Sarah Brightmanová, slavná britská sopranistka míří do vesmíru. Na letošní let ke kosmické stanici ISS se začne připravovat v ruském Hvězdném městečku. Na cestu k hranicím vesmíru v soukromých raketoplánech se těší i první turisté a do kosmu se chystají další státy. Obrat kosmického průmyslu se odhaduje na více než 300 miliard dolarů.

Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že pronikáme úspěšně do vesmíru a posouváme přitom hranice technických možností, stejně jako při startech prvních kosmických lodí a hlavně při letu na Měsíc.

Jenomže skutečnost je jiná. Vrcholem vesmírné technologie zůstává už před notným časem vybudovaná orbitální stanice ISS, i když se občas tvrdí, že pro projekt za více než 100 miliard dolarů chybí smyslupnější využití.

Další úspěchy pilotované astronautiky už jsou spíše mediální povahy. Pro expedici Sarah Brightmanové, nejbohatší klasické pěvkyně, to platí bez výjimky. Ani kraťoučké výlety do výše nad 100 kilometrů, které plánuje nabízet například majitel společnosti Virgin Galactic Richard Branson, nikam zvlášť kosmonautiku neposunují. Obdobných výkonů byl schopen již americký raketoplán X-15 v roce 1963.

Rovněž často zmiňovaný čínský nástup do vesmíru využívá v zásadě technologii (jak kosmické lodě, tak nosné rakety), vyvinutou před půl stoletím v Sovětském svazu. A vcelku úctyhodný objem kosmického průmyslu hovoří především o rozvoji satelitní televize a dalších komunikačních prostředků.

Výrazně ho nafukují i vojenské zakázky, jejichž posledním hitem jsou dálkově řízené raketoplány, respektive hypersonické náporové bombardéry. Přičemž jejich civilní "bratranec", britský Skylon, který by uměl dostat na oběžnou dráhu kolem Země 15 tun, zůstává jen na papíře.

Na skutečný výzkum vesmíru s velkým "V", ať pilotovaný či prostřednictvím sond, chybějí peníze a dříve naplánované nebo už schválené projekty se musejí z rozpočtových důvodů omezovat či škrtat. Zájem veřejnosti opadl a hlavně jsou pryč zlatá šedesátá léta a jejich ekonomický růst.

S tím, jak přibývá ve světě konfliktů, se situace horší. Do vzdálené budoucnosti se tak posouvají vědecky zajímavé projekty, které se ještě na počátku 21. století zdály být za dveřmi. Třeba velkorysý robotický výzkum velkých měsíců kolem Jupiteru a Saturnu, míst, kde si astrobiologové dokážou představit podmínky vhodné pro mimozemský mikrobiální život.

Cesta na Mars hnala vpřed prakticky všechny zakladatele raketové techniky a šéfkonstruktér projektu Apollo Wernher von Braun ji plánoval do poloviny osmdesátých let minulého století. Byla již tolikrát oznámena, a pak stornována (naposledy Barackem Obamou), že by její uskutečnění i za horizontem roku 2030 znamenalo skutečný zázrak.

O více než pozvolném tempu svědčí současné testování americké kosmické kabiny Orion - pokud vše půjde dobře, mohli by se astronauti asi za deset let vrátit na Měsíc. Možná s lepší technikou a bezpečněji, ale jen vrátit. Jestli se tak stane, půjde o déjà vu po padesáti letech. Tak dlouhá doba se totiž při "dobývání" vesmíru někde ztratila.

Související