Spekulant, který chtěl být filozofem

Největší investor světa, muž, který hýbe finančními trhy. Nebo také muž, který zlomil Bank of England. Jméno dnes čtyřiaosmdesátiletého finančníka George Sorose získalo během desítek let úspěšného investování na finančních trzích téměř nadpřirozenou auru. Soros prostřednictvím svého hedgeového fondu Quantum Fund dokázal zhodnocovat peníze svých investorů o desítky procent ročně. Sám vydělal miliardy a dodnes patří díky jmění přesahujícímu podle ekonomického časopisu Forbes 24 miliard dolarů mezi nejbohatší lidi světa.

Přestože během své kariéry zažil i několik výrazných neúspěchů, bude zřejmě navždy spojován hlavně s jedním kouskem, který se zapsal do učebnic ekonomie. V roce 1992 dokázal mnohamiliardovou spekulací donutit britskou centrální banku, aby uvolnila kurz libry. Podle některých ekonomů se tak de facto "zasloužil" o to, že ostrovní země dodnes neplatí jednotnou evropskou měnou.

Soros je ale zároveň osobností se dvěma různými tvářemi. Ta první je vlídná: na filantropii vydal během svého života přes osm miliard dolarů a jeho nadace Open Society Foundations v mnoha postkomunistických zemích pomáhala po konci studené války rozvíjet demokracii. Druhá tvář je mnohem méně přívětivá. Pokud Soros kdykoli během desítek let svého působení v čele hedgeového fondu vycítil příležitost, neváhal vrhnout do hry obrovské peníze a způsobit problémy celým zemím.

Sám miliardář ovšem necítí potřebu nějak zvlášť své jednání obhajovat. Naopak, nikdy nepředstíral, že svým byznysem vytváří nějaké skutečné hodnoty. "Nejsem podnikatel, který buduje firmy. Jsem investor, který je posuzuje. Moje role na finančních trzích je role kritika a moje kritické úsudky jsou vyjádřeny rozhodnutími nakupovat, nebo prodávat," cituje Sorose autor jeho životopisu "Soros. Neautorizovaný životopis" americký novinář Robert Slater. Jinak řečeno, Soros vždy vyhledával slabiny a nerovnováhy a dokázal jich obratně využít.

Jsem bůh

Soros se narodil v roce 1930 v maďarské Budapešti do rodiny židovského spisovatele a milovníka esperanta Tivadara Schwartze. Tomu, že z mladého Györgye Schwartze (na George Sorose si změnil jméno až později) nevyroste průměrný člověk, nasvědčovalo leccos už od jeho útlého mládí. Ambiciózní dítě podle životopisce Roberta Slatera od dětství trpělo pocity vyvolenosti - považovalo se za boha. "Od dětství jsem měl mesiášské fantazie... Musel jsem je kontrolovat, aby mě nedostaly do problémů," píše Soros v jedné ze svých knih.

Dětství však posunula jiným směrem druhá světová válka. Sorosově rodině se ale podařilo ji ve zdraví přežít. Do Británie budoucí miliardář emigroval až v roce 1947, když bylo jasné, že Maďarsko v důsledku ruské "pomoci" rozhodně nesměřuje k demokracii západního typu.

V Londýně studoval na London School of Economics filozofii u profesora Karla Poppera. V té době totiž ještě chtěl být filozofem, za něhož se ostatně rád označuje dodnes. "Jsem neúspěšný filozof, který se dal na dráhu investora," opakoval později Soros. Během studií pracoval jako číšník nebo prodejce suvenýrů; po jejich dokončení se ale rozhodl vrhnout se do světa financí.

Jak se z imigranta stane bankovní analytik? I tady Soros ukázal velikost svých ambicí. "Prodávat suvenýry, to opravdu nebylo něco, čím bych se chtěl živit. A tak jsem napsal každému řediteli všech bank v Londýně. Dostal jsem jen jednu nebo dvě odpovědi, tak jsem se stal finančníkem," popisuje Soros v jednom z pozdějších interview.

V roce 1956 se Soros přestěhoval do Spojených států; pracoval postupně jako obchodník a analytik u několika tamních finančních institucí a sbíral zkušenosti. Ty pak naplno začal zhodnocovat v roce 1973, kdy založil soukromý investiční fond - jeden z prvních hedgeových fondů na světě - pod názvem Soros Fund Management, z něhož se později stala známější společnost Quantum Fund. Od založení dodneška prodělal Soros jen minimum ztrátových let.

Černá středa

Svůj doslova životní obchod začal George Soros plánovat v roce 1990. Zaměřil se při tom na Británii. Země se v té době ještě chtěla zapojit do evropského měnového systému; kvůli tomu musela dodržovat pravidla takzvaného ERM (Exchange Rate Mechanism). Znamenala to mimo jiné držet na určité úrovni úrokové sazby i kurz britské libry.

Ve stejné době ovšem zažívalo rozkvět znovusjednocené Německo; získávalo stále větší dominanci na starém kontinentu a mělo sílu ovlivňovat měnovou politiku zemí v západní Evropě. Kvůli Německu například neprošlo snížení úrokových sazeb, které by tápající Británii velmi prospělo. Berlín se kvůli špatným zkušenostem z 20. let obával vysoké inflace, kterou by snížení sazeb mohlo vyvolat.

Přesně jak Soros předpovídal, v roce 1992 zasáhla několik západoevropských zemí včetně Británie ekonomická krize. Ostrovní země se tak ocitla v pasti - kvůli účasti v systému ERM nemohla podpořit ekonomiku ani nižšími úrokovými sazbami, ani oslabením libry, které by zatraktivnilo ve světě britský export. Právě zde viděl Soros příležitost: příliš silnou libru podle něho britská centrální banka nemohla udržet.

Vůli udržet ERM nevěřili ani další investoři. Začali se proto zbavovat více různých měn; byla mezi nimi i libra. Přesně v polovině září začal jednat i Soros. Své pravé ruce Stanleymu Druckenmillerovi nakázal zahájit gigantické spekulace na devalvaci libry. Výsledek?

Druckenmiller prodal libry - vlastní i půjčené - v celkovém objemu za 10 miliard dolarů. Sorosovu chladnokrevnost mimo jiné potvrzuje i fakt, že zatímco v Evropě zuřil boj o libru, investor v klidu zalehl ve svém bytě na newyorské Páté avenue a prospal celou noc. Ráno ho čekaly pozitivní zprávy: Bank of England vzdala svůj boj, země vystoupila ze systému ERM a libra výrazně oslabila. Soros na tom za jediný den vydělal bezmála miliardu dolarů. Konečný účet pak stanovil zisk na dvě miliardy.

Britové od té doby 15. září 1992 nazývají Černou středou. Soros ale nesouhlasí a mluví naopak o Bílé středě. Jeho spekulace totiž v důsledku nebyla pro Británii zničující. "Soros v roce 1992 britské ekonomice pomohl: devalvovaná libra přispěla k lepší konkurenceschopnosti Británie," konstatuje ekonom Pavel Kohout.

Podobným případem byl rok 1997, kdy Soros jako jeden z mnoha spekulantů sázel na pokles měn v jihovýchodní Asii. Miliardář byl přesvědčený o neudržitelnosti kurzu měn tamních zemí a masivně je prodával. Následoval celý trh a výsledkem byla finanční krize skutečně velkých rozměrů. Malajský premiér Mahathir bin Mohamad dokonce Sorose obvinil z poškození země. Ve skutečnosti ale na asijské krizi ve výsledku Soros prodělal.

Ani legenda není neomylná

Od roku 1992 se kolem Sorose začínaly vytvářet doslova legendy. Novináři i ekonomové mu přisuzovali až nadpřirozené schopnosti, díky nimž formoval celý trh. Robert Slater v jeho životopisu popisuje například následující historku.

Reportér připravující v prosinci 1992 televizní dokument o Sorosovi se během natáčení zeptal na moc, s níž dokáže ovlivňovat dění na trzích. "Investujete do zlata. A proto, že vy investujete do zlata, myslí si také všichni ostatní investoři, že by měli investovat do zlata - a cena díky tomu roste. Napíšete článek vyjadřující pochybnosti o německé marce a německá marka v reakci oslabí. Nakoupíte nemovitosti v Londýně a zdá se, že to přes noc změní trend klesajících cen realit. Měl by jeden člověk opravdu mít takto velkou moc?"

Soros s viditelným potěšením ve tváři dosah svých schopností zpochybňoval. "Myslím si, že můj vliv je přeceňován. Časem se to ale spraví, protože lidé zjistí, že nejsem neomylný," tvrdil miliardář. Opak byl ale pravdou. Legendy o investorovi, který má moc hýbat trhy, přežily dodnes.

Jenže ani věhlasný investor jako George Soros skutečně není neomylný. Dokazuje to několik jeho neúspěchů, byť nepříliš četných. Jeden z největších se datuje na začátek roku 1994. Soros tehdy sázel na propad japonského jenu. Mělo jít o důsledek obchodní války mezi Spojenými státy a Tokiem. Sázka ale nevyšla. Jednání tehdejšího amerického prezidenta Billa Clintona a jeho japonského protějšku Morihira Hosokawy, která měla obchodní spory vyřešit (důsledkem by bylo oslabení jenu, které do té doby americká vláda nechtěla připustit), skončila v pátek 11. února 1994 nezdarem. Soros ale očekával opačný výsledek.

V pondělí 14. února po otevření trhů se obrátil dosavadní trend oslabujícího jenu a japonská měna naopak začala posilovat. Z pátečního kurzu 107,2 jenu za dolar až na 102,2 v pondělí - posílení tedy činilo téměř pět procent. Pro Sorosův fond tato neočekávaná událost způsobila ztráty, které ekonomové odhadli na zhruba 600 milionů dolarů. Soros neúspěch zlehčoval. Mezi zaměstnanci Quantum Fund se ale pro tuto událost, kdy miliardář údajně vhodil do hry až desítky miliard, vžilo označení "Valentýnský masakr".

Definitivní zlom v kariéře pak přinesl přelom tisíciletí a prasknutí internetové bubliny v USA, na niž Soros také sázel. Prodělek způsobil, že miliardář značně omezil agresivitu svého investování a věnoval se poněkud konzervativnějším obchodům.

Dobročinnost si mohu dovolit

Svou pověst nemilosrdného spekulanta George Soros zmírňoval rozsáhlou charitativní činností. Celkem za ni utratil přes osm miliard dolarů a podporoval skutečně kdeco: od černošských studentů v JAR přes jihoamerickou chudinu až po demokratizaci východní Evropy. A například organizaci monitorující porušování lidských práv ve světě Human Rights Watch věnoval v roce 2010 dar ve výši 100 milionů dolarů.

Zároveň ale věhlasný investor popíral, že by filantropií kompenzoval škody, které občas napáchal svými obchody. "Filantropii nedělám kvůli nějakému pocitu viny nebo kvůli vlastnímu PR. Filantropii dělám, protože si to mohu dovolit a věřím v ni," prohlásil Soros v jednom z rozhovorů.

Z českého pohledu je nejzajímavější částí Sorosovy charity založení sítě nadací Open Society Foundations. Ty fungují od pádu Sovětského svazu v mnoha zemích bývalého východního bloku - vedle Česka také v Maďarsku, Rumunsku nebo Polsku, celkem jde dnes o více než 70 poboček. Podpora protirežimních sil přitom nezačala až po roce 1989; Soros finančně přispíval už dříve Nadaci Charty 1977 ve Stockholmu. Kořeny Sorosových snah o podporu demokracie lze hledat už na jeho studiích; ostatně i název nadací vychází z názvu díla Sorosova někdejšího učitele filozofie Karla Poppera "Otevřená společnost a její nepřátelé".

V méně vzdálené minulosti se Soros vrhl také do politiky. V USA založil v roce 2003 liberální think-tank Center of American Progress, později věnoval miliony dolarů organizacím bojujícím proti znovuzvolení prezidenta Bushe mladšího. Naposledy v roce 2008 podpořil finančně Baracka Obamu. A jaký problém podle Sorose hrozí světu aktuálně? Nikoli překvapivě Rusko. Podle investora představují stále autoritativnější režim i ekonomické problémy Moskvy největší ohrožení západní demokracie a ekonomiky za poslední roky.

24 miliard USD

Takový je podle odhadů časopisu Forbes majetek George Sorose.

Investor George Soros už v dětství trpěl pocity vyvolenosti - považoval se za boha.

George Soros (uprostřed) byl jedním ze sponzorů Nadace Charty 77. Na snímku z roku 1990 je zachycen spolu s tehdejším předsedou Federálního shromáždění Alexanderem Dubčekem a zakladatelem nadace Františkem Janouchem.

Soros za charitu utratil přes osm miliard dolarů. Část z těchto peněz šla i na podporu afrických matek samoživitelek.

Foto: Reuters, ČTK, Shutterstock