Stát může za 600 tisíc nenarozených dětí. Rodiče podpoří sedmi miliardami korun

Nejvíce peněz - až čtyři miliardy ročně - dá vláda na provázání odvodů na důchodové pojištění s počtem vychovávaných dětí. Na více než dvě miliardy se odhaduje lidovecký požadavek vrátit peníze živnostníkům, kteří uplatňují výdajové paušály, odpočty a slevy na děti a manželku. A na necelou miliardu ročně přijde zálohové výživné, pomoc samoživitelkám, jimž otcové jejich dětí neplatí řádně alimenty.

Pokud se tyto plány uskuteční - určitou brzdou je strážce státní kasy Andrej Babiš - naroste objem peněz určený na rodinnou politiku až o deset procent.

Zatím na ni stát dává ročně asi 52 miliard korun ročně. Největší sumu, 23 miliard korun, představuje rodičovský příspěvek, který je stejně jako porodné vyplácen plošně. Ostatní dávky, zejména přídavky na děti, už dostávají jen rodiče s nižšími příjmy. Patnáct miliard z toho jsou snížené daně, daňové odpočty a slevy na dítě.

Existují i další plány, dokonce na státní plat za péči o dítě. Představy o tom, že pro rodiny by se mělo uvolnit daleko více peněz než dnes, jsou opřeny o tvrzení demografa Miroslava Hiršla. Ten před časem upozornil, že přechod od daně ze mzdy k dani z příjmů v roce 1993 doprovázelo drastické omezení daňových odpočtů na nezaopatřené děti a o dva roky později přišlo zrušení plošných přídavků. A hned poté následoval prudký pokles počtu narozených dětí.

Ivo Patta z Karlovy Univerzity k tomu předložil propočet, podle kterého snížením podpory rodin stát za posledních dvacet let ušetřil kolem bilionu korun - tedy skoro jeden státní rozpočet - ovšem za cenu nenarození asi 600 tisíc dětí.

Populační politika zjevně nefunguje a demografické vyhlídky proto nejsou nijak skvělé. Republika stárne, vylidňuje se a podle prognózy Českého statistického úřadu v ní do konce století ubudou tři miliony lidí.

"Faktem je, že se česká populace není schopná reprodukovat. Peníze pro rodiny a pro děti sice nejsou jediným a možná ani hlavním důvodem, proč si lidé pořizují potomky, ale i z mezinárodních srovnání je patrné, že význam mají," řekl Ekonomu sociolog Martin Potůček, který je současně šéfem vládní komise pro důchodovou reformu.

Argumentuje příkladem Francie, která je spolu se Švédskem jednou z mála západoevropských zemí, jež díky propracované rodinné politice nevymírají.

Potůček proto tvrdí, že by se měly obnovit univerzální přídavky na děti, které tu fungovaly v letech 1947 až 1995 a jež dosahovaly až třetiny průměrného platu.

Experti ale nejsou zajedno. Podle ekonoma Daniela Münicha z institutu CERGE-EI by prostředky, které se už dnes na rodinou politiku vydávají, měly v daleko větší míře přesunout na úhradu konkrétních služeb spojených s péčí o malé děti. Tak aby bylo možné lépe skloubit výchovu potomků (a budoucích plátců daní a sociálních odvodů) s pracovní kariérou rodičů.