Prototyp mafiána už dávno nevypadá jako z filmů Francise Forda Coppoly. Pachatelé významných zločinů se často "maskují" spíše jako úspěšní podnikatelé a manažeři. I na to upozornila konference Evropské kriminologické společnosti, která se na začátku září konala v Praze. Dorazila na ni zhruba tisícovka expertů na zločiny z celého světa. Prezentované postřehy a studie z evropských zemí se dají v mnoha ohledech vztáhnout i na Česko.

"Ne že by tradiční formy organizovaného zločinu spojeného s drogami, prostitucí či třeba vydíráním ustupovaly, ale charakter organizovaného zločinu se postupně mění. Zvyšuje se jeho zastoupení ve finanční a ekonomické sféře," říká Miroslav Scheinost, ředitel Institutu pro kriminologii a sociální prevenci a šéf České kriminologické společnosti. "Ekonomická kriminalita není ve svých projevech tak drsná a jednoznačně protizákonná, často využívá spíše legislativních mezer, pohybuje se těsně na hraně zákona, je méně viditelná, ale o to nebezpečnější," dodává.

Mafie je konzervativní

Své o tom ví Michele Riccardi z italského Výzkumného centra Transcripe zabývající se nadnárodním zločinem. "Existuje řada důkazů, že italská mafie investuje do legálního byznysu doma i v zahraničí," podotýká. Osvědčeným a efektivním způsobem, jak proti tomu bojovat, je podle italské zkušenosti konfiskace takových firem. V letech 1983 až 2012 bylo takto v Itálii státními úřady zavřeno a zabaveno dva tisíce firem. Jednoznačně v tomto ohledu vedou tradiční oblasti působení mafie, jako je Sicílie a jižní Kalábrie. "V poslední době mafii zajímá i byznys spojený s obnovitelnými zdroji energie. Ale zatím nebyla v Itálii zkonfiskována žádná taková firma," podotýká Riccardi.

Z hlediska mafie je nejoblíbenějším typem společnosti obdoba české s.r.o. "Založení takové firmy je rychlé, stačí k tomu malý kapitál, a když o ni mafie přijde, utrpí jen malá část jejího byznysu," vysvětluje Riccardi, podle něhož v oblíbenosti oborů organizovaného zločinu vede stavebnictví a obchod, na třetím místě je provozování restaurací, hotelů a barů.

Stejnou zkušenost potvrzuje i Edwin Kruisbergen z nizozemského ministerstva spravedlnosti.

"Organizovaný zločin investuje hlavně do nemovitostí a do firem. Například praní špinavých peněz probíhá ze 70 procent přes komerční nemovitosti: hotely, obchody a restaurace. Dalším oblíbeným způsobem je finanční a investiční poradenství," říká Kruisbergen. "Zakládání firem organizovaný zločin používá k legitimizaci své činnosti, k praní peněz, ale i kvůli logistickému zázemí, například pro účely pašování drog," dodává.

Dnešní "mafián" tak pracuje do značné míry podle moderních zásad řízení a své aktivity řídí běžnými ekonomickými nástroji. "To ovšem neznamená, že si v případě potřeby nenajme služby drsných chlapíků, které známe z amerických filmů," upozorňuje Miroslav Scheinost.

Cílem organizovaného zločinu není podle kriminologů zdaleka jen profit, ale kontrola nad danou oblastí spolu s vlivem na společnost a politiku.

Popsat typického pachatele - alespoň v českém prostředí - ale není snadné. "Potvrdilo se sice, že mezi pachateli hospodářské kriminality jsou lidé inteligentní a je mezi nimi patrná tendence k vyššímu stupni vzdělání, zdaleka však není jen doménou takových pachatelů," stojí například v publikaci Kriminalita očima kriminologů. "Podstatná část z nich nabyla své znalosti spíše než získáním formální ekonomické kvalifikace cestou vlastní podnikatelské praxe a současně se ukázalo, že velmi vysoké škody jsou schopni způsobit i pachatelé s nižším vzděláním," konstatuje studie. Do této charakteristiky lze snadno doplnit i některé známé tuzemské "podnikatele s politickým vlivem".

Zajímavá je i jiná statistika. V drtivé většině, z 82 procent, organizovaný zločin investuje buď v zemi, kde působí, nebo v zemi svého původu a jen z 18 procent v zahraničí. "Jen výjimečně investice směřují do akcií či dluhopisů, oblíbené není ani zlato. Organizovaný zločin velmi zvažuje poměr mezi náklady a výnosy, je velmi flexibilní a využívá možností globální ekonomiky, přesto zůstává poměrně konzervativní," říká Edwin Kruisbergen.

Podvodníkem na 18 měsíců

Některé druhy závažné hospodářské kriminality mají podle expertů i tu "výhodu", že se obvykle obejdou bez organizované struktury běžné například u obchodů s drogami a neposkytují ani nenabízejí žádné služby. Takové jsou typicky krádeže a zpronevěry ve firmách a takzvané zločiny bílých límečků. "To je trestná činnost lidí, kteří zaujímají mocenská nebo rozhodovací místa v legálních mocenských strukturách a finančních organizacích, ale dopouštějí se tam nezákonné činnosti," nabízí definici Miroslav Scheinost.

"Například soudy u nás v Irsku i s ohledem na finanční krizi vycházejí z toho, že třeba rozsáhlé daňové úniky ohrožují společenskou solidaritu a v konečném důsledku i stabilitu státu. V posledních pěti letech proto za takové případy padají vysoké tresty a soudy nijak nepřihlížejí k polehčujícím okolnostem typu dobrého rodinného zázemí a předchozí bezúhonnosti," říká Jope McGrath z Dublinské univerzity.

O kolik peněz v důsledku takových zločinů přicházejí tuzemské firmy a instituce, lze jen odhadovat.

Celosvětově však firmy kvůli podvodům páchaným řadovými zaměstnanci i členy vedení přicházejí ročně průměrně o pět procent svých příjmů. Potvrzuje to i aktuální Global Fraud Study 2014, kterou zveřejnila mezinárodní Asociace certifikovaných vyšetřovatelů podvodů (ACFE). Typický pachatel podvodů a krádeží ve firmách či úřadech se podle studie (vycházející z bezmála 1500 konkrétních odhalených případů) v čase příliš nemění. I nadále vypadá poměrně tuctově. Nejčastěji je to muž mezi 31 až 45 lety, má dobré vzdělání, ve firmě pracuje rok až pět let, obvykle v pozici vyššího managementu, případně v oblasti účetnictví či nákupu a prodeje, a dokud nezačal okrádat vlastní firmu, žil bezúhonným životem. Odhalit takového podvodníka trvá průměrně 18 měsíců.

"Opakované podvody a krádeže jsou ve firmách běžné, proto je zásadní na první odhalený případ správně reagovat. Zlepšit kontrolní systémy, zabezpečení, počítačovou bezpečnost, zjednodušit komunikaci mezi manažery a zaměstnanci, mít jasný a spravedlivý systém odměňování," vypočítává kriminoložka Giulia Mugelliniová z Univerzity St. Gallen. "Nejde ale jen o kontrolu zaměstnanců a ex post audity. Zásadní je budování silné firemní kultury založené na loajalitě, férovosti a tradici. To platí stejně pro velké jako malé firmy," doplňuje.

Mezi nejčastější zločiny ve firmách patří zpronevěra, falšované účetnictví a korupce. "Lidé nezačínají pracovat ve firmě proto, že by byli předem rozhodnutí ji okrádat. Ale platí, že příležitost dělá zloděje," říká prezident ACFE James D. Ratley. "Bohužel se často stává, že se podvody ve firmě provalí, až když přerostou do takových rozměrů, že je to neudržitelné a nepřehlédne je už nikdo," dodává.

Benevolentní české firmy

Faktem je, že české firmy jsou ke korupci a jiným neetickým praktikám poměrně benevolentní, především pokud jde o snahu získat pro sebe zakázky. Potvrdil to nedávný mezinárodní průzkum společnosti EY, kde na dotazy o podvodech a korupci ve svých firmách anonymně odpovídalo zhruba 2700 manažerů z 59 zemí.

Podpořit svůj zájem o zakázku například pomocí osobního daru je ochotno 37 procent českých manažerů, celosvětově je to jen 14 procent. "Pod nadstandardními službami si lze představit například pozvání na golf do exotických krajů, kongresovou turistiku, různé pompézní akce a kulantně řečeno oblíbené návštěvy u profesionálek," říká ředitel investigativních služeb EY Tomáš Kafka. Na druhé straně ochotu nabídnout přímý finanční úplatek přiznalo jen šest procent českých manažerů (v tomto ohledu vedou Řekové s 58 procenty).

Podle průzkumu EY ovšem více než desetina z oslovených tuzemských generálních ředitelů považuje zkreslování údajů v účetní závěrce za ospravedlnitelné, pokud to jejich společnosti pomůže přežít krizi. Celosvětově je průměr na šesti procentech. "Když si uvědomíme, že právě vrcholový management má velkou šanci obcházet finanční kontroly, jsou výsledky našeho průzkumu týkající se integrity ředitelů varovnou zprávou pro statutární i dozorčí orgány," řekla při prezentaci červnového průzkumu šéfka tuzemské pobočky EY Magdaléna Souček.

Protikorupční pravidla a etický kodex má v Česku zhruba 70 procent firem, i tak ale v prevenci korupce a jiných nekalých praktik české firmy zaostávají. "Je s podivem, jak laxně české společnosti přistupují k prevenci, když již dva roky platí zákon o trestní odpovědnosti firem," podotýká Kafka.

Nejvyšší státní zastupitelství aktuálně eviduje 150 trestních stíhání právnických osob. "O korupci v soukromé sféře se v Česku příliš nemluví. Míra tolerance takových postupů v byznysu je nebývalá. A jak se firmy zpočátku zákona o trestní odpovědnosti právnických osob bály, tak obavy dnes už prakticky neexistují," říká Jan Spáčil, právník Deloitte Legal a předseda správní rady protikorupční organizace Transparency International. Statistika mu dává za pravdu. Pravomocně soudy potrestaly zatím jen 17 společností, dvě z nich zrušily. První byla společnost Lax Prag, která sloužila výhradně k daňovým podvodům, státu ale stihla způsobit škodu jen za milion korun. Druhá, Idunn Star Café z Prahy 7, měla do Česka dovážela textil a obuv, ale fungovala jen jako přestupní stanice zboží dále na Západ a rovněž neodváděla daně.

Robert Břešťan

Firmy přijdou v průměru kvůli podvodům a krádežím každoročně o 5 % svých zisků. Podle výše světového HDP za rok 2013 to odpovídá 3,7 bilionu USD. Průměrná ztráta firmy je 145 000 USD, ve 22 % případů jde o ztráty převyšující milion USD. Největší počty defraudací vykazují obory bankovnictví, finančních služeb a vládních a veřejných institucí

Profil firemního defraudanta

Kde se krade ve firmě

Firmy přijdou v průměru kvůli podvodům a krádežím každoročně o 5 % svých zisků. Podle výše světového HDP za rok 2013 to odpovídá 3,7 bilionu USD.
Průměrná ztráta firmy je 145 000 USD, ve 22 % případů jde o ztráty převyšující milion USD.

Největší počty defraudací vykazují obory bankovnictví, finančních služeb a vládních a veřejných institucí.

Foto: Shutterstock

Související