Otestovali jsme Ford Mondeo. Je to balzám na české silnice

Bylo to takové čekání na Godota. O novém Fordu Mondeo bylo jasné, že se objeví, ale nikdo dlouhou dobu nevěděl přesně kdy. Poprvé si přitom svoji premiéru odbyl na autosalonu v Detroitu v roce 2012.

Teprve nyní, po třech dlouhých letech, konečně přijíždí i do Evropy. Tady se ovšem musí popasovat s faktem, že se dostane do křížku s novým Volkswagenem Passat nebo právě nastupující Škodou Superb.

Čtvrtá generace Mondea vypadá na první pohled skvěle. Díky svým rozměrům patří mezi největší vozy střední třídy, což vynikne zejména v testovaném provedení kombi. Zaujme agresivně pojatou maskou chladiče s úzkými světlomety. Stačí vůz dozdobit pěknými litými koly, a bude svého majitele reprezentovat stejně dobře jako model z prémiového segmentu.

Je nicméně trochu zvláštní, že zatímco zvnějšku vypadá Ford takřka giganticky, uvnitř už takový pocit cestující nemají. Je to dáno tlustými sloupky, rozměrnou palubní deskou a spoustou izolace, kterou výrobce použil, aby interiér co nejvíce utlumil. Proto je nabízený prostor spíše průměrný; zejména pokud se lidé na předních sedadlech uvelebí podle svých potřeb, na nohy zadních cestujících už nezbude tolik centimetrů, jako kdyby seděli v Passatu či Superbu.

Ford má nyní strategii globálních modelů, což znamená jeden vůz pro všechny trhy. Dříve tak bylo evropské Mondeo jiné než jeho americký bratr Fusion. Nyní jsou rozdíly minimální. Evropský řidič proto musí počítat s trochu americkým přístupem k provedení palubní desky. Je vyrobena převážně z tvrdých plastů, nicméně jsou na slušné úrovni. Podivně jsou ovšem řešené budíky. Ačkoli jsou moderně simulované displejem, jejich údaje jsou titěrné a nepřehledné. Řidič se v nich snadno ztratí.

Z Ameriky si Ford přivezl také multimediální systém Sync 2. Pro Evropana je to novinka, v USA s ním jezdí auta už roky. A je to na něm znát. Grafické prostředí není sice vyloženě špatné, ale reakce na dotyk jsou opožděné. Některá virtuální tlačítka jsou opět tak malá, že se musíte soustředit na to, abyste se na ně za jízdy trefili. Zvláštní je i rozdělení ovládání klimatizace mezi displej a skutečná tlačítka na panelu. Celkově je tak dojem z interiéru spíše rozporuplný.

Prohlédněte si výbavu Fordu Mondeo

Prohlédnout fotogalerii

Naopak povedený naftový čtyřválec Duratorq TDCi s dvoulitrovým objemem dělá radost. Jednotka má výkon 180 koní a točivý moment rovných 400 Nm. S vozem si umí poradit bez problémů, a navíc je velmi tichá i po studeném startu. Stojí za slušnou dynamikou, kdy auto zvládne překonat stovku za 8,7 sekundy, a překvapila i spotřebou.

Dlouhodobý průměr je 7,1 litru nafty na 100 kilometrů. A to měl motor přítěž v podobě automatické šestistupňové převodovky Powershift, kterou nelze pochválit za úplně rychlé reakce ani v automatickém, ani v manuálním režimu. Naštěstí je i pro vrcholný diesel v nabídce připraven klasický a hlavně i levnější šestistupňový manuál.

Na druhou stranu automatická převodovka se k nastavení vozu hodí. Mondeo nyní stojí na nové celosvětové platformě Fordu, díky které je oproti dřívějšku naladěno na komfortnější notu. A to tak dobře, že by na takových tlumičích obstál i kdejaký vůz z vyšší třídy.

Ford dobře ví, že ve střední třídě zákazníci většinou hledají hlavně komfort. Z tohoto hlediska patří Mondeo mezi nejlepší. Navíc ve verzi Titanium nabídne i bohatou výbavu, kterou lze dále vylepšovat řadou doplňků. Příjemné bylo třeba rozměrné střešní okno zabírající prakticky celou střechu, praktické jsou také LED světlomety. Jen je nutné počítat, že pak auto cenou vystoupá mezi vozy luxusních značek.