Z posvátného bankovního tajemství mnoho nezbude. České daňové úřady v příštích letech získají přístup k informacím o výši účtů občanů Česka prakticky kdekoli ve světě. Tedy nejen v České republice, kde kvůli tomu hodlají zřídit speciální registr bankovních účtů s informacemi o všech klientech tuzemských bank, ale také v desítkách dalších zemí. Bankovní tajemství v Evropě už sice řadu let není nedotknutelné, nově se však k nadnárodní dohodě o automatické výměně informací o finančních účtech hlásí i země z jiných světadílů. A také vyhlášené daňové ráje od Švýcarska po Kajmanské ostrovy.

Na základě mezinárodní dohody si od roku 2017, respektive o rok později, daňové úřady navzájem začnou kromě údajů o zůstatcích na účtech vyměňovat celou řadu dalších citlivých údajů včetně informací o úrocích, dividendách či plnění z některých druhů pojištění. A bude se to týkat fyzických, případně právnických osob, jako jsou trusty a nadace, pokud za nimi budou stát fyzické osoby.

Jde o výsledek stupňujícího se boje proti daňovým rájům a krácení daní prostřednictvím neprůhledných firem a anonymních kont v offshorových destinacích. Podle odhadů společnosti Boston Consulting Group se totiž v zemích, které umožňují "diskrétní" uložení majetku, v loňském roce nacházelo téměř devět bilionů dolarů. Vlády po celém světě tak podle specialisty na daňové úniky, profesora Gabriela Zucmana z Londýnské ekonomické univerzity, přišly celkem až o 190 miliard dolarů na nepřiznaných daních. Není překvapením, že právě tyto peníze se staly hlavním motorem mezinárodních snah o faktické zrušení bankovního tajemství.

Prověříme, dodaníme

Stejnou motivaci, tedy aby berní úředníci lépe vybírali daně z příjmů, potvrzují i české úřady. "Daňová kriminalita je mezinárodní problém a musíme ji řešit ve spolupráci s ostatními státy," tvrdí ministr financí Andrej Babiš, který koncem října v Berlíně příslušný dokument spolu se zástupci dalších 50 států podepsal. Dodává, že se dohoda o transparentních účtech promítne do doměření daní, a tím do vyšších rozpočtových příjmů. Ty by podle odhadů jeho expertů pro týdeník Ekonom mohly jen v Česku ročně narůst v řádech miliard korun. Tyto odhady zahrnují také předpokládaný preventivní efekt, tedy dobrovolné přiznání dosud nepřiznaných příjmů. Objem českých vkladů v evropských zemích vyčíslilo Generální finanční ředitelství pro rok 2012 na 101 miliard korun, přičemž další účty jsou skryty v daňových rájích i jinde po světě.

"Informace o účtech našich občanů, které k nám budou automaticky přicházet, porovná finanční správa s tím, co o svých globálních příjmech sami uvedli v daňových přiznáních," říká Martina Matejová, která se na resortu financí zabývá strategií daňové politiky. Pokud podle ní správa z informací přijatých podle některé z platných mezinárodních smluv umožňujících výměnu informací zjistí nesrovnalosti, bude následovat postup na základě daňového řádu. Například kontrola a případně doměření dlužné částky.

Získané údaje o účtech budou přednostně sloužit daňovým účelům. Počítá se s nimi ale i pro vyšetřování daňových trestných činů.

Novou agendu dostane částečně na starost Specializovaný finanční úřad (pro tok informací do zahraničí) a experti finančních úřadů podle příslušnosti (pro tok informací ze zahraničí). Základní selekci dat má ale ohlídat speciální software, na jehož pořízení se na ministerstvu teprve připravuje výběrové řízení.

Bankovní konta on-line

Vedle mezinárodních dohod ministerstvo za neochotného souhlasu ČNB připravuje, tentokrát hlavně pro boj proti karuselovým podvodům při placení DPH, i národní registr účtů. Přestože padlo už více návrhů, jak by mohl vypadat a jaké informace shromažďovat, konkrétní podoba je zatím nejasná.

Původní návrh ministerstva z jara letošního roku, který by se bez nadsázky dal nazvat Velkým bratrem, totiž narazil na odpor finančních institucí a především České národní banky, která by měla registr provozovat. Jejímu guvernérovi Miroslavu Singerovi se nezamlouval nápad, podle něhož by úředníci zodpovědní za boj proti daňovým únikům či policisté měli mít možnost nahlížet do registru, který by zobrazoval prakticky on-line nejen seznam bankovních kont a jejich majitelů, ale také zůstatky na nich. Hlavním důvodem byly především obavy z možného zneužití velmi citlivých informací shromážděných na jednom místě.

Banky pak prostřednictvím České bankovní asociace upozorňují na fakt, že budování nákladné nové databáze není potřeba. Podle nich by bylo možné využít už fungující systém, kde se žádosti o informace týkající se bankovních kont řeší prostřednictvím datových schránek. Využívají ho například exekutoři nebo celní a finanční úřady. "Systém nabízený bankami nevyžaduje žádné legislativní změny, je možné ho v dalších úřadech implementovat v řádech několika málo měsíců, a navíc je výkonnější a už dnes rychlejší než případný zamýšlený centralizovaný systém," tvrdí náměstek výkonného ředitele ČBA Jan Matoušek.

Ministerstvo nicméně nakonec couvá a reálné obrysy dostává kompromisní řešení. Podle něj by registr obsahoval pouze informace o tom, který člověk má u jaké banky účet, nikoli ale konkrétní zůstatky a další podrobnosti. Policisté či úředníci by navíc neměli mít možnost do registru nahlížet libovolně, ale pouze na základě svolení státního zástupce. Do čtyřiadvaceti hodin by se pak dozvěděli, u které finanční instituce si mají vyžádat už konkrétní informace o pohybech na účtech.

Kdy by mohl systém fungovat a zda už jde o finální podobu, nicméně není jisté, stejně jako fakt, jaký postoj by zaujala centrální banka. "Návrh řešení centrální evidence účtů ještě není k dispozici. ČNB se k minulým návrhům obdobných projektů týkajících se účtů v dřívějších letech opakovaně vyjadřovala rezervovaně a s řadou připomínek, a i v současné době připomínky uplatňuje," řekl pouze týdeníku Ekonom mluvčí ČNB Tomáš Zimmermann.

Pod tlakem USA

Až se důslednější dohled nad domácími konty a především globální systém automatické výměny informací o účtech rozběhnou, nebude už prakticky kam "utéci" s penězi mimo dohled berňáku. K mezinárodní dohodě se má totiž připojit také Čína i východoasijská finanční centra jako Singapur a Hongkong.

"Po nějakou dobu je snad ještě bude možné převádět třeba do některých afrických států, jenomže kdo si pošle miliardy do nestabilních zemí, kde neustále hrozí vojenský převrat," podotýká Zdeněk Hrdlička, ředitel odboru daňové politiky ministerstva financí. Z ostatních zemí zatím se souhlasem s dohodou váhá Bahrajn a Panama.

K neprůstřelnosti globálního systému má přispět požadavek, aby součástí výměny byly informace finančních institucí o skutečném vlastníkovi účtu, ačkoli o hloubce takových šetření mezi odborníky přetrvávají pochyby. V konečné instanci zřejmě bude muset prozatím stačit čestné prohlášení vlastníka.

Dohodu o automatické výměně připravila a prosazuje Rada Evropy a Organizace pro evropskou spolupráci a rozvoj (OECD) ve spolupráci se zeměmi G20. S předstihem a po vlastní linii postupují USA. Tamní vláda na základě balíku předpisů známých jako FATCA začne od příštího roku požadovat obdobné informace od celého světa a začne si je s jinými státy i vyměňovat, jen prozatím ne ve zcela shodném rozsahu.

Washington při získávání informací o svých klientech zahraničních finančních institucí postupuje nekompromisně. Pokud by například Česko odmítlo spolupracovat, přišly by domácí banky v důsledku hrozících amerických sankcí na platbách pocházejících z USA asi o miliardu korun ročně (z každé transakce 30 procent). K tomu ale nedojde, na FATCU navázaný český zákon ("lex FATCA") o výměně informací v těchto dnech schvaluje tuzemský parlament.

Mimochodem, americké tažení proti daňovým únikům pocítilo jako první před čtyřmi lety Švýcarsko. Washington po tamních bankách vyžadoval informace o tisících amerických klientů, kteří v zemi před daňovými úřady schovávali miliardy dolarů. Ani tak tradiční bankovní země nakonec tlaku neodolala a pod hrozbou tvrdých sankcí informace poskytla.

Příklad Švýcarska zároveň ukázal, jaké dopady na finanční instituce porušení bankovního tajemství může mít. Podle studie společnosti KPMG, která zkoumala hospodaření více než 90 menších a středních privátních švýcarských bank, způsobil výrazný odliv klientů hledajících nové, bezpečnější útočiště velké škody: třetina zkoumaných bank skončila kvůli tomu loni ve ztrátě.

Největší rozdíl mezi evropskou a americkou úpravou spočívá v tom, že za Atlantikem mají zájem o účty ve výši nad 50 tisíc dolarů, zatímco na starém kontinentě vzniklá dohoda o automatické výměně s žádným limitem nepočítá.

"Ve chvíli, kdy daňové úniky překračují únosnou míru, ospravedlňuje veřejný zájem zásahy do soukromí," míní Martina Matejová z ministerstva financí. Dodává, že například ve Skandinávii se nad zveřejňováním údajů spojených s placením daní už nikdo ani nepozastavuje.

Mezi českými podnikateli nicméně chystaná opatření vyvolávají rozporné reakce. "Kdo podniká poctivě, nemusí se bát informací o svých zahraničních účtech," řekl na jedné straně Ekonomu generální ředitel stavební firmy Ekospol Evžen Korec. Vzhledem k rozsahu mezinárodních daňových úniků vidí takový krok jako nevyhnutelný i Lenka Doležalová Pavilková, majitelka jazykové agentury Channel Crossings, ačkoli připomíná také s tím spojená negativa.

Naopak regionální ředitel Talentor Advanced Search Tomáš Prajzler se domnívá, že snadnější přístup k detailům ze zahraničních účtů za další porušení bankovního tajemství nestojí. "Omezování svobod ve jménu různých druhů nebezpečí a kontrol vnímám dost negativně," zdůrazňuje.

V každém případě boj proti únikům na daních z příjmů získá celosvětovou podobu. Do zatím především evropské sítě globálního daňového Velkého bratra se jednou má připojit i většina rozvojových zemí, kterým vyspělé státy pomohou prostřednictvím pilotních projektů s nezbytnou infrastrukturou.

V globalizaci je také největší posun, protože jinak automatická výměna navazuje na současnou praxi. Daňové úřady se k informacím o zahraničních účtech svých občanů už dostávají, pokud předloží konkrétní podezření. K tomu v Evropě (včetně přidružených a závislých území Velké Británie a Nizozemska a dalších pěti států) řadu let funguje automatický systém předávání údajů o příjmech z úroků na zahraničních účtech. Jen několik států, například Rakousko, si vymohlo výjimku a nedávají jmenovité informace, ale ve snaze zachovat bankovní tajemství raději rovnou posílají část peněz z daní vybraných na takových přírůstcích. Tímto způsobem v roce 2012 přišlo do Česka 97 milionů korun.

Konec "tajuplných ostrovů"

Vedle toho, že v říjnu podepsaná dohoda spojuje prozatím největší počet států, které se na společném postupu v boji proti daňovým únikům dohodly, je na ní pozoruhodná ještě jedna věc. Na seznamu se totiž objevují také jména destinací považovaných ještě donedávna za nejbezpečnější a nejdiskrétnější místa, kam lze ukrýt peníze: bývalé britské kolonie v Karibiku či malé ostrovy v okolí Británie.

Zapojení "tajuplných ostrovů" do systému výměny informací o bankovních kontech se dotkne i mnoha Čechů. Podle statistik poradenské společnosti Bisnode za letošní třetí kvartál je například prostřednictvím společností sídlících na Britských Panenských ostrovech ovládáno bezmála 450 českých firem, téměř 150 jich funguje v Belize a desítky dalších lze najít na Kajmanských ostrovech nebo ostrovu Man. Mimochodem, podle analytičky Bisnodu Petry Štěpánové právě ve třetím čtvrtletí vůbec poprvé za sedm let, během nichž společnost tyto údaje sleduje, počet českých firem ovládaných z daňových rájů klesl. Je nicméně otázkou, zda je to reakce na chystané utažení šroubů. "Prozatím nelze odhadnout, zda jde o změnu trendu, nebo jen výkyv," konstatuje Štěpánová.

Co vedlo ostrovní teritoria v minulosti ke spolupráci neochotná změnit názor? Už během loňského roku se ocitla pod silným tlakem nejen ze strany Evropské unie, ale také samotné Británie. Premiér David Cameron, který přijal boj proti daňovým únikům za jednu ze svých priorit, rozeslal premiérům desítky britských zámořských teritorií dopisy s apelem k větší otevřenosti. Uznal v něm sice právo "účtovat" firmám nižší daně, zároveň ale požadoval daleko větší otevřenost především s ohledem na rozkrytí vlastnictví firem sídlících v daňových rájích. "Musíme vědět, kdo skutečně vlastní a ovládá každou z firem," tvrdí Cameron.

Británie přitom není jedinou zemí, která přitvrdila v přístupu k dosud tolerovaným neprůhledným daňovým rájům. Také Washingtonu došla trpělivost s jedním z vlastních států, který v rámci USA fungoval jako magnet k lákání byznysu. Jde o Delaware ležící na východním pobřeží nedaleko hlavního města. V 800tisícovém státě je totiž registrován větší počet firem, a mnoho z nich anonymně, než kolik má obyvatel. Americké úřady nyní požadují, aby Delaware odhalil skutečné majitele některých "prázdných schránek" a zprůhlednil celý systém zakládání společností na svém území.

Skutečných daňových rájů tak v příštích letech zůstane jen nepatrný zlomek ze současného počtu.

Ve stínu skandálů

Tlak na prohloubení systému omezujícího mezinárodní daňové úniky nevyvíjejí jen USA, ale také evropské neziskové organizace. Ty Brusel obviňují, že proti únikům, odhadovaným pro samotnou EU na bilion eur ročně, nebojuje s dostatečnou razancí. V jejich právě zveřejněné zprávě mimo jiné volají po vytvoření veřejně přístupných rejstříků skutečných vlastníků společností a trustů. Vedle toho i po veřejném a detailním vykazování hospodářských výsledků velkých firem, které by bránilo daňovým machinacím na úkor hospodářsky slabších států.

Jejich kritiku nelze brát na lehkou váhu, Evropou totiž otřásá řada skandálů. Jde například o obcházení daňových povinností ze strany textilních společností Zara a Prada, ve Velké Británii se přetřásá daňová praxe dalších obřích firem jako Google, Starbucks či Amazon. Nepříjemnostem čelí i nově zvolený šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker, který vedl lucemburskou vládu ve chvíli, kdy tato země dojednala tajné dohody, na jejichž základě v Lucembursku v jeho prospěch na daních šetří 340 nadnárodních společností.

V Evropském parlamentu také proto znovu ožily diskuse o harmonizaci daňových základů právnických osob. Při OECD se dokonce zvažuje i projekt, podle něhož by například daňoví poradci museli oznamovat podezření, zda na jimi sledované firemní úrovni nedochází k nepatřičnému snižování daňového základu. Což by do značné míry setřelo hranici mezi nezákonným chováním a daňovým plánováním.

Jan Němec
Josef Pravec

Peníze Čechů na účtech v evropských zemích

Globální velký bratr, který bude dozírat na účty v zahraničí

Zdroj: Ministerstvo financí, Ekonom

190 mld. USD
O tolik přišly loni vlády na celém světě na nepřiznaných daních v daňových rájích.

K mezinárodní dohodě se má připojit i Čína a finanční centra jako Singapur a Hongkong.

Prostřednictvím společností na Britských Panenských ostrovech je ovládáno bezmála 450 českých firem.

V Evropě si Češi pro uložení peněz nejvíce oblíbili německé banky. Na snímku centrála Deutsche Bank ve frankfurtském finančním centru.

Švýcarsko prolomilo bankovní tajemství kvůli USA. Šéf Asociace švýcarských bankéřů Patrick Odier se Američanům dokonce omluvil za napomáhání k daňovým únikům.

K dohodě o výměně informací o bankovních kontech se připojily i ostrovní daňové ráje včetně bývalé nizozemské kolonie Curaçao (na snímku).

Foto: ČTK, Isifa, Reuters

Související