BMW vzkřísil téměř slepý průmyslník

Západní Německo prožívalo v 50. letech minulého století hospodářský zázrak. Vedení BMW však mohlo považovat za zázrak hlavně skutečnost, že automobilka ještě vůbec existuje. Banky ji držely nad vodou jen proto, aby si ji mohl koupit mnohem úspěšnější konkurent Daimler-Benz.

Prodej byl již na spadnutí, když firmu zachránil Herbert Quandt, jeden z akcionářů. Tento téměř slepý průmyslník, jenž krásu automobilových karoserií musel hodnotit po hmatu, nedal na rady svých finančních odborníků. Stal se hlavním majitelem bavorské společnosti a svojí investicí jí zajistil další rozvoj. Díky tomu jsou dnes Quandtovi nejbohatší rodinou v Německu.

Od leteckých motorů k autům

Historie firmy BMW je komplikovaná. Dvě strojírenské firmy, které vznikly před první světovou válkou, se v roce 1916 sloučily do podniku, jenž o rok později dostal název Bayerische Motoren Werke (BMW) a začal používat kulatý modrobílý znak s vrtulí. Specializoval se totiž na výrobu leteckých motorů. Ty si získaly velkou oblibu mezi německými vojenskými piloty, kteří jen litovali, že přišly příliš pozdě.

Po prohrané první světové válce bylo Německo nuceno leteckou výrobu zásadně omezit. Bavorský podnik se přeorientoval na výrobu motocyklů. Zisk plynoucí z výroby jednostopých vozidel mu posléze umožnil expandovat do oblasti osobních automobilů. K tomuto kroku došlo akvizicí továrny v durynském Eisenachu.

Tradice automobilové výroby v Eisenachu sahá do roku 1898, kdy tam v licenci francouzské Decauville začali montovat malá auta, která dostala název podle nedalekého hradu Wartburg. Automobilku převzal ve 20. letech Jacob Schapiro, který si koupil licenci na britský Austin Seven a vyráběl ho pod označením Dixi. Jeho ostatní aktivity však byly příliš riskantní, a tak svoji automobilku musel záhy zase nabídnout k prodeji. V roce 1928 si ji koupila právě společnost BMW. Její první model proto vypadal jako Austin a nesl název BMW Dixi.

Ve 30. letech začala v Eisenachu výroba vozů vlastní konstrukce BMW. Šlo zejména o solidní auta střední třídy, která se až do druhé světové války těšila rostoucí přízni zákazníků. Mateřská bavorská společnost se mezitím vrátila k leteckým motorům. Za druhé světové války využívala otrockou práci vězňů a podílela se na vývoji raket V-2. Spojenci ji proto považovali za součást zločinné nacistické mašinerie a podle toho s ní po válce také zacházeli.

Stroje na výrobu leteckých komponent byly odvezeny. V bavorských provozech BMW se smělo vyrábět jen nádobí. Západní spojenci se zmocnili rovněž výkresů chystaných automobilů; díky této kořisti vznikl v roce 1949 anglický Bristol 400.

Továrna v Eisenachu ovšem zůstala v sovětské okupační zóně a od listopadu 1945 obnovila automobilovou výrobu. V roce 1949 propukly soudní spory o používání značky BMW. Od roku 1951 ji továrna v Eisenachu nesměla používat a nahradila ji označením EMW. V polovině 50. let byla do závodu převedena proti vůli jeho vedení produkce dvoudobých tříválcových automobilů IFA ze saského města Zwickau, které posléze dostaly staronový název Wartburg. Tím skončila éra východoněmeckých "bavoráků".

Od hrnců k přehnanému luxusu

Mnichovský závod BMW nejprve živila výroba hrnců. K tomu se posléze přidaly opravy amerických vojenských vozidel a skrovná produkce bicyklů i motocyklů. Pak ale zapůsobil Marshallův plán, který mohl firmu zachránit, stejně jako spasil automobilky Volkswagen a Daimler-Benz. Jenže na rozdíl od těchto společností nedokázala BMW nabízených možností hned využít. Příliš dlouho totiž váhala, zda se pustí do výroby drahých limuzín, nebo zda nabídne malý lidový vůz.

První poválečný západoněmecký automobil BMW se tak začal prodávat až v roce 1952. Nesl název BMW 501, vyznačoval se důrazem na pasivní bezpečnost a šestiválcovým motorem. Kvůli buclatým tvarům dostal přezdívku "barokní anděl". Na trhu však neměl úspěch, protože oproti sedanům Mercedes-Benz byl drahý, pomalý a poněkud neohrabaný.

Vedení firmy reagovalo tím, že do výroby zavedlo výkonnější osmiválec BMW 502, který se však stal ještě větším propadákem. Mezi Němci bylo dosud jen málo lidí, kteří by si tak drahý vůz mohli dovolit, a auto se netrefilo ani do amerického vkusu. Firmě hrozil bankrot a její manažeři zpanikařili. Situaci se pokusili vyřešit nákupem licence od italské firmy Iso, která vyráběla "bublinová" miniaturní vozidla Isetta. To byl ovšem druhý extrém.

V Německu již sílila střední třída, která o takový nepohodlný dopravní prostředek ztrácela zájem, a chudší lidé si už mohli vybírat z nabídky ojetých "brouků" a dalších opravdových automobilů. Skromný typ BMW Isetta z roku 1955 tak zaznamenal úspěch v podstatě jen ve Velké Británii, protože ostrovní království neprofitovalo z Marshallova plánu, a navíc v době suezské krize trpělo nedostatkem benzinu. Jenže na definitivní záchranu to nestačilo. Evropané už prostě nechtěli nastupovat do auta předním oknem.

Modelem BMW 507 se automobilka v roce 1956 pokusila přijít s elegantním roadsterem a soutěžit s americkými sporťáky. Vůz však dostal nerealisticky vysokou cenu. Našel si jen 252 zákazníků. Hrozba bankrotu se stala opět akutní.

Banky tlačily na vedení automobilky, ať ji připraví na prodej. Zájem měl nejen bavorský výrobce malých aut Hans Glas, ale hlavně koncern Daimler-Benz, který potřeboval rozšířit kapacity na výrobu dílů, a proto přišel s ještě lákavější nabídkou.

Schválení prodeje na valné hromadě v roce 1959 už mělo představovat jen formální akt, když se do hry vložil Herbert Werner Quandt. Tento bohatý průmyslník byl jedním z mnoha akcionářů a rozhodl se firmu zachránit, přestože mu bankéři a poradci důrazně doporučovali, ať dá od ztrátové automobilky ruce pryč.

Bohatství znásobily uniformy

Herbert Quandt se narodil zámožným rodičům v roce 1910. Jeho předci podnikali již po několik generací; nejprve vyráběli lana a pak také látky a oděvy. Za první světové války rodina ještě více zbohatla, protože dodávala uniformy německé armádě. To Herbertovu otci umožnilo, aby koupil například důl a řadu průmyslových podniků, z nichž nejznámější byl výrobce baterií AFA (později Varta).

Jinak ale sudičky chlapci nepřály. Když mu bylo osm let, matka mu zemřela na španělskou chřipku. O rok později ho postihlo onemocnění sítnice, takže téměř oslepl a musel se vzdělávat doma. Přes tento handicap absolvoval rozsáhlý zácvik v rodinných podnicích a od roku 1940 zastával manažerskou funkci v továrně na baterie.

Za války se rodinné firmy opět zapojily do zbrojní výroby. Využívaly nuceně nasazené pracovníky včetně žen z koncentračních táborů. Otec byl proto po válce vyšetřován a faktické vedení konglomerátu převzal Herbert.

Skupina zahrnovala desítky podniků, zejména textilek, chemiček a kovozpracujících závodů. Herbert Quandt se rozhodl poskytnout ředitelům jednotlivých společností větší autonomii a zároveň dbal na to, aby z úspěchu měli prospěch také samotní zaměstnanci. Díky tomuto přístupu se skupina významně podílela na německém hospodářském růstu. Rodina rovněž vlastnila minoritní podíly v automobilkách Daimler-Benz a BMW. Herbert Quandt proto původně nebyl proti tomu, aby Daimler-Benz pohltil BMW. Když však vyslyšel mínění prodejců i zaměstnanců, svůj názor změnil.

Následně přesvědčil předsedu správní rady i bavorské ministerstvo financí, že s novým kapitálem a schopným managementem se automobilka může dostat z krize. Drobní majitelé akcií si plán vyposlechli a návrh na pohlcení BMW koncernem Daimler-Benz odmítli. Svěřili tak svůj osud do rukou Quandta, který do firmy vložil rodinné i vypůjčené peníze a převzal roli majoritního akcionáře.

Novému vedení společnosti se podařilo dotáhnout do konce projekt na výrobu sedanu BMW 1500. Vůz měl elegantní aerodynamický tvar, choval se bezpečně i při vysokých rychlostech a byl spolehlivý. Díky těmto vlastnostem získal dostatečný počet zákazníků a firma se přehoupla do zisku. Herbert Quandt a jeho šéf marketingu zjistili, že na trhu roste poptávka po atraktivních autech, kterou táhnou lidé, pro něž je Mercedes symbolem minulosti a Volkswagen šedivou myší. Těm nejbohatším proto nabízeli výkonná auta, jež ztělesňovala symboliku meziválečných závodů a slavných letadel.

V první polovině 60. let však ještě museli myslet i na široké vrstvy. Automobilka tedy až do konce roku 1965 vyráběla také lidový sporťáček BMW 700 s dvouválcovým motorem umístěným vzadu. Vůz dostal přezdívku Porsche pracujících. Byl jen trochu dražší než brouk od Volkswagenu, působil však modernějším dojmem a uplatnil se i na závodní dráze. Nicméně od roku 1966 se firma věnovala jen luxusnějším autům. Díky nim šla od úspěchu k úspěchu.

Herbert Quandt mohl cítit velké zadostiučinění, když v roce 1967 převzal automobilku Hans Glas. Ta totiž v 50. letech málem koupila BMW, ale pak se snažila vyvíjet auta mnoha nejrůznějších kategorií a kvůli roztříštěnému výrobnímu programu se sama ocitla v potížích. Quandtovi to přišlo vhod, protože produkční kapacita BMW už byla přeplněná. S továrnou v Dingolfingu získal nejen početný tým schopných techniků, ale hlavně areál, který je dnes největším závodem celé skupiny.

Mnichovským symbolem úspěchu značky se stala nová správní budova ve tvaru čtyřválcového motoru. Herbert Quandt svoje postavení v rodinné skupině ještě posílil, když jeho nevlastní mladší bratr Harald zahynul v roce 1967 při leteckém neštěstí.

Vdova, syn a dcera

Akcie firmy Daimler-Benz prodal Herbert v roce 1974 státu Kuvajt, společnost BMW však plně ovládal až do své smrti v roce 1982. Po něm převzala žezlo jeho třetí žena Johanna, jež byla původně jeho sekretářkou a osobní asistentkou. Johanna seděla ve správní radě BMW do roku 1997, kdy ji zastoupili syn Stefan Quandt a dcera Susanne Klattenová. Tato trojice dosud vlastní dohromady téměř 47 procent akcií BMW, zatímco početné Quandtovy děti z předchozích manželství získaly hlavně podíly v jiných firmách.

Podle německého Manager Magazinu se Quandtovi letos stali nejbohatší německou rodinou, neboť spravují jmění v objemu 31 miliard eur. Na veřejnosti se ovšem objevují jen výjimečně a bedlivě si střeží soukromí. Patrně to souvisí i s válečnou rodinnou historií.

Matka zmíněného pilota a podnikatele Haralda Quandta, který se zabil při leteckém neštěstí, si totiž po rozvodu s Güntherem Quandtem vzala šéfa nacistické propagandy Josepha Goebbelse. Měla s ním dalších šest dětí, které na konci války povraždila v Hitlerově berlínském bunkru.

Petr Korbel

BMW

- Největší světový výrobce luxusních a sportovních automobilů se sídlem v Mnichově.
- Firma vznikla v roce 1916, původně jako producent leteckých motorů.
- Skupina BMW vyrábí vozy značek BMW, Rolls-Royce a Mini.
- Tržby skupiny za rok 2013 činily 76 miliard eur, což znamenalo meziroční pokles o procento.
- Čistý zisk činil 5,34 miliardy eur, což znamenalo historický rekord a meziroční růst o 4,5 procenta.
- Skupina prodala 1,96 milionu aut, což byl rovněž historický rekord.
- V letošním roce plánuje podnik prodat více než dva miliony vozů.

Přelomové modely značky BMW

3651
Tolik automobilů BMW se prodalo v Česku za první tři čtvrtletí tohoto roku.

Herbert Quandt byl třikrát ženatý, po jeho smrti získali v BMW rozhodující slovo jeho třetí žena Johanna a jejich syn s dcerou. Potomci z předchozích vztahů získali podíly jinde.

Mnichovské muzeum BMW ukazuje návštěvníkům i motocykly bavorské značky. Někdejší levné automobily BMW přitom využívaly motocyklové motory.

Foto: Profimedia.cz, BMW Group