Konec bankovního tajemství po česku. Boji proti daňovým rájům chybí zákony

Daňového "Velkého bratra" rozjely v roce 2010 Spojené státy. Po světových bankách požadují informace o účtech Američanů i těch, kteří v zemi mají majetek. Daňovým únikům svých rezidentů se snaží dlouhodobě zamezit i státy starého kontinentu. V porovnání s americkou verzí jsou přitom aktuálně zaváděné standardy razantnější, a hlavně globálnější.

Evropa je přísná

"Z vnějšího pohledu se sice může zdát, že se jedná pouze o formalitu - jestliže má finanční instituce implementovaná americká pravidla, tak přece již není potřeba ničeho dalšího. Bohužel situace není tak růžová. Evropská pravidla jsou na rozdíl od amerických komplikována tím, že existují dva zdroje povinností, které je třeba plnit," říká Veronika Šindlerová, compliance manažerka CITFIN. Prvním zdrojem je podle ní evropská směrnice, druhým jsou standardy OECD.

Nejednotnost nakonec odnesou fi­nanční instituce. Banky, pojišťovny, kampeličky a další finanční domy totiž musí přizpůsobit novým poža­davkům především své IT systémy, nutné je také proškolit personál tak, aby uměl s citlivými daty správě pracovat nebo klienty o nové povinnosti správně informovat. "Připravovat se na reporting v neprůhledném právním prostředí je pro banku naší velikosti vždy extrémně obtížné. Jakákoliv úprava znamená nejen značné náklady na technologie, ale i náročný logistický krok," popsala Pavla Kozáková z České spořitelny.

Konec daňových rájů

Evropská pravidla se od těch amerických liší i množstvím sledovaných účtů. "Podstatným rozdílem je definice hodnoty reportovaného účtu, kdy podle amerických pravidel nejsou zahrnovány účty se zůstatkem rovnajícím se nebo nižším než 50 tisíc dolarů, zatímco podle evropských není žádný dolní limit stanoven," říká manažerka daňového oddělení KPMG Alena Švecová.

Rozhodujícím faktorem o sledování bude daňové rezidentství, a ne občanství. Data o klientech finančních institucí, jejich zůstatcích na účtech, úrocích a dividendách pak budou proudit mezi státy celé EU a mezi zeměmi OECD včetně těch, které si doposud střežily své bankovní tajemství - Švýcarsko, Lucembursko, Britské Panenské ostrovy nebo Kajmanské ostrovy.

I když mají začít finanční instituce se sběrem dat pro daňové úřady už od ledna, zákon, kterým se má v českých podmínkách mezinárodní výměna informací řídit, ještě ani neprojednala vláda. Jeho návrh se přitom expertům příliš nezamlouvá.

Složitá situace v Česku

"Český legislativec k tomu přistoupil šalamounsky: aktualizoval zákon zakotvující do českého právního systému americkou dohodu, a to tak, že de facto doplnil odkazy jak na směrnici, tak na standardy. V praxi to znamená, že ze dvou materiálů se staly tři, které je nutné znát a dodržovat," popisuje Veronika Šindlerová.

Podle senior manažera z daňového oddělení Deloittu Štěpána Karase by zase nebylo od věci zohlednit specifika tuzemského trhu a některé oblasti více rozpracovat. "Třeba přijatelné postupy informování klientů o tom, že podléhají oznámení, nebo způsoby získávání prohlášení o daňové rezidenci od klientů," řekl.

Zákon v legislativním procesu trápí také poslanecké a vládní přílepky. Zapracoval se do něj třeba i jeden z bodů programového prohlášení vlády, a to zvýšení daňového zvýhodnění na děti. To vše přijetí normy oddaluje a hrozí, že se bude schvalovat až na poslední chvíli před koncem roku.

Připraveno ve spolupráci s měsíčníkem Právní rádce.