Už od počátku řecké krize existují v zásadě tři myšlenkové školy. Za prvé je zde názor takzvané trojky (Evropské komise, Evropské centrální banky a MMF), podle něhož vyžaduje dluhem zatížený okraj eurozóny (Řecko, Irsko, Portugalsko a Španělsko) silnou politickou disciplínu, aby krátkodobá krize likvidity nepřerostla v dlouhodobý problém nesolventnosti.
Ortodoxním receptem bylo poskytovat těmto zemím konvenční překlenovací úvěry a tím jim dopřát čas k nápravě rozpočtových problémů a k uskutečnění strukturálních reforem s cílem zvýšit jejich dlouhodobý růstový potenciál. Tento přístup "fungoval" ve Španělsku, Irsku a Portugalsku, avšak za cenu obrovských recesí. V případě výrazného poklesu globální ekonomiky navíc existuje vysoké riziko recidivy. Řeckou ekonomiku nicméně politika trojky nedokázala stabilizovat, natožpak oživit.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později