Díky ženě vynalezl auto

Když německý kancléř Adolf Hitler zahajoval v roce 1935 berlínskou automobilovou výstavu, nazval Karla Benze "velkým průkopníkem lidskosti ve světě dopravy". Vynálezce automobilu byl sice tehdy již šest let po smrti, firma Daimler-Benz se však nacistickému vůdci za uvedená oslavná slova odvděčila výraznou slevou na svůj největší vůz. Bez ohledu na tuto část historie ovšem Karl Benz patří mezi nejvýznamnější vynálezce a podnikatele 19. a 20. století.

Narodil se v roce 1844 v Baden Mühlburgu, což je dnes součást města Karlsruhe, jako nemanželské dítě Josephiny Vailantové. Jeho matka se téměř vzápětí vdala za strojvedoucího Johanna Benze, jehož rodina vlastnila a po několik generací provozovala kovárnu.

Manželské štěstí však nemělo dlouhého trvání. Práce na lokomotivě byla v té době ještě nebezpečná a zdraví škodlivá. Z kotle parního stroje sálalo obrovské horko, ale otevřenou budkou za jízdy zároveň svištěl studený vzduch. Tak se stalo, že strojvedoucí Benz dostal zápal plic. Zemřel, když Karlovi byl rok a půl.

Mašiny však chlapcovu pozornost neustále lákaly. Jako školák si sestavil model lokomotivy a sestřičce svého spolužáka řekl, že jednou by rád postavil něco podobného ve skutečnosti, ale aby to nepotřebovalo koleje. "Až to budeš mít hotové, přijedeš pro mě a pojedeme na výlet," odpověděla holčička.

Ke splnění dětského snu o silničním vozidle však vedla dlouhá a obtížná cesta. Světlými body na ní byly dvě ženy, bez kterých by Benz automobil nikdy nezačal vyrábět. Nejprve to byla maminka, která za cenu nesmírných obětí umožnila synovi vystudovat lyceum a polytechniku v Karlsruhe.

Kouzelná řeč ozubených kol

Ve škole se Karl Benz podle svých vzpomínek "naučil prožívat kouzelnou řeč, kterou hovoří ozubená kola, když do sebe zapadají". Obdobně jako mnozí další studenti soustředil svůj zájem na pohonnou jednotku, která by mohla nahradit parní stroj. Učitelé vysoce oceňovali jeho schopnosti a houževnatost. Vynikal zejména ve fyzice.

Jenže když školu dokončil, dostal jen zcela podřadné místo v místních strojírnách. Továrnu, ve které se cítil nedoceněný a ztracený, záhy opustil, což byla možná škoda. Krátce nato do ní totiž nastoupil nový technický ředitel Gottlieb Daimler, druhý z pozdějších "otců zakladatelů" automobilismu. Ačkoli jednou vznikne světoznámá firma Daimler-Benz, tito dva průkopníci motorismu se osobně nikdy nepotkali. Na svých převratných vynálezech pracovali zcela nezávisle, přičemž oba řešili stejné otázky a museli překonávat podobné technické problémy.

Mladý Benz si našel nové zaměstnání jako technický kreslič v továrně na váhy. Po třech letech přešel na místo předáka do pforzheimské firmy, jež se zabývala stavbou mostů. Tam potkal druhou osudovou ženu svého života, dceru tesaře a stavitele Berthu Ringerovou, jež se stala jeho snoubenkou.

Samostatnost jistí snoubenka

Z profesionálního hlediska se Karl Benz stále cítil nedoceněný a měl dojem, že mu ustavičně poroučejí lidé, kteří toho vědí a umějí méně než on. Chtěl se proto osamostatnit a začít podnikat, jenže k tomu mu chyběl kapitál. Musel si tedy najít partnera. Spojil se s mladým mechanikem Augustem Ritterem. Společně začali vyrábět kovové zboží, které bylo určené hlavně pro stavebnictví.

Mezi společníky se však brzy objevily rozepře. Ty byly způsobeny povahovými odlišnostmi a zostřeny tím, že zrovna došlo k panice na burze a recesi, jež utlumila poptávku po jejich výrobcích. Benz proto hledal cesty, jak společníka vyplatit.

V tomto okamžiku zasáhla Bertha do podnikatelských osudů zakladatele automobilismu poprvé. Vymohla si totiž předčasné vyplacení části věna, což jejímu nastávajícímu umožnilo, aby podnikal zcela samostatně. V roce 1872 se vzali.

Benzův podnik začal nabízet složitější výrobky, ale stejně se mu příliš nedařilo. V roce 1877 se situace vyhrotila. Karl Benz, v té době již otec dvou malých dětí, nebyl schopen splácet půjčku a zbankrotoval. Věřitelé zabavili strojní vybavení i nábytek, nicméně dům a pozemek rodině zůstaly. Benz byl ovšem z dětství na nedostatek peněz zvyklý a měl dost odvahy a inteligence, aby se dokázal znovu vzchopit. Založil další firmu a zkonstruoval stacionární spalovací motor.

Předchůdce motorů do trabantu

Byl to ovšem motor dvoudobý, protože čtyřdobý Ottův cyklus až do roku 1886 chránil patent. První Benzův dvoudobý motor běžel nepravidelně, byl hlučný a měl řadu dalších nedostatků, které jeho konstruktér musel složitě odstraňovat. Peníze opět dodala Bertha, ačkoli se finanční možnosti plynoucí z jejího věna již povážlivě ztenčily.

Na silvestra roku 1879 konečně přišel technický úspěch. Po provedení řady konstrukčních změn se chod motoru ustálil a zklidnil. Jenže k obchodnímu úspěchu to nestačilo. O dvoutaktní motory, byť byly poměrně spolehlivé, neměli zákazníci velký zájem. Benz proto zkonstruoval i řadu jiných výrobků, například lis na stlačování balíků tabáku či domácí telefon. Firma ale stejně nevzkvétala.

Záchrana přišla z nečekané strany. O Karlu Benzovi bylo známo, že se od studentských let zabýval fotografií. Proto se na něj obrátil dvorní fotograf, který potřeboval jemně leštěné ocelové desky pro výrobu fotografických papírů a nenacházel nikoho, kdo by mu je dokázal v požadované kvalitě zhotovit. U Benze uspěl a podnikatel ho zároveň přesvědčil o výhodách svého motoru. Díky tomu získal bohaté společníky a dost peněz na to, aby se mohl věnovat dalšímu výzkumu.

Nabral několik dělníků a začal motory vyvážet do Francie. Z původní malé firmy se stala akciová společnost, jejímž předmětem podnikání byla výroba strojů všech druhů, zvláště plynových motorů. Karl Benz se přitom stále zabýval myšlenkou zabudovat motor do vozidla, jenže společníci byli zásadně proti. Zakladatel proto z firmy odešel.

O jeho technických schopnostech se již dobře vědělo, takže získal jiné partnery a v roce 1883 založil v Mannheimu novou společnost. Ta opět vyráběla dvoudobé motory, přičemž Benz zvýšil objem válců a provedl další vylepšení. A vrátil se k myšlence, která nedávala spát ani Gottliebu Daimlerovi - zabudovat spalovací motor do vozidla.

Jak přišli koně o práci

Benz předpokládal, že pro použití v dopravním prostředku bude výhodnější čtyřdobý motor, a v roce 1885 jeden zkonstruoval. Věc ale měla podstatný zádrhel: Patent na jakýkoli čtyřdobý motor vlastnil Nikolaus Otto, který byl přesvědčen, že spalovací motor patří do továren, aby tam poháněl stroje, zatímco vozidla mají tahat koně. Tento problém vyřešil za Benze v pravý čas právě Gottlieb Daimler. Ten se totiž domohl soudního rozhodnutí, jež Ottův patent na samotný princip čtyřdobého motoru v lednu 1886 zrušilo.

Téměř stejný den byl patentován Benzův tříkolový vůz, který tak lze považovat za první spolehlivě doložený automobil se spalovacím motorem na světě (pokud bychom však trvali na tom, že automobil má čtyři kola, patřilo by prvenství Daimlerovi, který svůj kočár bez koní zprovoznil o několik týdnů později).

Benzův vynález měl řiditelné přední kolo a jednoválcový, kapalinou chlazený motor uložený vzadu pod sedadlem, díky němuž mohl jezdit rychlostí až 18 kilometrů za hodinu. O novém vynálezu se rozepsaly noviny. První zkoušky dopadly - až na prvotní potíže s řízením - relativně dobře, nicméně společníci proti projektu stále vznášeli námitky a vyzývali Benze, ať dá od té nesmyslné káry okamžitě ruce pryč. Vynálezce na ně nedal a našel si jiné společníky.

Prvním zákazníkem se stal Emil Roger, muž, který prodával Benzovy motory ve Francii. V samotném Německu ale úřady stále váhaly, zda samohyby vůbec smějí vyjet na veřejnou cestu, kde by mohly plašit koně, a zároveň panovaly značné pochyby, jestli nový vynález bude prakticky použitelný. Tyto pochybnosti se rozhodla vyvrátit paní Bertha. Zásadní roli v její poněkud partyzánské akci přitom sehráli synové, patnáctiletý a třináctiletý.

Památná cesta k babičce

Jednoho rána, když otec ještě spal, si vůz bez svolení vypůjčili. Mladíci, kteří věděli, jak se s ním zachází, vytlačili stroj do bezpečné vzdálenosti od domu a nastartovali. Matka zatím napsala na papír stručný vzkaz, že jedou za babičkou, a nechala jej v kuchyni na stole. Společně se vydali z Mannheimu do Pforzheimu a druhý den zase zpátky. Palivo si po cestě koupili v městské lékárně ve Wieslochu u Heidelbergu, jež se tak stala jakousi první čerpací stanicí na světě, a hlavě rodiny poslali uklidňující telegram.

Z tajného výletu přivezli dvě zásadní ponaučení: Vozidlo potřebuje ještě jeden zvlášť nízký převodový stupeň, aby zvládlo stoupání do kopce (do některých museli vůz vytlačit), a zároveň by to chtělo vylepšit brzdy (malý brzdový špalík měl kožený potah, který se rychle opotřeboval a tříkolka pak při jízdě ze svahu vůbec nebrzdila).

Vyskytlo se také několik poruch, chlapci je však dokázali celkem snadno opravit. Například se ucpával karburátor, k jehož vyčištění použili matčinu dlouhou tenkou sponu. Kabel od zapalování vypadával a museli ho zajistit podvazkem. Problém nastal rovněž s chladicí kapalinou, která se při dlouhé cestě překvapivě rychle odpařovala a bylo ji nutné často dolévat. Jinak tento první dálkový výlet dopadl povzbudivě: Kus z více než stokilometrové trasy řídila i paní Bertha a cesta za její matkou tak nade všechnu pochybnost prokázala, že automobil je nápad, který má budoucnost.

Karl Benz si tedy mohl být kvalitou svého vynálezu jistý a záhy začal své tříkolky prodávat ve velkém. Model nazvaný Benz Velo se stal prvním hromadně vyráběným vozidlem na světě; celkem se jich prodalo zhruba 1200.

Vítězství nad řízením

V rychlém sledu přibývaly také čtyřkolové typy. Prvním byl automobil Victoria Benz z roku 1893. Tento vůz se proslavil i za hranicemi Německa a mnozí Britové jsou dodnes přesvědčeni, že dostal jméno po jejich královně. Jak ale upozorňuje publicista Peter Roberts v knize Veteran and Vintage Cars, německý konstruktér chtěl tímto pojmenováním ve skutečnosti oslavit své vítězství nad složitým problémem řízení čtyřkolového vozidla. Následovaly další zdokonalené modely, jako například Mylord, Dos-à -Dos, Ideal a další. Značka Benz byla takovým pojmem, že v řadě jazyků dala vzniknout i slovu benzin.

Zatímco v roce 1889 měla firma Benz jen 50 zaměstnanců, v roce 1899 jich už bylo 430, přičemž během toho roku vyrobili 572 automobilů. Na konci 19. století tak byla společnost Benz největší automobilkou na světě.

Rovněž první továrně vyrobený automobil používaný na území dnešní České republiky nesl značku Benz; roku 1893 si jej objednal liberecký textilní podnikatel Theodor von Liebieg. Vůz se pod označením Viktoria dochoval ve sbírkách Národního technického muzea v Praze dodnes.

Osudy automobilky na začátku 20. století poněkud ovlivnila skutečnost, že Karl Benz byl sice geniálním vynálezcem s výbornými nápady, ale jako manažer velkého podniku selhával. Akcionáři ho proto od bezprostředního řízení časem odstavili.

Nejmilejší auta bohatých

Zásadní problém pak přinesla první světová válka. Porážka Německa a hluboká poválečná krize přitom těžce dopadly i na nedalekou společnost Daimler. V roce 1925 se proto obě firmy spojily do společnosti Daimler-Benz, jež nabízela vozidla Mercedes-Benz (více viz Ekonom č. 18/2014).

Zakladatel Benz zemřel ve svém domě v Mannheimu v roce 1929 ve věku 85 let. Jeho Bertha se dožila 95 let a zemřela v předposledním roce světové války. Po ní se značka Mercedes-Benz stala hitem boháčů na celém světě a zároveň symbolem nového Německa, které se dostalo do čela průmyslového rozvoje celé Evropy.

Petr Korbel

Benz

- Někdejší německá automobilka, která zahájila produkci v roce 1886.
- Byla prvním sériovým výrobcem motorových vozidel.
- Na konci 19. století byla největším výrobcem automobilů na světě.
- V roce 1925 se spojila se společností Daimler.
- Dodnes ji připomíná značka vozů Mercedes-Benz, které vyrábí koncern Daimler AG.
- Koncern Daimler loni prodal 2,35 milionu vozů, z toho 1,46 milionu připadalo na osobní automobily Mercedes-Benz.

5,3 procenta
Takový byl podíl značky Mercedes-Benz na trhu EU v letošním prvním pololetí.

Přelomové vozy značky Benz

Karl Benz si v roce 1886 nechal patentovat první automobil na světě.

Karl Benz se svojí ženou Berthou, která se stala historicky první řidičkou automobilu.

Foto: Daimler