Proč Řecko dluhy nikdy nezaplatí? Možná i proto, že Rumunsko je zaplatilo, a trpělo

Rumunský stranický vůdce a prezident Nicolae Ceausescu býval miláčkem Západu. Prováděl nezávislou politiku, odsoudil sovětskou invazi do Československa, usiloval o přátelské vztahy se Spolkovou republikou, Izraelem i s USA, v celé řadě záležitostí se odvážně vzepřel vůli Kremlu.

Za tyto postoje byla Bukurešť odměněna téměř neodolatelnou nabídkou zdánlivě úžasně výhodných úvěrů. Značnou část jich Rumunsko zcela zbytečně promrhalo v rámci budování nabubřelých symbolů moci, ale také si pořídilo například automobilky Dacia a Oltcit, přičemž takto vzniklý automobilový průmysl dnes táhne celou rumunskou ekonomiku.

Pak se však Ceausescu rozhodl, že dluhy se mají čestně splácet. Rumunsko je skutečně splatilo, a to i s obrovskými úroky. Ale za cenu neskutečného zbídačení obyvatel, kolapsu v zásobování, hladu a rozvratu zdravotního i sociálního systému. Reálná životní úroveň se kvůli splácení dluhů propadla o mnoho desetiletí zpátky. Z kdysi docela populárního státníka se stal krvavý diktátor, jehož život ukončily kulky popravčí čety.

Polsko a Maďarsko také nasekaly velké dluhy. Podstatnou část jim však věřitelé velkoryse odpustili, takže po roce 1990 získaly tyto státy vynikající startovní pozici. Československo na rozdíl od většiny ostatních zemí východního bloku hospodařilo s vyrovnanými rozpočty, jeho zadlužení ve volných měnách bylo nepatrné a celkově setrvávalo ve věřitelské pozici, ale tuto střídmost a přísnou disciplínu vlastně nikdy nikdo neocenil.

Je naprosto logické, že by Řekové chtěli ze své současné dluhové pasti uniknout spíše jako Poláci než jako Rumuni. Žádný ze současných řeckých politiků totiž určitě nehodlá nasazovat krk kvůli dluhům, které navíc nadělala předchozí politická garnitura. Ale i to lidové Polsko vybudovalo za vypůjčené peníze alespoň nějaký průmysl, třeba automobilku ve Slezsku, ze které je nyní výrobce populárních automobilů Fiat 500. Zato v případě Řecka se ty půjčky jaksi rozplynuly.