Když introverti pracují v extrovertním světě

Některé z nejlepších myšlenek, děl a vynálezů od teorie relativity k osobním počítačům jsou z hlav introvertů. V českém byznysu je introvertem Peter Kellner v čele PPF. Modelu hlasitého vůdcovství se vymykají Charles Schwab, ocelářský magnát společnosti Bethlehem Steel, či Bill Gates, Brenda Barnesová, generální ředitelka společnosti Sara Lee... Také Steve Wozniak z Applu většinu své práce odvedl brzy ráno o samotě. Mezi introverty patří investor Warren Buffett, Larry Page, americký podnikatel, spoluzakladatel Googlu. Tito lidé nedosáhli svých met proto, že chtěli kariérně růst či se prosazovat. Svět potřebuje rozmanité týmy. Důležité je rozumět trhu, společnosti a výzvám doby. "Několikrát jsem se setkal s poměrně nenápadným a tichým Billem Gatesem během své kariéry v Microsoftu. Po jeho vystoupení vždy následoval velmi extrovertní Steve Ballmer, řvoucí na pódiu, trhající si tričko a křičící něco proti konkurenci," vzpomíná Vladimír Smutný, který nyní jako kouč pomáhá manažerům. "Každopádně většinu lidí v sále přitahovala víc stydlivá nejistota Gatese, jeho vnitřní síla a genialita. Jak tedy být úspěšným introvertem? Plně přijmout sebe takového, jaký jsem. Nechtít na sobě nic měnit a využít kvality, které mám. Tím získávám sílu a charisma."

Povahu tvořivosti zkoumal Institute of Personality Assessment and Research od roku 1956 do 1962. Jeden z důležitých objevů byl, že nejkreativnější lidé mají sklony k introverzi. Sami sebe popisovali jako nezávislé a individualistické. Termín introvert a extrovert se do běžného jazyka dostal od psychologa Carla Junga, který v roce 1921 publikoval knihu Psychologické typy. Ta zpopularizovala tyto pojmy coby ústřední kameny osobnosti člověka. Jen s nimi musíme zacházet opatrně. Introverti se podle Junga zaměřují na smysl událostí, dobíjejí se o samotě, extroverti naopak ožívají ve společnosti. "Upřímně, rozdělení na extroverty/introverty nemám moc rád, může být zavádějící, zkratkovité. Lidé se nedají soudit podle rozdělení do těchto dvou skupin. Navíc většina populace se nachází, podle mě, někde uprostřed. Jsou trochu introvertnější či trochu extrovertnější - představuji si to jako Gaussovu křivku u rozdělení IQ," říká Martin Lupa, začínající headhunter a bývalý šéf mBank v oddělení Portfolio Management, kde vedl datové analytiky. Přesto připouští, "že nejdůležitější ,soft skills', které zaměstnavatelé u kandidátů chtějí, jsou komunikační dovednosti. Na HR odděleních dělají výběry často mladí lidé, kteří si to neuvědomují. A mohou chybně upřednostnit výřečného extroverta na úkor lepšího introverta," dodává.

SÍLU CHARAKTERU VYTLAČIL KULT OSOBNOSTI

Mluvení na veřejnosti v míře, jaká je obvyklá v západní kultuře nyní, se prosazovalo postupně. V managementu proslulý Dale Carnegie byl zprvu také nesmělý chlapec. Své kurzy rétoriky v YMCA založil pod tlakem doby, kdy v Americe rostl tlak na ideál extraverze. Historička Warren Susmanová upozornila na přerod kultury charakteru na kult osobnosti. V minulosti byl ideálem doby člověk charakterní, seriózní a disciplinovaný. Slovo "personality" v angličtině do 18. století neexistovalo. To, že má někdo "dobrou osobnost", se začalo šířit až ve 20. století. V průmyslovém věku se lidé přesunuli z venkova do měst a začali pracovat ve velkých firmách. V r. 1790 v nich žila 3 % obyvatel, v r. 1840 to bylo 8 %, do r. 1920 to byla třetina lidí, kteří se začali prosazovat v anonymním světě. Zatímco v roce 1899 byla oblíbená příručka Character: The Grandest Thing in the World (Charakter: Ta nejúžasnější věc na světě), v roce 1920 začaly být populární svépomocné příručky na posílení osobního šarmu. Knižní trh dobyl titul Orisona Swetta Mardena Masterful Personality (Mistrovská osobnost).

Posiloval tlak na prodejní dovednosti. Do módy se dostaly otázky sebevědomí, komplex méněcennosti, odhalený psychologem Alfredem Adlerem ve dvacátých letech 20. století. Úspěch mají Carnegieho knihy Jak získávat přátele a působit na druhé lidi (v reedicích vycházejí dodnes). Trend "osobního rozvoje" a motivační literatury se rozjel naplno a je živý stále. Ve Státech motivátoři zaplňují stadiony a jsou populární jako v Evropě fotbalové hvězdy. Za motivátora Tonyho Robbinsona zaplatíte 895 dolarů za lístek, za "diamantové členství" 2500 dolarů. Jeho dvoumetrový vzrůst a název knihy mluví za vše - Awaken the Giant Within (Probuďte obra, který se vás skrývá). Jeho prodejní úspěch spočívá ve slibu, že přeměna v extroverta z vás udělá boháče. Otázka je, zda je to vhodné pro každého.

Zkušenost z Česka popisuje kouč Vladimír Smutný, který podporuje klienty, aby byli spíše sami sebou. "Tedy neměnit se, ale přijmout se. Platí, že s čím bojujeme, to roste, co přijmeme, to zmizí. Přijetím své osobnosti, tak jak je, introvert totiž získává ohromnou sílu," dodává. Introverti podle odborníků nemají napodobovat extroverty. Myšlenky se dají sdělovat písemně a "zabalit" do kvalitních přednášek.

ŠKOLY JAKO CENTRA EXTRAVERZE

Možná se začne ustupovat od násilného prosazování extrovertnosti a introverze přestane být předmětem despektu. Podnikatelské sféře podlehly i školy. Cestu k posílení extrovertů otevřela kniha Williama Whytea z roku 1956 Organizační člověk. Bez skrupulí mluvila o potřebě přeměny tichých osobností v extroverty. Vzorový zaměstnanec neměl být výrazný myslitel, ale veselý extrovert s osobností obchodníka. To platilo i pro Harvard či Yaleovu univerzitu. Absolventi měli zapadnout do firemní kultury typu IBM, kde se prodejci ráno sešli, aby zpívali firemní hymnu - "Prodáváme IBM, prodáváme IBM. Jaký je to úžasný pocit, svět je náš přítel."

Vypadá to úsměvně, ale i v současnosti se na Harvard Business School (HBS) pěstuje kultura extraverze. Škola byla založena v roce 1908 a sama sebe prezentuje jako "špičku ve vzdělávání, která změní svět". Studijní program je šitý na míru extrovertům. Ráno začíná přípravou v učebním týmu, účast je povinná. Dopoledne se tráví v posluchárně s ostatními 90 studenty a jde o to být hlavně vidět. Společně se obědvá, sportuje, nejít na večírek je "divné". Studenti jsou vedeni k tomu, aby se prosazovali. To je trauma pro introverty, ale i Asijce, v jejichž kultuře se klade důraz na poslouchání. To si začínají uvědomovat i osvícenější univerzity, třeba Stanford. "Místo abychom se pokoušeli zahraniční studenty změnit, možná bychom se měli naučit naslouchat jejich tichu," napsala Heejung Kimová, kulturní psycholožka ze Stanfordu. To, co člověku připadá jako podřizování se, připadá Asijci jako základní slušnost. Například čínští středoškoláci napsali publikaci Beyond the Chinese Face: Insights from Psychology (Za čínskou tváří: Náhledy z psychologie, New York, Oxford University Press, 1991).

V knize Iconoclast (Obrazoborec, Bořič mýtů) se neuroekonom Gregory Berns zabývá tím, co se stává, když firmy spoléhají jen na prezentační dovednosti lídrů. Na sílu introvertů upozornil i Jim Collins, který mluví o "vůdci páté úrovně". Jde o zdůraznění pokory vůdců v kombinaci s touhou vyniknout v oboru. Pro různé organizace a kontexty jsou vhodné různé styly vedení. I krach banky Lehman Brothers ukazuje, že s vůdcovským přístupem HBS mohlo být něco špatně. To, že se někdo prosadí, ještě neznamená, že jde správným směrem.

Spolupráce je v moderní době imperativem. Myšlenky "Nikdo z nás není tak chytrý jako my všichni dohromady" jsou povinnou mantrou a řada firem je zakomponovává do firemních hodnot. Kde byly ty myšlenky "zasety"? Pocházejí od autorů, jako je Warren Bennis, z knihy Organizační génius. Nebo idea "Spousta povolání, na která pohlížíme jako na doménu osamocené mysli, ve skutečnosti vyžaduje dav," napsal Clay Shirky v knize Here Comes Everybody (Tudy přichází každý). S kooperací by se to však nemělo přehánět. Čtyřicet let výzkumu ukazuje, že nejvyšší úroveň inovací vychází z kombinovaného přístupu, při kterém se lidé nejprve věnují individuálně brainstormingu a pak se o myšlenky dělí s kolegy. Řada firem znovu začleňuje do open spaců klidové zóny. Ve společnosti 37signals třeba obnovili "tiché čtvrtky", kdy se nemluví.

KOMPATABILITA OSOBY A PROSTŘEDÍ

Podle psychologa Richarda Lippa část introvertů, pokud jim na něčem záleží, dovede extrovertnost "zahrát". Na trhu jsou kurzy rétoriky, sebeprezentace... Tyto věci pomáhají, ale nemělo by jít o snahu předělávat osobnost člověka. Introvert by si měl položit otázku - umožní mi tato práce trávit čas při aktivitách, které jsou mi blízké? Nebo se budu stále podřizovat požadavkům jiných? Dospělí mají podle psychologa Briana Littla, který se věnuje oblasti nazývané "kompatabilita osoby a prostředí", právo vybrat si kariéru, lidi, se kterými se budou stýkat, i prostředí. "I silně introvertní šéf může být vnímán jako kvalitní lídr. Záleží na tom, koho vede a jaký typ osobností převažuje v jeho týmu. To se liší podle toho, jestli dělá v komunikaci, marketingu, daně či finance. Nejznámější typologie k extraverzi-introverzi přidává ještě další tři dimenze (typologie MBTI), z nichž opět důležité bude, zda se rozhoduje na základě intuice nebo objektivních faktů," říká psycholog Pavel Hyťha a odborník na interní komunikaci v ČSOB. "Podle mého pozorování leaderů mohu říci, že to, co introvertům pomáhá, je dobře diverzifikovaný a poskládaný tým, se kterým umí manažer pracovat jako s celkem. Prostředí, kde se nerozhoduje impulzivně a direktivně," dodává.

CHARAKTERISTIKA INTROVERTA

upřednostňují konverzaci s jedním člověkem před skupinou

raději se vyjadřují písemně

dávají přednost samotě

motivací je pro ně spíše smysl práce než vnější status

příliš neriskují

jsou to spíše "mírní" a jemní lidé

KULTURNÍ ROZDÍLY V PŘÍSTUPU K MLUVENÍ: ZÁPAD A VÝCHOD

Východní kultura preferuje meditaci, západní přístup posiluje obratnost jazyka.

Východ:

- Vítr hučí, ale hora zůstává němá. (japonské přísloví)

- Ti, kdo vědí, nemluví. Ti, kdo mluví, nevědí. (Lao-c', Cesta Lao-c')

Západ:

- Buď mistrem řeči, abys mohl být silný, neboť síla člověka skrývá se v jazyku a řeč je mocnější než všechen boj. (naučení 2400 př. n. l.)

- Líná huba, holé neštěstí. (lidové přísloví)

Zdroj: Ticho - Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit (Jan Melvil Publishing, 2012 Quiet: The Power of Introverts in a World That Can't Stop Talking)

SROVNÁNÍ KULTURY CHARAKTERU A KULTU OSOBNOSTI

Ideál extravertnosti se prosadil s průmyslovým věkem.

Podle mého pozorování leaderů mohu říci, že to, co introvertům pomáhá, je dobře diverzifikovaný a poskládaný tým, se kterým umí manažer pracovat jako s celkem. Prostředí, kde se nerozhoduje impulzivně a direktivně, říká psycholog Pavel Hyťha.