Na rozdíl od většiny ostatních smluv se nájem bytu automaticky řídí novým občanským zákoníkem ode dne jeho účinnosti, tedy od 1. ledna 2014. I nájemní smlouvy uzavřené před tímto datem tak bez jakéhokoli zásahu smluvních stran již přešly pod novou právní úpravu. Proto je více než vhodné dříve uzavřené nájemní smlouvy podrobit revizi.

Nový občanský zákoník sice opustil dosavadní koncept poskytování bytových náhrad v určitých případech při skončení nájmu, stále ale poskytuje nájemníkům významnou ochranu.

Pokud si například smluvní strany nesjednají mechanismus zvyšování nájmu přímo ve smlouvě, má pronajímatel sice právo nájemné zvyšovat, toto zvýšení je ale ze zákona limitováno. Kromě toho, ač znění zákona předvídá, že se smlouva o nájmu bytu musí uzavřít písemně, případné nedodržení této podmínky nikdy nebude k tíži nájemce, který se bude vždy moci dovolat svých práv podle zákona.

Stejné je to i v případě, že by byl jako byt užíván prostor, který tak není zkolaudován. Ani tato skutečnost neovlivní fakt, že se na postavení nájemníka vztahuje úprava nájmu bytu podle občanského zákoníku. Za nájem bytu se totiž považuje jakákoli smlouva, jejímž účelem je zajištění bytových potřeb nájemce.

Na závěr už jen dodejme, že obecné pravidlo občanského zákoníku zakazuje ta ujednání nájemní smlouvy, která by zkracovala práva nájemce. Veškerá odchýlení se od textu zákona by tak měla být pouze v jeho prospěch.

 

Archiv sloupků: Ekonom.cz/rekodifikace

Linda Čechová
advokátka KPMG Legal

Související