Jak se jezdí v nové generaci Volva XC90? Sází na luxus a superbezpečnost

Švédská automobilka si kolem sebe vytvořila auru výrobce superbezpečných aut. Pomohlo jí v tom i její první velké SUV Volvo XC90. To se ještě loni, 12 let po své premiéře, hojně prodávalo.

Teď zastaralé auto nahradila jeho naopak velmi moderní druhá generace. A třeba z hlediska designu se zdá, že si chce zaručit patřičnou pozornost.

Zejména díky provedení přídě, která má obrovskou chromovou masku (množství chromu se odvíjí podle zvoleného stupně výbavy) a nezvyklá LED světla pro denní svícení ve tvaru položeného písmene T. Odkazují totiž na kladivo bájného severského boha Thora. Jako celek auto působí robustně, vyváženě a samozřejmě luxusně.

To ostatně platí i o interiéru, ať už si budoucí majitel zvolí uspořádání pro pět, nebo sedm cestujících. Těšit ho můžou rozměrná křesla potažená kůží, která nabízí nadstandardní pohodlí. Ačkoliv XC90 na délku nepřesahuje pětimetrovou hranici (konkurenční Audi Q7 je třeba zhruba o 10 cm delší), je i v případě interiéru pro sedm lidí ve třetí řadě dostatek místa.

Děti se sem vejdou hravě, dospělí alespoň na kratší vzdálenost. Škoda že Volvo nedořešilo manipulaci se sedadly. Je nutné je zvedat manuálně a z kufru to příliš nejde. Na málo místa si rozhodně nelze stěžovat ani ve druhé řadě sedadel, kde je možné si pohodlně přehodit nohu přes nohu.

Není to tak dávno, co Volvo u svých modelů propagovalo řešení palubní desky pomocí tenkého středového panelu. Nový design už sice toto řešení nemá, ale stále je seversky čistý.

Na palubce je jen minimální množství tlačítek. Většina funkcí vozu se totiž ovládá přes dotykový displej systému Sensus. Má jednoduchou grafiku, je rychlý a přehledný. Problémem jsou snad jen otisky prstů, které se na velkém displeji s převážně černým pozadí velmi rychle usadí, což není domyšlený detail.

Zato ostatní drobnosti designéři pečlivěji plánovali. Třeba tlačítka s krystalickými tvary, dvoubarevný volant nebo další displej, který nahrazuje tradiční budíky otáček a rychloměru. Za příplatek je k dispozici konečně i barevný head-up displej.

Při honbě za nízkou spotřebou se Volvo rozhodlo udělat radikální krok a i do tak velkého vozu, jakým XC90, vážící přes 2,1 tuny, bezesporu je, nasadilo pouze čtyřválcové motory. Testované označení D5 tak může být matoucí, protože se pod ním původně nabízel naftový pětiválec. I tato verze má ale už jen válce čtyři. Zato dvakrát přeplňované, takže celkem produkuje 225 koní výkonu a 470 Nm točivého momentu.

Dynamicky tedy auto netrpí, i když v boji s konkurencí by mohlo nebezpečně ztrácet. Gigantické modely Mercedes GL, Range Rover Sport nebo Audi Q7 nabízí šestiválce, které mají nejen vyšší výkony, ale i lepší zvuk a poskytují ve vyšších rychlostech víc pružnosti. Volvo ale vše obhajuje hlavně nižší spotřebou. Ekonomu se v týdenním testu podařilo naměřit okolo 8 litrů nafty na 100 kilometrů.

Nejvíce pohodlí si při cestě posádka užije, pokud si auto nechá vybavit příplatkovým vzduchovým podvozkem. To pak lze pomocí výběru jízdních režimů měnit nastavení auta. Ačkoliv vzduch nepřichází s tak měkkým projevem, jaký by řidič od tohoto typu podvozku čekal, stále je velmi příjemný. Zdatně žehlí i větší nerovnosti. Jediným problémem jsou velké příčné prahy, na kterých se umí nelichotivě ozvat.

Prohlédněte si výbavu Volva XC90

Prohlédnout fotogalerii

Jízda je přes odtažitější posilovač řízení jistá, zejména díky pohonu všech kol, solidně fungující automatické převodovce s osmi stupni (dodává ji Aisin) a na danou třídu spíš menším náklonům do zatáček. Rozhodně ale není dobré od Volva očekávat sportovní svezení.

To ostatně ani lidé, kteří si toto auto vyberou za svoje, příliš neočekávají. Naopak ocení velmi bohatou výbavu bezpečnostních asistentů. XC90 totiž dostalo kromě dnes už běžné nabídky, jako je systém proti střetu s jiným vozem nebo chodcem, ještě zařízení monitorující cyklisty nebo zasahující v případě, že by mohlo dojít ke srážce s autem křížícím cestu v protisměru. Prvků pasivní i aktivní bezpečnosti jsou desítky. To proto, že se Volvo snaží dosáhnout poměrně těžkého cíle: od roku 2020 by v jeho vozech neměl zemřít ani jediný člověk.