Další úpadek na obzoru? Stručná historie růstu a pádu Česka

První takový příklad lze nalézt okolo roku 1995. Ekonomika rostla reálně o šest procent za rok, nezaměstnanost minimální, Václav Klaus byl považován za transformačního poloboha a Česko za premianta v regionu střední a východní Evropy. Ale už za rok či za dva bylo jasné, na jak vratkých základech tento růst stojí.

Česká národní banka v červnu 1997 prudce zvýšila své sazby a nastalo rychlé probuzení ze snu o rychlém zbohatnutí. Termínem roku se stal "credit crunch" - banky zkrátka přestaly dávat úvěr každému, kdo vstoupil do budovy. A oslavovaní kapitáni českého průmyslu se ukázali být v lepším případě partou neumětelů, v horším případě svěřené podniky rovnou vytunelovali.

Druhá vlna růstu už nestála na domácích kapitalistech, ale na vlně přílivu zahraničního kapitálu. Symbolem doby se stala vládní agentura CzechInvest, která snad každý týden oznamovala příchod dalšího velkého investora do Česka. Na vrchol prosperity jsme se dostali v roce 2007. Opět šestiprocentní růst ekonomiky a nízká nezaměstnanost, opět víra, že prosperita vydrží navždy.

Ale vlastně už v první polovině roku 2008 bylo jasné, že se řítíme do potíží. Živelné posilování koruny, nesmyslný růst tržních cen ropy, plynu a elektřiny, firmy zápasící s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků... Ne, ani to nebyl zdravý růst.

Tentokrát přišel signál ze zahraničí a byl jím pád investiční banky Lehman Brothers v září 2008. Šokovaný svět si najednou uvědomil, že roste jen díky masivnímu zadlužování vlád, firem i domácností. A že tolik sledovaný hrubý domácí produkt je často jen uměle naběhlý "hrubý dluhový produkt".

Tak jsme opět skončili v krizi, kterou v českém případě uměle protáhla škrtací mánie ministra financí Miroslava Kalouska. Obrat k růstu nastal v závěru roku 2013 a letošní makroekonomická data vůbec nevypadají špatně. Česká ekonomika v prvním čtvrtletí rostla o čtyři procenta a počet nezaměstnaných v červnu klesl meziročně o 86 tisíc na 451 tisíc osob. Opět máme prosperitu na dosah ruky - a opět se zdá, že ani napotřetí to nevyjde.

Řecko se stále potácí na pokraji bankrotu, což by nám v zásadě nemuselo vadit; do této země míří jen 0,2 procenta českého vývozu a návštěvníci řeckých letovisek snad hlady trpět nebudou. Přesto je třeba připravit se na vedlejší efekty případného řeckého krachu.

Může vypuknout chaos na akciových a měnových trzích, rozpoutají se debaty o smyslu Evropské unie, eurozóny a schengenského prostoru, případně k nám dorazí nová vlna přistěhovalců z Řecka. Pokud mezi nimi budou další byznysové talenty typu "obnovitele Kofoly" Jannise Samarase, může na tom Česko nakonec vydělat.

Evropská unie má na výběr ze dvou špatných variant. Může nechat Řecko zkrachovat, což by sice mělo tolik potřebný výchovný efekt, ale na druhou stranu by to pohřbilo sny o evropské solidaritě v dobrém i zlém. Nebo může do Atén poslat další desítky miliard eur půjček a koupit si tím několik let klidu, než krize vypukne znovu.

Vážnější situace může nastat, pokud se zadrhne růst v Číně. Už od roku 2008 lze zaslechnout názory, že růst čínské ekonomiky je uměle vyhnaný dopingem v podobě masivního zadlužování centrální vlády i regionů. A že nejlidnatější země světa nemůže navyšovat reálný výkon své ekonomiky o sedm procent ročně donekonečna.

Varování se naplnilo v polovině června, kdy se začal hroutit kurz akcií na šanghajské a šenčenské burze. Během pouhých tří týdnů se hodnota burzovních indexů propadla o třetinu a "zmizela" zde suma odpovídající třem bilionům dolarů. Logická reakce je, že když investoři - hlavně z řad středních vrstev - přijdou o peníze, omezí spotřebu a utáhnou si opasky. Bude se tak do značné míry opakovat situace, která se odehrála ve Spojených státech amerických v roce 1929.

Pád akcií není jediným znepokojivým signálem o vývoji v Číně. Objem dovozu do země v posledních měsících klesal meziročně o 15 až 18 procent. Byl to hlavně nenasycený čínský trh, který v posledních letech táhl nahoru růst velkých evropských společností, z nichž mnohé nakupují komponenty v Česku. Kolaps asijské velmoci tak pocítíme i v tuzemsku v podobě firemních krachů a růstu nezaměstnanosti.

Zdá se, že jakmile na české území zasvítí slunce, zanedlouho je zastíní bouřkové mraky.