Jak neřídit státní podniky: Zákon proti trafikantům je zatím bezzubý

Minimálně si vzpomene, jak v éře vlády Petra Nečase tři poslanci ODS tak dlouho rebelovali, až dostali trafiky ve státních a polostátních podnicích. Kvalifikace zdravotnického experta Marka Šnajdra pro ropnou firmu Čepro je dodnes veřejnosti záhadou.

V první reakci bychom tedy chtěli Andreji Babišovi za návrh nového zákona poděkovat: Konečně, díky, pane ministře! Ale ještě s tím vděkem chvíli počkejme. Pokud bude zákon schválen v takové podobě, v jaké je navrhován, pak to bude průšvih.

Orgány státních a polostátních podniků byly vždy kořistnickým územím pro politické strany. Rozumný přístup zastoupení reprezentantů státu v orgánech firem degeneroval do politického handlu pro stranicky důležité lidi. A vrcholem je zatím onen legální, nikoli však legitimní úprk tří poslanců ODS do erárních společností.

Víme tedy, co nás štve. To by nám ale nemělo zaslepit výhled na to, jak má ve státních podnicích vypadat "good governance". Což se stalo. Podle Babiše by výběr lidí měl provádět výbor, kde by političtí rozhodci byli v menšině. Zároveň by - ve zjevné reakci na kauzu poslanců ODS - nesměli zákonodárci do dozorčích rad, a to ani po čtyři roky po skončení mandátu.

Při pohledu na minulé excesy tleskáme. Avšak na druhou stranu: chtěli byste být třeba ministrem zemědělství, který má odpovědnost za státní podnik Budvar, nemohli si prosadit své lidi do vedení společnosti a ještě nemohli svěřit kontrolu třeba bývalému jihočeskému senátorovi, který firmě roky rozumí? Ne, tento přístup není rozumný a pod rouškou byrokratizace a expertizace se odstřihává ministr od zodpovědnosti za firmy, kterou má mít na triku.

Pokud hledáme správné řešení, neškodí se podívat trochu do minulosti. Nejvíce selského rozumu najdeme v doporučení bývalého šéfa škodovky Vratislava Kulhánka, který v roce 2010 pro ministra financí Eduarda Janotu analyzoval dozorčí rady státních podniků.

Okamžitě narazil na základní problém. Ač 95 procent kontrolovaných členů rad splňovalo kvalifikační kritéria, ta podivná skladba profesí v dozorčích radách přesto bila do očí. V ČEZ seděli v radě jen dva lidé z jedenácti, kteří měli zkušenost s řízením velkých firem. V ČEPS byl dokonce jen jeden člen, který kdy něco velkého řídil.

Jakkoli se od Kulhánka čekala tehdy paličská zpráva, Kulhánek odolal a navrhl uvážlivá řešení - limitovat počet členů, ale zároveň jim zvýšit platy, protože ručí svým majetkem za svěřenou firmu. A především - upravit kvalifikační kritéria pro členy.

Aby stát přesně věděl, koho do rad hledá, Kulhánek doporučil v radách ustavit ještě konkrétní výbory - pro odměňování, nominace, audit a řízení rizik. Pokud by něco takového existovalo, Nečas by měl mnohem větší problém vysvětlit, proč posílá do Čepra zdravotnického experta Šnajdra.

Jenže Kulhánkův návrh usnul. Tématu se pořádně chopila až před sněmovními volbami organizace Rekonstrukce státu a sehnala podpisy 149 poslanců a 22 senátorů pod jejich návrh. Tehdy navrhovali složit dozorčí rady po třetinách z politiků, zaměstnanců a expertů. A požadovali po každém ministrovi detailní odůvodnění výběru.

Asi sami nečekali, že se na psaní návrhu nakonec budou i podílet. Andrej Babiš jim sice výzvu podepsal, ale po volbách prohlásil, že takový zákon neumí napsat, a obrátil se právě na Rekonstrukci státu. Výsledek je však o hodně jiný než předvolební nápady.

Ustaví se Vládní výbor pro personální nominace a otázky vlastnické politiky státu. Ten by měl navázat na současný vládní nominační výbor, který zcela neplní svoji funkci a nijak nebrání ministrům prosadit své lidi. Ve výboru budou sedět ve své většině experti, takže ministr bude tahat za kratší konec. Navíc se kandidáti do rad mají prozkušovat, což bude často nejen nedůstojné, ale především není jasné, kdo má dostat za tři ze čtení výsledovky a kdo za jedna ze základů kontrolingu.

Takhle ne. Lepší by byl návrat ke Kulhánkově úvaze, že základem je soupis poptávané kvalifikace pro posty. A nemusí to být ani ve formě zákona. Stačilo by, že každý ze 102 státem ovládaných podniků bude mít svůj soupis požadavků na různé posty.

Příklad: v devítičlenné dozorčí radě ČEZ musejí být zastoupeni: alespoň dva právníci s pětiletou praxí v obchodním právu, čtyři bývalí exekutivní manažeři velkých energetických celků, dva zaměstnanci s alespoň pětiletou řídicí funkcí ve firmě, ekonom s alespoň pětiletým působením v pozici finančního ředitele...

Taková kritéria by nástupcům pana Šnajdra tisíckrát více ztížila život než vytváření byrokratických zkušebních nominačních výborů.