Rudá auta s hadem v erbu

Prvním automobilem, který vyhrál závod formule 1, byla Alfa Romeo Alfetta 158. Stalo se tak v roce 1950 a za volantem seděl závodník Giuseppe Farina. Tato a další vítězství zajistila italské automobilce celosvětovou proslulost, jež přežila i nedávná hubená léta. Koncern Fiat Chrysler Automobiles (FCA), který značku Alfa Romeo nyní vlastní, s ní má ambiciózní plány: do pěti let se má počet ročně prodaných vozů s hadem a křížem ve znaku zvýšit pětinásobně na 400 tisíc.

Druhou část názvu dal automobilce Alfa Romeo podnikatel Nicola Romeo. Ten se narodil v roce 1876 v obci Sant'Antimo u Neapole. Během studií projevoval obrovský matematický talent, který v něm objevil a rozvinul jeho otec, učitel základní školy. V roce 1899 získal Nicola Romeo titul stavebního inženýra na neapolské technické univerzitě. Elektrotechnické znalosti si doplnil v belgickém Lutychu, čímž získal druhý vysokoškolský diplom. Bohaté praktické dovednosti z oblasti kolejové dopravy a hydrauliky načerpal ve Francii a Německu, kde se tyto obory právě mohutně rozvíjely.

Pak se vrátil domů a zjistil, že vlast na vysoce kvalifikovaného odborníka nečeká s otevřenou náručí. Ačkoli oslovil celou řadu významných firem, dostal jedinou pracovní nabídku, a to na místo přednosty železniční stanice. Odmítl ji, ale ve vlaku náhodou potkal jednoho ze šéfů britské společnosti Robert Blackwell & Co. Tento podnik, který působil v oblasti elektroinstalací a kolejové dopravy, se zrovna chystal otevřít v Itálii filiálku. Nicola Romeo se stal jejím ředitelem. Díky tomu získal cenné zkušenosti, které mu pomohly na cestě do velkého byznysu.

V roce 1906 založil vlastní firmu, která dovážela a prodávala například zařízení na výrobu stlačeného vzduchu. O pět let později podnikání rozšířil o vlastní výrobu důlních strojů a železničního vybavení.

Nejprve byla pouhá ALFA

Mezitím, v roce 1907, založil rytíř Ugo Stella společnost Darracq Italiana, jež původně prodávala auta vyráběná francouzskou automobilkou Darracq v Miláně. Spolupráce s Francouzi však nebyla příliš úspěšná.

Partnerství se záhy rozpadlo, milánský závod ukončil produkci a Ugo Stella se svými společníky proto zahájili přípravu jiného modelu. Opuštěnou továrnu na milánské periferii Portello koupili a přejmenovali na ALFA (Anonima Lombarda Fabbrica Automobili).

V roce 1910 představili vlastní vůz ALFA 24 HP, který hned od počátku slavil úspěchy na závodních tratích. Přispěla k tomu skutečnost, že byl jako jeden z prvních konstruován právě k tomuto účelu, zatímco většina soupeřů v té době používala auta vzniklá úpravou běžných cestovních vozidel. Vstup Itálie do první světové války však znamenal konec výroby závodních a sportovních aut. Následovalo velmi složité období. Firma
se musela věnovat válečné výrobě, kapacita továrny však nebyla tak velká, aby pro vojenské úřady představovala významného partnera.

Potom vznikla Alfa Romeo

V roce 1916 vstoupil do společnosti Nicola Romeo, který přinesl kapitál potřebný pro rozšíření výrobní kapacity. Díky tomu získal podnik zajímavější vojenské zakázky - pod Romeovým vedením vyráběl zejména munici, dále letecké komponenty, vojenská vozidla, kompresory a generátory. K původnímu zaměření firmy se nejvíce blížily letecké motory odvozené od agregátu vozu 24 HP.

Po skončení války převzal Romeo nad společností plnou kontrolu a záhy obnovil produkci osobních automobilů. První stovka vozidel přitom vznikla z dílů, které měla ALFA ve skladu už od předválečných let. Auta se začala prodávat pod novým názvem Alfa Romeo, čemuž předcházela urputná právní bitva s původními majiteli továrny, kteří použití slova "Alfa" nechtěli v této podobě povolit.

Nicola Romeo si udělal nepřátele i v Turíně, protože do své firmy přetáhl významného konstruktéra Fiatu. Jmenoval se Vittorio Jano a pro Alfu Romeo nejprve zkonstruoval vůz P2 Grand Prix, který vyhrál světový pohár v roce 1925. Mimořádně schopný technik Jano se vyznačoval zejména tím, že dokázal stavět motory, které byly jak výkonné, tak spolehlivé. Tento charakteristický rys si vozy z Milána podržely ještě zhruba 50 let.

Rudá závodní auta společnosti Alfa Romeo byla neodmyslitelně spojena se jménem závodníka Enza Ferrariho. Ten pro milánskou firmu vytvořil celou závodní stáj, v níž excelovali brilantní jezdci Tazio Nuvolari, Louis Chiron, Clemente Biondetti a další. Na závodních tratích jen těžko hledali rovnocenné soupeře: například v závodě Targa Florio v roce 1923 obsadily alfy první, druhé a čtvrté místo a 24hodinový závod v Le Mans vyhrával model Alfa Romeo 8C 2300 s železnou pravidelností několik let po sobě.

Vývoj drahých sportovních a závodních aut však stál velké peníze, takže Nicola Romeo přibral do firmy společníky. Společnost si navíc na svůj provoz půjčovala v bance a deponovala u ní své akcie jako zástavu. Když dotyčná banka zkrachovala, Alfa Romeo se ocitla v hrozivé situaci.

Společnost musela přistoupit k okamžitým radikálním změnám a brutálním úsporným opatřením, což vyvolalo ostré spory mezi spolumajiteli. Nicola Romeo proto v roce 1928 podnik opustil.

O rok později byl jmenován senátorem. V horní sněmovně Italského království se stal členem vládního fašistického klubu. Funkce to však byla jen symbolická, protože veškerou reálnou moc již pevně držel v rukou diktátor Benito Mussolini se svými kumpány, zatímco monarcha a parlament pouze dodávali autoritářskému režimu zdání jakési legitimity.

Prestižní automobily milánské značky měl "Duce" ovšem v mimořádné oblibě. Projevilo se to i tím, že jako svůj oficiální automobil používal unikátní Alfu Romeo se stahovací střechou a přístrojovou deskou ze stříbra. Luxusní vůz, který byl původně určen pro italského krále, skončil loni v rukou ruského majitele. Ten jeho vrak vydra-
žil za 180 tisíc eur (v přepočtu zhruba pět milionů korun).

Nicola Romeo, otec sedmi dětí, však byl také významným filantropem a výrazně podporoval rodnou obec. Uznání se dočkal rovněž jako vědec, který se celý život aktivně věnoval řešení matematických problémů. Zemřel v srpnu roku 1938 ve svém domě u jezera Como. V té době již jeho někdejší automobilka patřila státu, protože v roce 1932 ji před bankrotem zachránil vládní Institut pro obnovu průmyslu (IRI).

Za druhé světové války došlo opět k přerušení výroby automobilů. Firma se věnovala zbrojní produkci a její závod byl zle poničen bombardováním. Po nastolení míru se však dokázala poměrně rychle vrátit na trh s osobními automobily. Produkce se ale poněkud změnila - Alfa Romeo omezila přepych a stále více se věnovala výrobě oblíbených praktických sedanů pro širší klientelu. Za relativně příznivé ceny nabízela řadu rychlých automobilů s velmi dobrými jízdními vlastnostmi. K nejvýznamnějším patřily typy Alfa Romeo 1900 a Giulietta.
Firma patřila k průkopníkům pětistupňových převodovek a její cestovní vozy se vyznačovaly vynikající ovladatelností, kterou zdědily po svých závodních příbuzných.

Od roku 1962 byla nosným typem Giulia, celkem však firma v 60. letech vyráběla 15 modelů. Automobily Alfa Romeo si kupovali zejména nadšenci, takzvaní "alfisté", kteří obdivovali jejich syrový zvuk a nadprůměrnou dynamiku. Neodmyslitelně však také patřily k italské finanční správě, četnictvu a policii.

Vhodné auto pro Slovensko?

Významným modelem byl sedan Alfa Romeo 1750 z roku 1967. Po vzniku československé federace v roce 1968
o tento typ projevila mimořádný zájem nová slovenská politická reprezentace. Slováci si totiž prosadili výstavbu Bratislavských automobilových závodů a chtěli v nich vyrábět tuto Alfu Romeo v licenci, ačkoli by šlo o přímého konkurenta tehdy chystané Škody 720.

Federální orgány se pokusily celý spor vyřešit přesunutím projektu Škoda 720 na Slovensko. Skončilo to tak, že nedošlo k realizaci ani jednoho z těchto záměrů, ačkoli oba pokročily poměrně daleko. Dokončení bratislavské automobilky se pak neustále odkládalo, až ji po roce 1989 koupil a zprovoznil Volkswagen.

Samotná Alfa Romeo přitom mohla v 60. letech sloužit jako důkaz, že zodpovědně řízený státní podnik někdy dokáže hospodařit lépe než mnohý soukromý. Firma, která si vybudovala i výrobní závod v Brazílii (společnost FNM), byla nesmírně zisková. Toto úspěšné období však zhatilo politicky motivované vládní rozhodnutí, že Alfa Romeo vybuduje velký montážní závod v Pomigliano d'Arco u Neapole, čímž pomůže vyřešit problém vysoké nezaměstnanosti na jihu Itálie a přispěje k industrializaci podstatně chudší části země. Pro tento projekt vyvinula Alfa Romeo model Alfasud, který měl jako první Alfa pohon předních kol. Vůz disponoval velkým vnitřním prostorem, karoserie byla líbivá a jízdní vlastnosti vysoce nadprůměrné. Jeho parametry byly teoreticky mnohem lepší než v případě konkurenčního modelu VW Golf. V praxi však na celé čáře zvítězil Golf.

Nový závod na jihu srazil firmu do kolen. Tvrdilo se, že ho ovládla mafie, a na tomto tvrzení bylo jistě alespoň zrnko pravdy. Vyráběné automobily korodovaly a trpěly značnou poruchovostí, čímž se diametrálně lišily od legendárně spolehlivých vozidel z Milána. Na vině byl zejména nedostatek kvalifikovaných dělníků na jihu Itálie a jejich špatná pracovní morálka, ale také neochota nejlepších expertů firmy vyměnit pohodlný život v Miláně za mnohem drsnější jihoitalské prostředí.

Od poloviny 70. let zažívala Alfa Romeo vážné potíže. Vláda se nakonec rozhodla podnik prodat. Zájem měli Japonci, což by však ohrozilo pozice Fiatu. Vedení turínského koncernu se proto nakonec odhodlalo k riskantnímu převzetí.

Značce se nejprve pod křídly skupiny Fiat dařilo dobře; dva modely dokonce získaly titul Evropské auto roku. Postupně se však charakteristické rysy alf vytrácely, neboť auta stále více používala společné koncernové díly. Fiat navíc uzavřel milánský výrobní závod Alfy Romeo, a například vůz Alfa Romeo MiTo už je pro mnohé pravověrné "alfisty" jen převlečený Fiat.

O slavnou značku několikrát projevil velký zájem Volkswagen. Předseda správní rady VW Ferdinand Piëch v roce 2010 dokonce prohlásil, že Alfa Romeo je značkou s největším nevyužitým potenciálem na světě.
Šéf Fiatu Sergio Marchionne však veškeré německé nabídky opakovaně odmítl. Alfa Romeo by podle něho měla expandovat zejména do USA a Asie. S využitím zámořské prodejní sítě Chrysleru se má stát pilířem skupiny FCA.

Alfa Romeo

- Italský výrobce sportovních, závodních a luxusních vozidel.
- Firma vznikla pod názvem ALFA v roce 1910.
- Šlo o druhou největší automobilku v Itálii po Fiatu, který ji v roce 1986 koupil.
- Alfa Romeo měla dva výrobní závody v Miláně a jeden na jihu Itálie. Severoitalské závody však Fiat uzavřel a vozy Alfa Romeo vyrábí na různých místech.
- V roce 2014 se v zemích Evropské unie a ESVO prodalo 59 tisíc aut Alfa Romeo. Značka dnes patří koncernu FCA.

150

Tolik nových aut prodala Alfa Romeo loni v ČR.

Nicola Romeo se uznání dočkal rovněž jako vědec, který se celý život aktivně věnoval řešení matematických problémů.

Alfetta z roku 1950 byla závodním monopostem, později dostal stejný název sedan.

Foto: ČTK, Alfaromeopress