Jaký byl rok ministra Babiše? Nepřijatelný deficit, StB a pár dobrých nápadů

V lednu a únoru 2014 se vše točilo okolo slov: StB, privatizace státu, střet zájmů. Po roce tato slova jistě dál zní, ale už se přiřadila ta z běžného politického provozu: rozpočet, obsazování postů ve státních firmách, daně.

Babiše se vlastně nikdo ani na vizi řízení státních financí před rokem neptal. Debata se točila kolem problému s lustračním osvědčením. Tedy zda vůbec může nastoupit možný spolupracovník StB do správní funkce. A ekonomické dotazy odbýval Babiš svými předvolebními hesly, že s ním přijde konec rozkrádání, korupčení a neefektivity. Prostě nebude kecat, ale makat.

Po roce už problém Babišovy spolupráce s StB vyšuměl. Nejen proto, že ho v létě slovenský soud očistil, ale i proto, že většině české společnosti Babišova případná spolupráce nevadí - to by ho opakovaně nevolilo tolik lidí. Stejně tak vyšuměla debata o nadvládě Babiše nad konkurencí Agrofertu či zneužívání úřadu k ministrovým osobním mstám.

Dlouholetý ředitel Finančního analytického útvaru (ministrových cifršpionů, kteří mají právo nahlížet právě i do finančních operací Babišovy konkurence) Milan Cícer byl okamžitě odvolán a nahrazen Liborem Kazdou. V březnu navíc Babiš zaútočil na kritický web Echo24 s tím, že doufá v doložitelné příjmy jejich investora. Ale po roce není zatím důkaz, že by Kazdův útvar skákal tak, jak se usnese představenstvo Agrofertu. Zbývají stále jen dohady - a to především při pohledu na nové vedení MERO a jiných státních firem.

Naopak Babiš v nepopiratelném a permanentním střetu zájmů se stal paradoxně věrozvěstem transparentnosti. Jeho boj proti daňovým únikům sice degeneroval tak trochu do kolovrátkového opakování nebezpečí karuselových obchodů, ale nikdo nepopře, že jde o letitý problém Česka a tento ministr má snahu ho řešit.

Babiš otevřel i svůj vlastní úřad, když pochopil, jak důležité je zpřístupnit dostupná data veřejnosti. Projekt zveřejňování faktur, výdajů a dalších údajů z ministerstva financí v přístupné formě se bezpochyby stane jedním z nejdůležitějších počinů Babišova působení v politice. Kéž by ho následovaly i další úřady.

Jenže připsané body za nečekanou transparenci Babiš zase ztrácí při hodnocení toho základního - přípravy rozpočtu. Zde zcela vyhořel. A že tomu tak bude, bylo vidět už během roku. Při nástupu do funkce se ještě vykresloval jako pravicový rozpočtář, který nepustí ani korunu.

Pro státní zaměstnance připouštěl zvýšení platů jen o procento. Pak to byla dvě a nakonec 3,5, jak chtěl socialistický premiér Bohuslav Sobotka. Pak došlo na minimální mzdu. Zde se vláda dohodla s tripartitou na růstu o 500 korun, ale nakonec Babiš ukázal, že je více předseda ANO než ministr financí, a směnil s ČSSD post eurokomisařky pro svoji nominantku Věru Jourovou za další zvýšení o 200 korun.

A pak došlo na samotný rozpočet. Babiš opět tvrdil, jak bude nesmlouvavý k ministrům, ale ti pak chodili s prosíkem a každý své vymodlené miliardy navíc dostal. Výsledkem je rozpočet s naplánovaným schodkem 100 miliard. To je ale naprosto nepřijatelné. V roce 2013 dosáhl schodek 81 miliard, v roce 2014 77 miliard.

Babiš se vymlouvá na to, že rozpočet Rusnokovy vlády byl napsán na 112 miliard deficitu, ale to neobstojí. Stejně tak, že dramaticky zvýšil inkaso daní. Hospodářství republiky prostě začalo růst a tomu má odpovídat i rozpočtové plánování. Reálným závazkem na tento rok by měl být rozpočet kolem 70 miliard, ne-li méně, když uvážíme jednorázové příjmy ze státních podniků.

Babišova rozpočtová laxnost je o to absurdnější, že před rokem nebylo zarytějšího odpůrce deficitního hospodaření státu, než byl on. "Copak je normální, že tenhle stát rok co rok deklaruje, že bude hospodařit se ztrátou 100, 105 miliard, a ještě se tváří, jaký je to úspěch?" vykřikoval. Nyní mu už život s desítkami miliard dluhu ročně nepřijde nenormální. Hlavně se vejít do maastrichtského fetiše 3procentního schodku k HDP.

Taková bázlivost neobstojí ani vůči našemu západnímu sousedovi (Německo má poprvé od roku 1969 vyrovnaný rozpočet), ale ani vůči tomu východnímu (Slovensko usiluje do roku 2017 o rozpočtový schodek jen 0,4 procenta HDP).

Babiš tak naplno vplul do politického provozu České republiky. Na jednu stranu se mu nedají upřít dobré nápady na ministerstvu, ale sestavování základního zákona země je tristní. Babiš začíná připomínat svého vládního šéfa Bohuslava Sobotku před dekádou.

Tehdy i Sobotka jako ministr financí měl plnou pusu snižování schodku, ale výsledkem byly stejně deficity při rekordním růstu ekonomiky. Než Babiš zcela zesobotkovatí, snad si vzpomene, co ještě před rokem říkal o deficitním hospodaření státu: "Kdyby to tak šlo dál, můžeme vyhlásit bankrot."