Třetí pilíř potřebuje resuscitaci. Spořivé Čechy přestává zajímat

Ještě na konci roku v penzijním připojištění bylo o 82 tisíc klientů více než nyní. Důchodci ze systému odcházejí a nové klienty produkt neláká. To je nebezpečný trend. V situaci, kdy se první, průběžný pilíř topí v deficitech a druhý byl z ideologických důvodů zrušen, si právě třetí pilíř zaslouží maximální péči, aby alespoň někde si Čech spořil nějakou tu korunu na stáří.

Tajemství úspěchu připojištění spočívalo od jeho vzniku v roce 1994 v tom, že vlastně o žádné pojištění nešlo. Byl to jeden z nejlepších bankovních produktů na trhu. Po 15 letech šlo vybrat polovinu peněz, zbytek po dosažení 60 let. Nejlepší však byl nemalý státní příspěvek k úložce a ještě daňový odpočet příspěvku účastníka. Z tohoto mixu se vyvinul "národ penzijka", kdy každý spoří, ale málokdo s penězi počítá na důchod.

Od roku 2013 je však vše jiné. Pravicová vláda rozhodla, že dosavadní fondy dostatečně nemotivují budoucí penzisty k riskantnějším strategiím v penzijních fondech. To byla jistě pravda, protože staré fondy ve třetím pilíři musely garantovat nezáporný výsledek hospodaření - to se pak opravdu špatně riskuje. Pravicoví reformátoři tedy dosavadní populární fondy uzavřeli pro nové účastníky (nyní se jim říká transformované) a vytvořili nové, sexy spoření v účastnických fondech, kde si člověk musí vybrat investiční strategii a čekat na bohatý důchod.

Problém je, že to tak nyní rozhodně nefunguje. V porovnání s koncem minulého roku vystoupilo z transformovaných fondů 155 tisíc klientů a do nových, účastnických fondů se přihlásilo jen 69 tisíc klientů. Můžeme zohlednit spoustu vlivů, například pravděpodobný masivní vstup do starých fondů před reformou, ale nic to nemění na trendu - "penzijko" Čechy přestává zajímat.

Kdo je vinen? Na první dobrou by se zdálo, že penzijní fondy, které nezvládly lidi přitáhnout k výhodám nového produktu. Avšak z dat za minulý rok vyplývá, že některé fondy měly opravdu šťastnou ruku. Dynamické investiční strategie Komerční banky či České spořitelny vynesly klientům přes osm procent. Nejvýnosnější byl Globální akciový účastnický fond Conseq s více než 12 procenty zhodnocení. I průměr čtyř procent za celý sektor nových fondů není špatný.

Tak proč lidé stejně od produktu utíkají? Nápověda: viděli jste někde v poslední době reklamu na třetí pilíř? Asi moc ne. Reforma totiž nastavila parametry nových fondů tak, že tento typ spoření prostě finanční domy nezajímá, distributory už vůbec ne, a tak se lidem nutí raději životní pojistky či podílové fondy.

V září poslanci začnou projednávat zákon, který mění parametry penzijního připojištění. Mimo jiné i tím, že se penzijním společnostem ustoupí a zvedne se jim nárok na vybrané poplatky (je zajímavé, že vládní důchodová komise zvedání poplatků nedoporučila, ale společnosti o tom přesvědčily ministerstvo financí). Ze současných 0,8 procenta na celé procento se zvedne každoroční poplatek z celkové naspořené částky. Zvednout se má i odměna pro penzijní společnosti z ročních výnosů z 10 na 15 procent. Naopak provize pro prodejce produktů penzijních společností se zvyšovat nemají.

Zvýšení poplatků, které nadělalo hodně sporů, ale samo o sobě nic neřeší. Že penzijní společnosti vylepí o trochu více reklamy, "penzijko" nezachrání. Je proto dobře, že vláda řeší i to, aby celkové podmínky v nových fondech byly pro účastníka zajímavější. Spořit by se nově mohlo pro děti hned od narození, ne až od 18 let jako nyní. Stejně tak je dobrý nápad osvobodit vyplácené důchody od daně z příjmu, pokud si peníze nechá střadatel vyplácet alespoň dekádu - to bude motivovat k pravidelné výplatě, nikoliv k vybrání celé částky.

Nicméně stále to ještě není ono v porovnání se starými, transformovanými fondy. Nový systém už neumožňuje výběr části peněz po 15 letech. Záměr je správný - šetřete si na důchod, nejen na 15 let. Ale psychologicky to odrazuje. Čekat na peníze 15 let je představitelné, čekat ale až do důchodu? To je mnohem těžší. Stejně je psychologicky nešťastné, že střadatel neví, kdy si peníze vlastně bude moct vybrat. Limitem je věk pro odchod do důchodu. Avšak ten se neustále mění.

Vhodnou změnou by tedy bylo opětovné zavedení možnosti výběru části peněz (zdaněných, třeba jen třetiny a například až po 20 letech). A pevné stanovení možnosti výběru (například v 65 letech).

Kombinace těchto změn a penzijních fondů, které svými výsledky přesvědčí o svých kvalitách, by snad mohla v Češích opět vzbudit ztracené sympatie k třetímu pilíři penzí.