Nová pravidla vyžadují od stran, aby vždy pečlivě zvažovaly, zda nemají pro svou smlouvu aplikaci některých ustanovení občanského zákoníku vyloučit. Pokud to podcení, mohou se dostat do nepříjemné situace ve formě nezamýšlených právních důsledků s citelnými ekonomickými dopady.

Příkladem může být § 1765, podle kterého se může dotčená strana smlouvy při podstatné změně okolností, která založí zvlášť hrubý nepoměr v právech a povinnostech stran jejím znevýhodněním (buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění) vůči druhé straně v přiměřené lhůtě (zpravidla dvou měsíců) domáhat obnovení jednání o smlouvě, prokáže-li, že změnu nemohla rozumně předpokládat ani ovlivnit a že skutečnost nastala až po uzavření smlouvy, anebo se dotčené straně stala až po uzavření smlouvy známou.

Nedohodnou-li se strany v přiměřené lhůtě, může soud k návrhu kterékoli z nich rozhodnout, že závazek ze smlouvy změní obnovením rovnováhy práv a povinností stran, anebo že jej zruší ke dni a za podmínek určených v rozhodnutí. Návrhem stran soud není vázán.

Toto ustanovení vnáší riziko do dlouhodobých smluvních vztahů, které jsou navíc často doprovázeny většími investicemi. Zákonodárce si byl této skutečnosti patrně vědom, a proto zákon umožňuje toto právo stran vyloučit, pokud na sebe převezmou nebezpečí změny okolností.

Ustanovení, jejichž aplikaci je případně dobré vyloučit, je samozřejmě mnohem více a neexistuje jejich obecný seznam. Jedná se totiž o komplexní problematiku. Proto je namístě ke každé smlouvě přistupovat individuálně a brát v potaz konkrétní právní a věcná rizika.

 

Jan Procházka
advokát, Dentons Europe CS LLP

Archiv sloupků: Ekonom.cz/rekodifikace

Související