Rada pro zaměstnavatele: Jak neudělat chybu při vyplacení nenárokového bonusu

Předpokladem výplaty nenárokového bonusu je nejen splnění předem sjednaných podmínek ze strany zaměstnance, ale i konstitutivní rozhodnutí zaměstnavatele, že chce konkrétní bonus poskytnout.

Pokud je o přiznání nenárokového bonusu zaměstnavatelem rozhodnuto, stává se bonus nárokovým a zaměstnavatel může své rozhodnutí zrušit pouze v případě, že mu to smlouva nebo vnitřní předpis výslovně umožňují a pouze za podmínek tam uvedených.

Pro nenárokový bonus bývají v pravidlech pro jeho výplatu typická slovní spojení "zaměstnanec může obdržet", "zaměstnanci může být vyplaceno". V praxi se také často stává, že zaměstnavatel a zaměstnanec se nepohodnou, zaměstnanec ukončí pracovní poměr a zaměstnavatel mu na oplátku odmítne vyplatit jeho bonus s odůvodněním, že jde o nenárokovou složku mzdy.

Nedávný rozsudek Nejvyššího soudu České republiky tuto praxi korigoval, když řekl, že jsou-li podmínky pro bonus stanoveny dostatečně konkrétně a jsou naplněny, může se zaměstnanec domoci výplaty bonusu i v případě, že rozhodnutí zaměstnavatele o přiznání bonusu chybí, neboť takové rozhodnutí může mít pouze deklaratorní charakter.

Předpoklady pro výplatu bonusu mohou být sjednány různě (zcela konkrétně, ale i všeobecně). Pokud si zaměstnavatel přeje, aby zaměstnanec v rámci své práce dosáhl určitých cílů, jejichž dosažení poté ohodnotí vyplacením bonusu, doporučuje se tyto cíle sjednat písemně. Měly by být formulovány jasně, stručně, výstižně a pokud možno měřitelně.

Zaměstnavatel musí mít na paměti, že dojde-li k soudnímu sporu, může nastat situace, že bude muset své závěry o dosažení/nedosažení cílů zaměstnancem náležitě prokázat.

Lucie Kalašová, advokátka spolupracující s bpv Braun Partners