Ze strojníka mezi nejbohatší muže planety

Po první světové válce zavládla ve Spojených státech amerických tvrdá prohibice. Zákonem nařízená snaha o všeobecnou střízlivost však nevedla k očekávané mravní obrodě, nýbrž vyvolala obrovský růst organizované kriminality. Rozmach zločinnosti byl v polovině 20. let jednou z příčin překotného rozvoje automobilového průmyslu: Pro početné mafiánské gangy se rychlý, spolehlivý a dostatečně velký vůz stal nepostradatelným pomocníkem jak při přepravě ilegálního alkoholu, tak při boji s ostatními gangstery a při páchání všemožných dalších zločinů.

Velkým množstvím silných aut se museli urychleně vybavit také strážci zákona. Motorová vozidla navíc hojně kupovali i zámožní lidé, kteří se kvůli mafii začali bát chodit po ulicích pěšky. A někteří občané zase konečně ušetřili na auto, protože přestali utrácet za pití. Na této vlně poptávky se svezla rovněž společnost Chrysler, jež se po boku firem Ford a General Motors zařadila do americké automobilové "velké trojky".

Dopravu měl v genech

Walter Percy Chrysler se narodil roku 1875 v obci Wamego ve středoamerickém státě Kansas. Jeho otcem byl Kanaďan německo-nizozemského původu, který pracoval jako strojvedoucí u železniční společnosti Kansas Pacific. Matka byla Američanka s německými kořeny. Rodina se záhy přestěhovala do městečka Ellis, které původně vzniklo při dráze jako jeden z opěrných bodů, kde lokomotivy doplňovaly vodu a palivo. Tamní dům, v němž Walter Chrysler prožil chlapecká léta, dnes slouží jako jeho muzeum.

Mladík začínal tam, kam ho otec poslal, tedy u místní dráhy. Nejprve pracoval jako strojník a mechanik v lokomotivním depu Ellis, přičemž vzdělání si doplňoval dálkovým studiem. Na železnici pak vystřídal řadu různých zaměstnání. Za prací se často stěhoval a rychle stoupal v kariérním žebříčku. Přes místa předáka, dozorčího, mistra a hlavního mistra se vypracoval až k funkci ředitele továrny na výrobu lokomotiv společnosti American Locomotive Company (ALCO) v Pittsburghu.

Odborná práce na železnici byla dobře placená, a tak si třiatřicetiletý Walter Chrysler mohl v roce 1908 pořídit první auto, ačkoli před jeho koupí ani nevěděl, jak se vlastně automobil řídí. Vzápětí se z něho stal obrovský motoristický nadšenec a svůj milovaný vůz podrobně prostudoval. O jeho koníčku se všeobecně vědělo; pokud zrovna nemluvil o práci, mluvil o autech.

Bankéř James Storrow, který byl členem správní rady společnosti ALCO a zároveň se angažoval v mladém automobilovém průmyslu, ho proto seznámil s Charlesem Nashem, prezidentem automobilky Buick. Ten zrovna hledal nového šéfa výroby pro závod ve městě Flint ve státě Michigan a nabízel plat šesti tisíc dolarů ročně. Walter Chrysler nabídku přijal. Díky tomu, že netrpěl "provozní slepotou" a zároveň měl značné technické vědomosti, se mu v továrně firmy Buick podařilo dramaticky snížit výrobní náklady a zároveň zlepšit kvalitu vozů.

Odchod po sporech s nadřízeným

Společnost Buick se stala součástí koncernu General Motors (GM), kterou od roku 1908 postupně vytvářel podnikatel William Durant. Tohoto ambiciózního muže Chryslerovy výkony natolik zaujaly, že z něho v roce 1916 učinil generálního ředitele divize Buick s královským platem. Walter Chrysler se navíc stal významným akcionářem GM.

Výsledky, kterých Chrysler při řízení firmy Buick dosahoval, byly vynikající. Avšak zhruba po třech letech, když mu bylo pouhých pětačtyřicet, se rozhodl odejít do výslužby. Tvrdohlavý šéf skupiny mu totiž stále více lezl na nervy a o budoucnosti automobilky měl jiné představy než on.

Za akcie GM, které vlastnil, získal Chrysler při svém odchodu 10 milionů dolarů. Stal se tak jedním z nejbohatších mužů v USA. Zahálka ho však dlouho nebavila. Už po roce přijal nabídku, aby se pokusil zachránit automobilku Willys-Overland Motor Company, která se - obdobně jako mnohé jiné firmy - hroutila pod vlivem poválečné hospodářské recese. Přivedl si spolupracovníky z řad konstruktérů a působil v ní zhruba dva roky. Uspěl však jen částečně. Odešel, když se ukázalo, že hlavní výsledky jeho práce opět shrábne koncern GM, který část zadluženého podniku odkoupil.

Tehdy v něm dozrálo přesvědčení, že mu nestačí automobilku řídit, ale musí ji alespoň částečně také vlastnit. Investoval proto peníze do churavějící společnosti Maxwell, jež vyráběla auta od roku 1904. V roce 1923 se stal jejím prezidentem a opět si do ní přivedl svůj osvědčený technický tým.

Již v roce 1924 byl hotov šestiválcový nový vůz moderní konstrukce, který dostal název Chrysler Six, konstruktéři ovšem zužitkovali některé prvky, které použili, když navrhovali automobil pro Willys. O rok později se firma přejmenovala na Chrysler a produkce vozů značky Maxwell skončila.

Automobily Chrysler byly na trhu velmi úspěšné. Postupně přibývaly nové varianty a v roce 1927 byla firma již čtvrtým největším výrobcem aut v USA. V té době skupina zahrnovala vedle prestižní značky Chrysler také značky Plymouth a DeSoto, které nabízely o něco levnější modely.

V roce 1928 získal Chrysler významnou automobilku Dodge, čímž se definitivně ustanovila americká automobilová "velká trojka". Ta se skládala ze skupin Ford, GM a Chrysler, a tato trojice získala na desítky let rozhodující podíl na americkém trhu. Časopis Time přinesl po tomto obchodu Chryslerovu fotografii na obálce a jmenoval ho "Mužem roku".

Překonal Eiffelovu věž

Podnikateli zajistil proslulost také mrakodrap Chrysler Building v New Yorku, který v roce 1930 jako první překonal výšku pařížské Eiffelovy věže a byl ve své době nejvyšší budovou světa. V tomto případě šlo o Chryslerovu čistě soukromou investici, jeho potomci však budovu po druhé světové válce prodali a firma, která v ní byla nájemníkem, se z ní v roce 1950 vystěhovala.

V roce 1936 se Chrysler v žebříčku značek na americkém trhu prodral na druhé místo, které udržel do roku 1949. Pak už zůstal tím třetím.

Vozy koncernu Chrysler byly přitom technicky progresivní. Jako první masově vyráběné automobily na světě například využívaly hydraulické brzdy působící na všechna čtyři kola či gumové silentbloky tlumící vibrace.

Chrysler byl také první automobilkou na světě, která v roce 1934 uvedla (s malým náskokem před kopřivnickou Tatrou) do sériové výroby vůz s proudnicovou karoserií. Jmenoval se Chrysler Airflow a firmu přiměl k výstavbě prvního aerodynamického tunelu pro zkoumání karoserií. Zrovna tento model však americké zákazníky příliš nezaujal a nabídku musel hned po roce doplnit konzervativnější typ Chrysler Airstream. Nicméně Chrysler uspěl s dalšími novinkami - například se jako první z velkých automobilek začal vážně zabývat pasivní bezpečností, takže z palubních desek jeho vozů mizely do té doby běžné mohutné kovové ovladače, které se při nehodách zabodávaly cestujícím do hrudi.

V roce 1936 se Walter Chrysler, kterému bylo 61 let, rozhodl stáhnout z aktivního každodenního řízení společnosti. O dva roky později zemřela ve věku 58 let jeho milovaná manželka Della, což podnikatele zdrtilo. Poprvé se ocitl v situaci, kdy mu jeho manažerské nadání a obrovské bohatství nebyly nic platné, a neuměl se s tím psychicky vyrovnat. Navíc na něj patrně doléhalo hořké poznání, že jeho potomci zřejmě půjdou zcela jinou cestou (například Walter Percy Chrysler junior se stal významným znalcem a sběratelem umění).

V roce 1938 utrpěl záchvat mrtvice, z něhož se nikdy úplně nezotavil. Zemřel na krvácení do mozku o dva roky později; bylo mu 65 let.

Tanky, které Hitlera zbavily všech nadějí

Za druhé světové války vyráběly továrny společnosti Chrysler zbraně. Především se podílely na výrobě tanků Sherman, které byly základním modelem americké armády a některé verze se objevily i ve výzbroji Československé samostatné obrněné brigády.

Po vítězné válce se Chrysler stal první automobilkou na světě, jež nabídla (a to v modelu Imperial) komerčně dostupný osobní vůz s posilovačem řízení. Další prvenství si skupina připsala v roce 1955, kdy ve spolupráci s výrobcem elektroniky Philco nabídla - opět v modelu Imperial - plně tranzistorový automobilový rozhlasový přijímač. O dva roky později zavedl Chrysler do výroby motory s elektronickým vstřikováním paliva.

Na americké poměry měly poválečné chryslery také docela vkusný a zajímavý design. Nejlépe prodávaným modelem firmy se stal typ New Yorker, který se vyráběl v několika generacích až do roku 1996.

Vedení společnosti však dlouho hnětlo, že oba jeho hlavní domácí rivalové vlastní úspěšné dceřiné společnosti v Evropě. Ford měl totiž stejnojmenné výrobní závody v Německu i ve Velké Británii, koncern GM zase plně ovládal německou automobilku Opel a anglickou firmu Vauxhall, přičemž se ukazovalo, že působení na dvou kontinentech přináší řadu výhod.

Hrobař slavných značek

Chrysler se proto rozhodl vstoupit do francouzské automobilky Simca a pohltil britskou skupinu Rootes. V Evropě však koncern zcela pohořel. Stal se hrobníkem kdysi slavných značek Simca, Sunbeam, Hillman, Singer či Humber, přičemž jeho hlavní evropské výrobní závody v roce 1978 převzal Peugeot.

V té době měl ovšem Chrysler vážné problémy i na domácím trhu. Mnozí Američané se totiž pod vlivem velké ropné krize dočasně odkláněli od tradičních žíznivých křižníků silnic a Chrysler jim, s výjimkou svých nepříliš povedených britských modelů, neměl co nabídnout. Firma se tak poprvé ocitla na pokraji bankrotu.

Průnik do učebnic managementu

První velkou krizi ve svých dějinách však automobilka zvládla. Najala si významného automobilového manažera Lee Iacoccu, bývalého šéfa Fordu, aby ji restrukturalizoval a navrátil k zisku. Tento krok se vyplatil a vešel do učebnic managementu.

Iacocca propustil třetinu zaměstnanců, zároveň citelně snížil platy stovkám manažerů a donutil je k mnohem racionálnějšímu chování. Firma se začala více zajímat o to, co její skuteční zákazníci chtějí. Posléze tak uvedla na trh první velkoprostorové osobní automobily, takzvané minivany neboli "obýváky na kolech".

Klíčová pro spásu firmy byla ovšem půjčka 1,5 miliardy dolarů, na niž Iacocca získal vládní záruku po dohodě s americkým prezidentem Jimem Carterem a představiteli Kongresu, přestože poradci těmto politikům doporučovali nechat Chrysler raději zkrachovat.

Dalším Iacoccovým úspěchem bylo převzetí společnosti American Motors, čímž Chrysler získal legendární značku terénních vozů Jeep. Nicméně poté, co manažer v roce 1992 firmu opustil, to s ní šlo opět od deseti k pěti. Nejcennější na ní byla velice rozsáhlá prodejní a servisní síť ve Spojených státech a v Kanadě.

Od Němců pod Italy

Na konci tisíciletí se oslabený Chrysler zalíbil jako ideální společník německé společnosti Daimler-Benz, která usilovně hledala cestu, jak upevnit své postavení na americkém trhu. Německá společnost do tohoto projektu v roce 1998 napumpovala 36 miliard dolarů. Očekávané přínosy spojení se však nedostavily. Americký výrobce byl nadále ztrátový a hrozivě zatěžoval hospodaření celé nové skupiny. Obě původní firmy měly příliš rozdílnou kulturu a nikdy se nedokázaly zcela integrovat, třebaže německé vedení koncernu vyvíjelo v posledních letech snahu o upevnění své kontroly nad zkostnatělým Chryslerem.

V roce 2007 to německý koncern vzdal a 80procentní podíl ve firmě Chrysler prodal investiční společnosti Cerberus Capital Management za 7,4 miliardy dolarů. Zbylých akcií se pak Daimler zbavil v roce 2009, který byl pro americkou automobilku naprosto katastrofální.

V důsledku hluboké finanční krize a technických nedostatků svých vozů musel Chrysler požádat o ochranu před věřiteli. Zachránila ho rozsáhlá pomoc vlád USA i Kanady a vytvoření aliance s italským Fiatem. Italský koncern získal v Chrysleru většinový podíl a manažerskou kontrolu. Formálně bylo sloučení obou podniků dokončeno v loňském roce.

Spojená firma, kterou řídí Sergio Marchionne, se nyní jmenuje Fiat Chrysler Automobiles (FCA) a je pátou největší automobilovou skupinou na světě. Viditelným výsledkem fúze je například skutečnost, že auto s karoserií MPV, které se v Americe prodává pod označením Chrysler Town & Country a na britských ostrovech jako Chrysler Voyager, znají motoristé v Itálii a dalších evropských státech pod názvem Lancia Voyager. Naopak vozy Alfa Romeo by měly k novému průniku na americký trh využít síť Chrysleru.

2,6 miliard USD

Takový byl zisk Chrysleru v letošním prvním čtvrtletí.

Chrysler

- Americká automobilová korporace, jež v roce 1925 vznikla na troskách firmy Maxwell.
- Založil ji podnikatel Walter Chrysler.
- Hlavní značky jsou Chrysler, Dodge, Jeep, Plymouth (používaná do roku 2001) a DeSoto (do roku 1961).
- Chrysleru patřily i například francouzská Simca či britské značky Hillman a Sunbeam.
- Po bankrotu v roce 2009 ovládl firmu Fiat a vložil ji do nové skupiny FCA.
- Dnes se nazývá Fiat Chrysler Automobiles U.S.
- V roce 2014 vyrobila tato americká společnost 2 100 000 vozů.
- Její tržby v letošním prvním čtvrtletí vzrostly o 10 procent na 21 miliard dolarů a prodala 661 tisíc aut.

Walter Chrysler byl především vynikající manažer. Konstruktéry si najímal.

Kouzelné časy s novým Chryslerem nabízela reklama krásným, mladým a moderním Američanům.

Foto: Profimedia.cz, Shutterstock, archiv