Budoucnost je jeden velký otazník, nicméně jisté dlouhodobé trendy lze vypozorovat. Většina z nich není pozitivní.

Trend první: od příchodu krize na podzim 2008 neustále ve firmách probíhají opakované vlny „restrukturalizace“ a „optimalizace“, jejichž smyslem není nic jiného než rozdělit stejné množství práce mezi stále menší počet zaměstnanců.

Pokud se trend nezmění, Česko v roce 2039 by proto mohlo vypadat následovně. Polovina lidí ve věku 25 až 65 let budou přepracovaní zoufalci, kteří budou platit brutálně vysoké daně, a druhá polovina nezaměstnaní chudáci, závislí na platbách od státu.

Vysoké daňové sazby budou svádět k daňovým únikům, ale s ohledem na slábnoucí roli papírových peněz a registraci všech finančních transakcí ze strany daňových úřadů bude těžké nějaké peníze „odklonit“ mimo dohled.

Další nebezpečný trend je úsilí dělat svět složitějším. Přeborníkem je v tom Evropská komise, ale tady v Česku není situace o mnoho lepší. Každý, kdo si přečetl návrh zákona z poslední doby, bude jistě souhlasit. Nadcházející desetiletí patří právníkům a poradcům všech druhů, kteří budou zbylým 95 procentům lidí vysvětlovat, jak se vyznat ve stále složitějším světě.

Zatřetí je zde rostoucí závislost na dotacích. Rozhodování o velkých i malých investicích (od výstavby nové automobilky po výměnu oken v bytě) se přestává řídit ekonomickou logikou, ale čistě podle objemu možné dotace či jiné investiční pobídky. Již dnes jsme v situaci, že bez evropské dotace nepřibude ani lavička v parku. A bude hůř. Ekonomika založená na tržních principech bude postupně vyhnívat.

Kdo ví, třeba to nakonec dopadne úplně jinak. Trendy se mohou zlomit, vše mohou změnit nečekané události - „černé labutě“. Ostatně, negativní předpovědi mají jednu velkou výhodu. Pokud vyjdou, lze pronést obligátní větu „já jsem vám to říkal“. Pokud nevyjdou, bude to výhra pro nás všechny.

Související