnily v letounu L-410 Jejich modernizovanou verzi dnes vyrábí GE Aviation.

Poslední auto z Jinonic byl poválečný model Aero Minor, Waltrovka vyráběla šasi s motorem, karoserii zhotovoval Letov v Letňanech.

Walter Junior byl vlastně licenční Fiat Balilla 508. Technicky šlo oproti původní české konstrukci o krok zpět, majitelé však měli zaručený servis v celé Evropě.

Motory vždy byly nejsilnější zbraní firmy.


Foto: ČTK, Archiv

Související