Druhý pohled na imigranty: Evropa by bez nich nevznikla, sama pak zaplavila svět

Rovněž první zemědělci po skončení doby ledové zhruba před deseti tisíci lety přicházeli z Blízkého východu a Malé Asie, osidlovali břehy Středozemního moře a pronikali Podunajím k severu.

Tím ale význam migrací odjinud pro formování evropské populace končí a na jejich místo nastoupily přesuny obyvatel uvnitř kontinentu samotného. Už indoevropské kmeny, které postupně získaly dominantní postavení, se podle posledních výzkumů zformovaly na východoevropských stepích mezi Černým a Kaspickým mořem.

Od antických dob Evropa na dlouhá staletí expandovala. Za Alexandra Makedonského a jeho nástupců ve čtvrtém a třetím století před Kristem například odešly statisíce Řeků a Makedonců - jak připomněl britský historik William Tarn - do Malé Asie, Egypta, Sýrie a Íránu. Někteří z těchto kolonistů dorazili až do Afghánistánu a Indie.

Méně významná byla o málo později expanze Říma. Rozsáhlé oblasti v Africe i Asii převzaly latinskou kulturu, ale etnicky se moc neměnily. Za římského impéria se však v Evropě poprvé objevili semitští Židé. Šlo o uprchlíky z Jeruzaléma a jeho okolí poté, co císaři potlačili jejich povstání.

Později, v raném středověku, se Židé, hlavně jako obchodníci, rozšířili do severnějších oblastí a ačkoliv museli čelit častým pogromům, zachovali si náboženskou svébytnost a ovlivnili evropskou kulturu i ekonomiku.

Jiné mimoevropské migrace se týkaly jen omezených území a jejich vliv zůstal dočasný. Na Pyrenejský poloostrov pronikli v osmém století s první vlnou expanze islámu Arabové a Berbeři. Nebylo jich však mnoho a byli odsud v následujících stoletích a definitivně v roce 1492 vytlačeni.

Vstupní branou pro příliv lidí z Východu byl zase pás stepí, který ze Střední Asie vede až do Uherské nížiny, k Vídni a hranicím Moravy. Tudy do Evropy postupně vtrhli Hunové, Avaři a další turkické kmeny, například Prabulhaři. Šlo ale o nepočetné skupiny jízdních válečníků, které načas získaly politický vliv, ale rychle se rozplynuly mezi místními. S výjimkou Maďarů, kteří ale byli jen poturčení Ugrofinové a pocházeli ze severovýchodní Evropy.

Jen ojedinělým vojenským nájezdem, alespoň pro střední Evropu, zůstal mongolský útok ve třináctém století. Drtivým způsobem však dopadl na tehdejší Rusko, které zůstalo na staletí izolováno od Západu.

Nejtrvalejší vliv nakonec mělo pronikání osmanských Turků, kteří ovládli v roce 1453 Konstantinopol a přejmenovali ji na Instanbul. Ten zůstává jedním z největších evropských měst dodnes. V té době má počátek turecká populace v Thrákii a Bulharsku nebo islamizace Albánců a Bosňáků.
Větší vliv měly vnitroevropské migrace. Nejprve Keltů, Germánů a Slovanů, pak i útoky a usidlování skandinávských Normanů a pozvolnější, ale vytrvalé pronikání Němců na východ. Nebo dosídlení Pruska za pomoci kolonistů ze západní Evropy a zalidnění Uherské nížiny po tureckém záboru.

Ve stejné chvíli, kdy habsburská vojska vytlačovala sultánovy armády z Podunají, začínala ale evropská koloniální expanze. Na ovládnutá území, zejména do Ameriky, později do Afriky i jižní a jihovýchodní Asie, odcházeli Španělé a Portugalci, později Francouzi, Nizozemci a Britové.

Evropané se ve stejné době postarali o další masový přesun ve formě nechvalně proslulého obchodu s černými otroky z Afriky. Ten zdevastoval pobřeží Guinejského zálivu a Angolu, na druhé straně do základu změnil etnickou mapu v Karibiku, Brazílii a posléze jihu USA.

Vůbec nejrozsáhlejší přesun evropské populace přišel až s průmyslovým věkem a rozvojem námořní dopravy. Podle současných odhadů německého demografa Heika Körnera jen v letech 1820 -1915 odešlo ze starého kontinentu asi 60 milionů lidí. Více než polovina jich směřovala do USA, pětina do Jižní Ameriky a část do britských kolonii, do Austrálie a na Nový Zéland.

Po celou koloniální éru šlo víceméně o jednosměrný pohyb. Černoši se v omezené míře objevili v renesančním Španělsku a Itálii. Po první světové válce Evropu zaplavili Rusové, uprchlíci před bolševickou revolucí, ale uprchlíci z jiných kontinentů se objevili až po roce 1945.

Ve chvíli, kdy utichl největší vnitroevropský přesun - poválečné přesídlení Němců z Polska a Československa - objevili se první běženci z kolonií. Šlo však převážně o bělochy, Brity, Francouze a Nizozemce, kteří se po rozpadu někdejších impérií začínali vracet do staré vlasti. Celkem jich bylo sedm milionů.

Kvóty pro uprchlíky dělí Evropu. Zatímco země, které běženci zaplavují, jsou spokojeny, postkomunistické státy včetně České republiky se přílivu lidí ze Sýrie, Afghánistánu či afrických zemí brání. A chtějí plán Evropské komise na rovnoměrné rozdělení žadatelů o azyl zablokovat.

- Jak vypadá mapa imigrace do Evropy?

- Jak se Evropa potýkala s imigrací v minulosti?

- A jaké jsou výhody a nevýhody navrhovaných kvót?

To se dočtete ve velkém tématu o imigrantech v aktuálním čísle Ekonomu. Nový Ekonom si můžete objednat i přes SMS. V elektronické podobě je k dostání také na iPadu, iPhonu a tabletu Samsung.