Neokeynesiáni se zaměřují na zvyšování agregátní poptávky, ekonomové strany nabídky se soustředí na snižování daní. Obě školy se neúspěšně snaží překonat trvale slabý výkon vysokopříjmových ekonomik v posledních letech. Je čas na novou strategii založenou na trvale udržitelném růstu taženém investicemi.
Klíčovým úkolem makroekonomie je alokovat zdroje společnosti tak, aby byly nejlépe využity. Zaměstnanci, kteří se rozhodnou pracovat, by měli najít pracovní místo, továrny by měly efektivně umísťovat kapitál a část příjmů, která nejde na spotřebu, nýbrž do úspor, by se měla investovat tak, aby zvýšila budoucí blahobyt. Právě ve třetí oblasti to neokeynesiáni i ekonomové strany nabídky začali mít popletené. Většině vysokopříjmových zemí - USA, převážné části Evropy a Japonsku - se nedaří investovat dostatečně či moudře do projektů s největším prospěchem do budoucna. Existují dva způsoby investování - doma a mezinárodně - a svět pokulhává v obou. Domácí investice mají různé podoby, jako jsou investice firem do strojů a budov, investice domácností do domů nebo vládní investice do lidí (vzdělání), znalostí (výzkum a vývoj) a infrastruktury (doprava, energie, voda a klimatická odolnost).
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později