Trojzubec pro Brežněva i Víta Bártu

Prezident Giorgio Napolitano, který minulý týden ze svého úřadu odstoupil pro vysoký věk, nebyl typickým italským státníkem. Protivníci mu sice mohli vyčítat politické postoje, ale přes veškerou snahu na něm nikdy nenalezli nic skandálního. V zemi, kde je politika prolezlá korupcí od nejvyšších sfér po nejmenší obce a ke zvykům mocných patří střídat mladičké milenky jako na běžícím pásu, byl Napolitano jakousi pověstnou bílou vránou.

Předloni se však do prezidenta nečekaně obul vůdce Hnutí pěti hvězd Beppe Grillo. "Má tři maserati, a přitom už do nich ani nevleze," hřímal někdejší komik. Politické body si však za toto hněvivé vystoupení mohl připsat jen mezi svými nejvěrnějšími. Většinu občanů spíše popudil, protože ony tři automobily značky Maserati nemá Napolitano osobně, nýbrž je pro reprezentační potřeby koupila prezidentská kancelář. A navíc Italy možná trochu pobavila představa, že levicový prezident, který proslul až asketickým způsobem života, v sobě celý život skrýval alespoň slabost pro křivky krásných italských vozů.

Bratři s citem pro techniku

Alfieri Maserati se narodil v roce 1887. Byl čtvrtým nejstarším za sedmi sourozenců. Od dvanácti let pracoval v továrně na jízdní kola. O tři roky později se přestěhoval z rodné obce Voghera do Milána, kde mu jeho nejstarší bratr Carlo, nadaný technik, nalezl práci v automobilce Isotta Fraschini. Mladý Alfieri byl tak šikovný a pracovitý, že záhy začal jezdit jako mechanik po závodech, a díky jeho zručnosti značka sbírala trofeje za první místa. Společnost proto Alfieriho posléze poslala jako technického vedoucího do své argentinské filiálky. Potom ještě zastupoval značku ve Velké Británii a ve Francii.

Do Itálie se vrátil v roce 1912. Přestěhoval se do Bologni a s bratry Ettorem a Ernestem tam v roce 1914 založil firmu, jež se věnovala opravám a úpravám automobilů. Nadále přitom spolupracoval se společností Isotta-Fraschini, a také s výrobcem motorů a automobilů Diatto.

Po vstupu Itálie do první světové války šel civilní automobilový byznys ke dnu. Země však potřebovala zapalovací svíčky do motorů letadel a vojenských vozidel. Hlavní dodavatel svíček, německá firma Bosch, se přitom nyní nacházela na nepřátelském území. Bratři se tedy chopili příležitosti a začali vyrábět zapalovací svíčky vlastní konstrukce.

Když přišel mír, Alfieri Maserati propadl závodnické vášni. Patrně se chtěl vyrovnat svému vzoru, nejstaršímu bratru, a vzdát mu hold (technik a závodník Carlo Maserati totiž před první světovou válkou zemřel na tuberkulózu). Alfieri si tedy upravoval závodní auta Isotta-Fraschini a od roku 1924 závodil na vlastnoručně připravených vozech Diatto. Tato firma se však v roce 1925 ocitla v ekonomických potížích a ze závodních tratí se stáhla.

První vlastní automobil

Alfieri proto zkonstruoval první závodní vůz značky Maserati, přičemž ovšem využil díly mnoha jiných výrobců. Pod označením "Tipo 26" se nový automobil představil v roce 1926. Za jeho volantem slavil Alfieri velké závodnické úspěchy, ale jen do osudné havárie, při které utrpěl těžká zranění a přišel o ledvinu.

Navzdory velice vážnému zdravotnímu stavu se díky své pevné vůli dokázal rychle vrátit k práci. V roce 1929 vytvořil automobil V4 s motorem o objemu tří litrů, který dosáhl rychlostního rekordu přes 246 kilometrů v hodině. Diktátor Benito Mussolini ho za to poctil rytířským titulem, pro Maseratiho však byla mnohem důležitější práce na přípravě dalších aut. Asi tušil, že mu osud už nedopřeje mnoho času. Zemřel v roce 1932 po pěti letech boje s následky vážného úrazu.

Továrnu převzali jeho bratři. Do čela firmy se postavili Ernesto Maserati (1898 až 1975), Bindo Maserati (1883 až 1980) a Ettore Maserati (1894 až 1990). Sourozenci však nedokázali dlouhodobě čelit následkům velké hospodářské krize a německé konkurenci. V roce 1937 proto museli automobilku prodat bohaté průmyslnické rodině Orsi. Ve smlouvě se přitom zavázali, že zmínění tři klíčoví bratři budou ještě deset let ve firmě působit jako konstruktéři a konzultanti.

Nový šéf Adolfo Orsi sice firmě poskytl nezbytný kapitál, záhy však rozhodl o přestěhování z Bologni do Modeny. Ke svým kořenům se tak značka Maserati hlásí už jen logem - proslulý trojzubec totiž vychází ze zbraně, kterou drží socha Neptuna na boloňské Piazza Maggiore.

K přesunu do Modeny došlo v roce 1940. V té době už sice v Evropě zuřila druhá světová válka, Spojené státy americké si však ještě užívaly relativně poklidného mírového života, a to včetně automobilových závodů. Slavný závod 500 mil v Indianapolis vyhrála právě firma Maserati, což si ještě v roce 1969 připomněla modelem Maserati Indy.

Vítězství v Indianapolis však bylo posledním triumfem bratří Maseratiových ve firmě, která nesla jejich jméno. V dalších letech druhé světové války už byla továrna nucena vyrábět díly strojů pro armádu a hned v roce 1947, když skončila jejich smluvní povinnost, sourozenci podnik opustili. Založili si automobilku O.S.C.A. Ta působila u Bologni na místě původní továrny Maserati a na trhu se udržela ještě dalších dvacet let.

Největší závodní slávy dosáhly monoposty Maserati v 50. letech, hlavně tehdy, když je řídil vynikající argentinský závodník Juan Manuel Fangio. Ten dokonce dokázal na voze Maserati 250F vybojovat titul mistra světa ve formuli 1, a to v roce 1957.

Orsiové však posléze rozhodli, že značka závodní dráhy opustí. Firma totiž od roku 1947 vyráběla také luxusní cestovní automobily sportovního střihu, přičemž její vedení usoudilo, že automobilové závody - vzhledem k tehdejším enormním ztrátám na lidských životech - už nejsou nejlepší reklamou. A navíc zde byl varovný případ automobilky Lancia, kterou finančně náročný pokus o úspěchy ve formuli 1 málem přivedl ke krachu. Ani finanční situace firmy Maserati přitom nebyla jednoduchá.

Obrat přineslo luxusní čtyřmístné kupé Maserati 3500 GT s hliníkovou karoserií od milánské společnosti Touring. Tento vůz si koncem 50. let získal velkou oblibu mezi sportovně založenými americkými boháči. Na upraveném podvozku tohoto modelu vznikl typ Maserati 5000 GT; první z vyrobených vozů vznikl na objednávku perského šáha.

Počátek 60. let pak znamenal rozkvět automobilky. Jeho symbolem se stal luxusní sedan Quattroporte, jehož karoserii vytvořila firma Frua. Automobil si oblíbila společenská i politická smetánka celého světa - například herci Anthony Quinn a Marcello Mastroiani, monacký kníže Rainier III. či sovětský vůdce a proslulý sběratel automobilů Leonid Iljič Brežněv.

Líbilo se také kupé Mistral, rovněž s karoserií Frua. V roce 1966 pak vznikl model Maserati Ghibli, který je považován za jeden z nejkrásnějších italských automobilů všech dob. Karoserii v tomto případě navrhl Giorgetto Giugiaro.

V polovině 60. let se však ocitlo v potížích celé rodinné průmyslové impérium Orsiových, což se nakonec projevilo i v automobilce Maserati. Tu v roce 1968 převzal Citroën. Francouzi měli zájem zejména o výkonné motory; agregát z Maserati se posléze objevil v modelu Citroën SM.

Jenže potom přišla první velká ropná krize a vozy s výkonnými, leč žíznivými motory nenacházely dost zákazníků. V potížích se proto ocitly obě automobilky, jak mateřská společnost Citroën, tak její italská dcera. Zatímco francouzská značka splynula s Peugeotem, Maserati skončilo v úpadku a firmu pomáhal zachránit stát.

V roce 1976 převzal italskou automobilku od státního fondu GEPI někdejší argentinský závodník a motoristický nadšenec Alejandro De Tomaso. I jemu šlo ovšem hlavně o moderní motory, protože sám vlastnil nedalekou automobilku De Tomaso.

Podnikatel vybavil vozy svojí značky motory Maserati a naopak nový typ Maserati Kyalami byl přímo odvozen od modelu De Tomaso Longchamps.

Obrat v hospodaření firmy ale přinesl až model Biturbo, který byl poháněn mimořádně výkonným dvoulitrovým motorem a dvojicí turbodmychadel. Koncem 80. let začal ovšem i De Tomaso ztrácet dech (částečně i kvůli neúspěšné spolupráci s americkým Chryslerem) a 49 akcií firmy Maserati prodal v roce 1989 koncernu Fiat. Ten postupně navyšoval svůj vlastnický podíl a v roce 1993 ovládl automobilku úplně. Do skupiny Fiat přitom patřila i slavná italská značka sportovních aut Ferrari. Historicky byly obě automobilky velkými konkurenty. Vzájemnou rivalitu přitom umocňovala skutečnost, že od přestěhování firmy Maserati do Modeny sídlili oba výrobci nedaleko od sebe. Mezi příznivci značky Maserati se proto logicky vyskytovaly obavy, zda Fiat nepřistoupil ke koupi jen proto, aby se zbavil konkurenta.

Ve skutečnosti však spojení značku Maserati zachránilo. Prvním plodem spolupráce s Ferrari se stalo kupé Maserati 3200 s karoserií od Giugiara. Značka se dokonce oficiálně vrátila i na závodní tratě, a to díky modelu MC12, který je příbuzným modelu Ferrari Enzo.

Maserati chystá SUV

Původní plány koncernu Fiat na posílení prestižních italských značek sice nevyšly, koncem roku 2012 však jeho vedení oznámilo, že do expanze automobilky Maserati investuje 1,2 miliardy eur (přes 30 miliard korun).

Zatímco v roce 2011 se prodalo jen 6200 aut, od roku 2015 by již mělo jít o 50 tisíc. Nástrojem k tomuto cíli má být využití mohutné americké prodejní sítě společnosti Chrysler, kterou Fiat ovládl a nedávno spojil do skupiny FCA. Nezbytným předpokladem jsou přitom nové modely, které osloví širší skupinu bohatých klientů. Jde především o novou generaci vozu Quattroporte (na tento luxusní typ loni připadla zhruba polovina z 15 400 prodaných vozů Maserati), dále o chystaný velký sportovně-užitkový vůz Lavante, jenž bude záhy konkurovat takovým SUV, jako jsou Porsche Cayenne či BMW X6, a konečně o sportovní kupé Maserati Alfieri, které by se mohlo na trhu objevit v příštím roce.

Značka má své příznivce po celém světě. Například v rámci soutěže České auto roku 2013 zvítězil v kategorii nejpřitažlivější vůz nový model Maserati Quattroporte. Loni vzrostl prodej Maserati na českém trhu o 370 procent na 47 vozů.

Nikdo se ovšem nezavděčí všem. Nedávno proběhla světovými sdělovacími prostředky zpráva, že si bohatý Číňan najal čtyři muže s velkými kladivy, aby veřejně rozmlátili jeho luxusní Quattroporte. Protestoval tak proti tomu, že zaplatil za vůz 420 tisíc dolarů (asi 8,4 milionu korun), ale výrobce nezajistil kvalitní servis. V opravně mu prý poškrábali lak, špatně účtovali náhradní díly a nedokázali opravit dveře.První vůz, který bratři Maseratiové zkonstruovali pod vlastní značkou.Vůz, který po předchozích propadech obnovil zájem zákazníků.

47 kusů

Tolik nových aut značky Maserati se loni prodalo v ČR.

Maserati

- Italský výrobce luxusních a sportovních vozů.
- Firma vznikla v roce 1914, původně se zabývala opravami aut a výrobou zapalovacích svíček.
První automobil Maserati vznikl v roce 1926.
- Dnes je značka Maserati nedílnou součástí
skupiny FCA, jež vznikla fúzí automobilek Fiat
a Chrysler.
- Za loňský rok prodalo Maserati 15 400 vozů, přičemž zhruba polovina prodejů připadala na model Quattroporte.
- Výnosy z prodeje aut Maserati loni dosáhly hodnoty bezmála
1,7 miliardy eur.

Alfieri Maserati se stal obětí svého rychlého auta.

Automobil Maserati GranTurismo, jehož karoserii navrhla firma Pininfarina, si koupil i Vít Bárta, někdejší ministr dopravy (Věci veřejné) a zakladatel firmy ABL.

Foto: Maserati, Profimedia.cz, archiv