Vznik Československé republiky byl nejen výsledkem první světové války a zásluha Tomáše G. Masaryka, ale i potvrzením vzestupu české společnosti v předchozích desetiletích. A hlavně české ekonomiky, která si v pozdní habsburské monarchii dokázala vydobýt přední pozici.

Posílila ji i nucená nostrifikace firem a bank sídlících na území republiky, tedy vládou nařízený okamžitý převod těchto firem do rukou občanů nového státu. Vznikla skutečně silná česká hospodářská báze, bez ohledu na fakt, že pohraničí zůstávalo německé.

Prvorepublikovou ekonomiku podle dobových anket symbolizovala jména jako Tomáš Baťa a jeho ve světě známý obuvnický koncern či Živnostenská banka se svým průmyslovým impériem desítek podniků v čele s ČKD. Rovněž plzeňská Škodovka, jedna z největších evropských zbrojovek, ačkoliv v ní získali převahu francouzští akcionáři, byla díky svým vazbám na pražskou politiku pokládána doma i ve světě za český podnik.

Z této tradice mnoho nezůstalo. Podíl českého kapitálu na domácí ekonomice se vrátil k poměrům panujícím před rokem 1914. Finanční sektor je prakticky celý v cizích rukách a úvahy o vytvoření české banky vyvolávají útrpné úsměvy. Také velké firmy patří zahraničním vlastníkům.

Podle průzkumu Českého statistického úřadu patří co do objemu výroby zhruba polovina průmyslu majitelům odjinud, zejména německým a francouzským. A čísla by byla ještě nadnárodnější nebýt polostátních či státních firem jako ČEZ či Lesy České republiky. Realitou je i tak každoroční vývoz přibližně 200 miliard korun za hranice, které se ke škodě místní populace investují jinde.

Jednak se jedná vývoj spojený s neoliberální ekonomikou a bouráním hranic uvnitř Evropské unie. Současně však jde o výsledek koncepce, že na vlastnictví, pokud je soukromé, mnoho nezáleží. Ta se prosazovala od pádu komunismu, definitivně po neúspěchu české privatizační cesty a v důsledku ekonomických obtíží na přelomu tisíciletí.

V dobách globalizace se chce zopakovat, že to opravdu může být jedno. Avšak doba se mění. Svět se spolu s úpadkem euroamerické ekonomické i politické převahy opět fragmentarizuje a zdá se, že doba národních států a s nimi těsně spojených ekonomik se vrací.

Dokonce je slyšet, například od česko-amerického ekonoma Milana Zeleného, že nejnovějším trendem v ekonomice už není donedávna tolik vyzdvihované převážení zboží z jednoho místa na druhé, ale deglobalizace a dokonce regionalizace. Tedy důraz na to, co lze s nasazením moderních technologií opřených o internet vyprodukovat na konkrétním území.

A tak by bylo zajímavé vědět, co by si o české ekonomické současnosti po sto letech mysleli lidé jako Alois Rašín či Jaroslav Preiss.

Související