Staré i nové záhady automobilů Borgward

Zánik společnosti Borgward na počátku 60. let minulého století je nejzáhadnějším bankrotem německé firmy v dějinách. Pozornost dosud budí také proto, že mnozí lidé považují model Borgward Isabella Coupé za nejkrásnější německé auto všech dob.

Náhlý konec automobilky, která byla symbolem západoněmeckého poválečného hospodářského zázraku, je dodnes předmětem konspiračních teorií. Vnuk zakladatele nyní slibuje, že slavnou značku do roka vzkřísí a záhy začne vyrábět stovky tisíc luxusních aut ročně. Jeho nesmírně ambiciózní plány jsou ovšem zatím také poněkud tajuplné.

Blesková tříkolka

Carl Friedrich Wilhelm Borgward se narodil v roce 1890 v rodině obchodníka s uhlím. Vzhledem k tomu, že jeho otec živil 13 dětí, vyrůstal v poměrně skromných poměrech. Projevoval však značný technický talent, věnoval se mechanice a v roce 1913 získal inženýrský diplom. V následujícím roce vypukla první světová válka, během níž utrpěl zranění. Vyléčil se a v roce 1919 se stal společníkem v severoněmecké strojírenské firmě Bremer Reifenindustrie. O rok později v ní získal hlavní slovo a do jejího názvu doplnil své příjmení. V letech 1924 a 1925 zahájil podnik pod jeho vedením výrobu tříkolek Blitzkarren a Goliath.

Vzhledem k výkonu motoru ve výši pouhých dvou koní byla pojmenování po blesku a biblickém silákovi přehnaná, vozítka však dosáhla velkého prodejního úspěchu. Kupovali si je hlavně malí obchodníci a živnostníci, kteří potřebovali cenově dostupný motorový dopravní prostředek pro přepravu nákladů. Významným zákazníkem se stala také říšská pošta.

V roce 1929 vstoupil Carl Borgward do společnosti Hansa-Lloyd Werke, jež sice měla úctyhodnou tradici, ale nalézala se v kritické finanční situaci. Tak vznikla skupina Borgward, která nadále používala značky Borgward, Goliath, Hansa a Lloyd, a někdy také jejich kombinace. Například v roce 1937 představila automobil Hansa Borgward 2000, který se od roku 1939 prodával jen jako Borgward 2000. Jednotlivé části skupiny získaly samostatnou obchodní síť, což mělo zaručit, že případné potíže jedné neohrozí pozici ostatních.

Z internace mezi smetánku

Na konci 30. let si firma postavila novou továrnu v Sebaldsbrücku u Brém. Za druhé světové války se věnovala produkci zbraní pro wehrmacht. Vyráběly se zde například unikátní dálkově ovládané demoliční nálože, které k dopravě využívaly pásový podvozek. Pro jeden z typů firma opět použila označení Goliath.

Po porážce Německa byl Carl Borgward Američany zatčen. Téměř tři roky strávil v internaci. Jakmile se ale dostal na svobodu, okamžitě se z něj stal ctihodný člen obchodní a průmyslové komory města Brémy. Využil příležitosti, kterou západní části Německa nabídl Marshallův plán, a již v roce 1949 zahájil výrobu skromného vozítka Lloyd LP 300. Zároveň představil vůz střední třídy Borgward Hansa 1500 s moderní pontonovou karoserií a světlomety zapuštěnými do blatníků. Šlo o první významnější německý automobil, který byl kompletně navržen až v poválečném období. Inspirací přitom byly obrázky z amerických časopisů, které si podnikatel prohlížel za mřížemi.

V roce 1952 přišel ještě prostornější a přepychovější model Borgward Hansa 2400. Ukázalo se však, že pro takto velká a drahá auta ještě není na starém kontinentě dost zákazníků.

Ve znamení technického pokroku

Borgward získal do své továrny prvotřídní techniky a osobně se podílel na tvorbě designu, přičemž se dokázal trefit do vkusu postupně bohatnoucích zákazníků. Automobilovou módu tehdy diktovali dílem Američané a dílem Italové. Z jejich příkladu se společnost poučila a v roce 1954 představila svůj nejúspěšnější model Borgward Isabella. Vůz měl samonosnou karoserii kompaktních evropských rozměrů, ale zároveň oplýval množstvím chromu a ozdobných prvků převzatých z amerických křižníků silnic. Nabízel pět míst a výkonný motor. Maximální rychlost přesahovala 130 kilometrů za hodinu. V kabině navíc nechyběly luxusní doplňky, například zapalovač cigaret a palubní hodiny. Základní cena limuzíny byla také příznivá (mírně nad značkami Opel a Ford, ale výrazně pod Mercedesy), takže firma mohla zákazníky lákat sloganem "Nikde za své peníze neseženete více auta".

Motoristům se to líbilo. Na výběr dostali ještě verze kabriolet, kombi a kupé. Jeden z prototypů kupé věnoval Borgward své ženě a ta tento vůz používala ještě v 80. letech. Isabella se stala nejoblíbenějším modelem skupiny Borgward a zároveň jedním z nejviditelnějších symbolů západoněmeckého hospodářského zázraku. Celkem se jich prodalo přes 200 tisíc.

Isabella si získala popularitu také v zahraničí. Na konci 50. let firma exportovala přes 60 procent své produkce. Americký koncern Chrysler proto dokonce nabídl, že by koupil 51 procent akcií skupiny Borgward. Německý podnikatel však tuto nabídku rezolutně odmítl. Už za několik týdnů toho ale patrně litoval.

Ne všechna jeho auta slavila samé úspěchy. V roce 1959 představil model Lloyd Arabella s pohonem předních kol, tento vůz však byl dražší než konkurenční modely a jeho převodovka i systém chlazení trpěly technickými problémy. Mnoho peněz spolykal rovněž vývoj šestiválcového sedanu Borgward P100, který byl vlajkovou lodí koncernu. Měl vzduchové pérování a další technicky progresivní prvky, které však ještě nebyly úplně spolehlivé. Příliš nákladný byl také vývoj vrtulníků, které se měly stát dalším nosným oborem firmy.

Možná za to mohou novináři

V roce 1960 vyšel v týdeníku Der Spiegel mimořádně útočný článek, jehož autor vylíčil Borgwarda jako výstředního podivína a roznesl ho na kopytech. Ostře zkritizoval podnikatelův chladný vztah k zaměstnancům, neochotu naslouchat názorům mladších odborníků a roztříštěný výrobní program, který vedle osobních automobilů zahrnoval také nákladní, hasičská a vojenská vozidla, autobusy a lodě.

Článek zesměšnil jeho manažerské schopnosti. Vyslovil údiv nad Borgwardovou zálibu v technických inovacích, které bývaly uspěchané, nedotažené, příliš drahé a nespolehlivé. Drtivě sepsul koncepci několika značek a řady modelů, které si vzájemně konkurovaly. A ještě zdůraznil, že sedmdesátiletý samovládce se odmítá zabývat otázkou, kdo po něm převezme žezlo.

Ostatní sdělovací prostředky nechtěly zůstat pozadu a mediální kampaň vedla ke snížení poptávky po vozech skupiny Borgward v Německu. Do toho přišly problémy amerického dovozce, neboť v USA zrovna dramaticky klesla poptávka téměř po všech evropských autech. Navíc byla zima, přičemž prodej osobních aut v Evropě měl v té době ještě velice sezonní charakter.

Borgward si potřeboval půjčit peníze, aby překonal kritické období, o němž soudil, že bude jen krátkodobé. Banky však jeho žádost odmítly a ani vláda svobodného hanzovního města Brémy ho nepodpořila. Věřitelský výbor pak majitele donutil, aby jednotlivé části skupiny poslal do likvidace. V roce 1961 tak automobilka zanikla.

Nakonec se ale ukázalo, že z účetního hlediska měl pravdu Borgward, který vždy tvrdil, že přes dočasné potíže byla jeho firma zdravá, měla obrovská aktiva a stala se obětí jakési zlovolné mafie. Všechny pohledávky věřitelů byly totiž plně uspokojeny a ještě zbylo, takže likvidace byla naprosto zbytečná.

Po pěti letech dospěl k tomuto závěru i časopis Der Spiegel, který původně celou drtivou kampaň odstartoval. Podle jeho analýzy mohla skupina Borgward s malou pomocí přežít a nastartovat další rozvoj, pokud by ovšem Carl Borgward včas naslouchal svému finančnímu řediteli.

Nebo za to může BMW?

Zánik skupiny Borgward byl největším bankrotem v dějinách Spolkové republiky a první vadou na kráse tehdejšího německého hospodářského zázraku. Linky na výrobu vozů Isabella a P100 skončily v Mexiku, tamní podnikatel Gregorio Gonzales však tyto vozy udržel na trhu jen do roku 1970.

Borgwardovu továrnu v Brémách, jež do té doby vyrobila přes milion aut, získala společnost Daimler-Benz. Vozy značky Mercedes se v ní montují dodnes. Samotný podnikatel, který byl ze ztráty své firmy zcela zdrcený, zemřel v roce 1963 na infarkt. K jeho chorobě však přispěl rovněž nezdravý životní styl - vždy hodně kouřil a miloval drahé nápoje.

Většinu Borgwardova podílu na trhu převzalo BMW. Právě tato skutečnost tvoří klíčový prvek nejrozšířenější konspirační teorie: Bavorská automobilka totiž v roce 1959 málem skončila v bankrotu. Spasil ji průmyslník Herbert Quandt, který do záchranné operace vrazil obrovské množství peněz. V roce 1961 začala firma vyrábět vůz střední třídy BMW 1500 a pro Quandta bylo otázkou života a smrti, aby tento nový model na trhu uspěl. Ukončením produkce konkurenčních vozů Isabella se k tomu otevřela cesta. Quandt měl přitom díky gigantickému rodinnému průmyslovému impériu dostatek prostředků i politických konexí, aby situaci továrny v Brémách dokázal ovlivnit. Jednoznačné důkazy ovšem neexistují. Konspirační teorie stojí v podstatě jen na některých personálních vztazích a na skutečnosti, že nic lepšího než zánik skupiny Borgward si Herbert Quandt nemohl v roce 1960 přát.

Ohromující nové plány

Letos se značka Borgward opět dostala do středu pozornosti. Už v roce 2008 totiž podnikatelův vnuk Christian Borgward a jeho kolega Karlheinz Knöss, který dříve pracoval pro GM a Daimler, založili ve Švýcarsku společnost Borgward AG. Ta oznámila, že letošní ženevský autosalon bude ve znamení návratu značky, jež své sídlo v dohledné době přesune do Stuttgartu a zaměstná tam tisíc lidí.

Nakonec však na stánku nebyl k vidění žádný prototyp, zářila na něm jen stará dobrá Isabella. Místo nového automobilu byly k dispozici jen smělé vize ztvárněné do působivých brožurek, které ohlašovaly, že značka se opravdu vrátí, ale až na podzim.

"Vždy jsem obdivoval dědečkovo životní dílo. Historie jeho společnosti je ohromující, protože vyrůstala ze snů jediného člověka a ukazuje, čeho může jedinec dosáhnout, pokud jde za svým snem až do konce," prohlašuje Christian Borgward.

Vnukovým snem je představit nový sportovně-užitkový vůz značky Borgward letos na autosalonu ve Frankfurtu nad Mohanem a s jeho prodejem začít v prvním čtvrtletí roku 2016. Druhý model prý bude mít výstavní premiéru na ženevském autosalonu v březnu 2016.

Prodejní záměry jsou ohromující: V roce 2020 se má celosvětově prodat 800 tisíc vozů Borgward, které budou patřit do "přijatelně prémiové" třídy. Za dalších pět let prý roční prodej vystoupá dokonce na dvojnásobek.

Auta mají mít řadu motorů vlastní konstrukce, od zážehového přes vznětový po hybrid. V Evropě budou konkurovat hlavně značkám BMW a Mercedes-Benz. Představitelé firmy hrdě jmenují odborníky, které pro své záměry získali, nechtějí však prozradit, kde mají designové centrum, kdo bude vozy prodávat a kde se budou vyrábět. Tyto "drzé" otázky nemají šéfové nové firmy Borgward rádi, podle různých indicií však jednali v Číně.

Vrátit po mnoha desetiletích na automobilový trh nějakou značku, byť byla kdysi ikonickou, je ovšem drahé a krajně obtížné. Své o tom vědí třeba právě ve skupině Daimler, která se před časem neúspěšně pokusila o vzkříšení značky Maybach.

200 tisíc

Tolik automobilů ročně vyráběl Borgward na konci 50. let.

Borgward

- Společnost, která v severoněmeckých Brémách vyráběla motorová vozidla, zbraně a lodě.
- Používala značky Borgward, Hansa, Lloyd a Goliath.
- Kořeny sahají do roku 1905, kdy vznikla automobilka Hansa.
- Společnost Carla Borgwarda vznikla v roce 1919, o deset let později vstoupila do firmy Hansa-Lloyd.
- V nejúspěšnějším roce 1959 utržila skupina 632 milionů marek a vyvezla 64 procent produkce.
- Počet zaměstnanců činil 23 tisíc.
- Společnost se v roce 1961 ocitla v likvidaci.
- V původním závodě se vyrábějí vozy Mercedes-Benz třídy C a sportovní modely.
- Nová firma Borgward vznikla v roce 2008 a prodej automobilů plánuje zahájit v příštím roce.

Do vysokého věku řídil Carl Borgward svou firmu; o nástupci příliš nepřemýšlel.

Isabella symbolizovala německý hospodářský zázrak.

Foto: Profimedia.cz, Borgward, archiv