Špičkový japonský vědec spáchal tento týden sebevraždu patrně v souvislosti podvody, kterých se dopustila jeho podřízená. A není to poprvé, kdy se při klonování a při přípravě kmenových buněk podvádělo. Jde ostatně o obří byznys.

Kmenové buňky jsou velmi žádané, protože mají unikátní vlastnosti. Dovedou se "přeškolit" na jakoukoliv tělní buňku. Díky tomu lze s jich pomocí záplatovat poškozené srdce, míchu… prostě jakýkoliv orgán. Snadný a eticky přípustný způsob jejich výroby by znamenal průlom v medicíně a taky obří zisky pro držitele patentu na přípravu kmenových buněk.

Před časem už to vypadalo, že miliardy potečou do Japonska. Mladá vědkyně Haruko Obokataová hlásala, že stačí ponořit kousek kůže dospělého člověka do speciálního kyselého roztoku, a získáte kmenové buňky. Recept na výrobu kmenových buněk vypadal geniálně jednoduše. Ještě v lednu se zdálo, že by třicetiletá badatelka mohla za svůj objev získat Nobelovu cenu. Časem ale přibývaly pochybností.

Žádnému jinému týmu na světě se nedařilo postup zopakovat. Později se navíc zjistilo, že ve studii figurují výsledky dřívějších experimentů Okobataové. Až nakonec časopis Nature článek o "přelomovém" objevu stáhnul, což je hodně radikální postup. Pak už se jen spekulovalo, zda se japonská vědkyně dopustila podvodu nebo "jen" vědeckého lajdáctví. Skandál nabíral na síle.

Šéf Okobataové, špičkový japonský vědec Jošiki Sasai, si zřejmě vyčítal, že svou podřízenou nehlídal lépe. Ve středu byl ve výzkumném ústavu RIKEN nalezen mrtvý a navíc prý zanechal Okobataové vzkaz, aby prokázala, že její postup funguje.

A v téhle vědní oblasti rozhodně nešlo o první podvod. Spíše by se dalo říci, že kmenové buňky a klonování podvodníky doslova přitahují. Jihokorejskému vědci U Sok-hwangovi se přezdívalo "Pán klonů" a zpočátku všichni obdivovali jeho přelomové experimenty. V květnu 2005 zveřejnil práci, kde dokazoval, že každému z nás dokáže "terapeutickým klonováním" vyrobit buňky na míru využitelné při léčbě závažných chorob. Šlo tedy o to, že měl zvládat přípravu kmenových buněk i jejich přeškolení.

Ukázalo se však, že jde o podvod. Jihokorejský vědec byl dokonce odsouzen za zneužití dotací na výzkum. Dočkal se kritiky i proto, že během experimentů postupoval neeticky – pro vytváření embryí využíval vajíčka mladších kolegyň. U Sok-hwang však kromě toho, že podváděl při popsaných experimentech, dovedl i zabodovat. Jako první naklonoval psa. A tenhle jeho úspěch zatím nikdo nezpochybnil.

Ještě větší "divočina" se odehrávala na přelomu tisíciletí. Americký odborník na léčbu neplodnosti Panyiotis Zavos a italský gynekolog Severino Antinori slibovali neplodným párům naklonovat dítě. Chtěli využít matčino vajíčko, z něhož by odstranili jádro, a otcovu tělní buňku. Dítě (klon) by tak bylo geneticky shodné jen s otcem.
Antinori tvrdil, že takto vzniklý zárodek vložil ženám do dělohy. Tři naklonované děti se prý narodily. Blíže to ale vědec nespecifikoval, výsledky své práce ostatním badatelům nepředvedl, jak je u něj ostatně zvykem.

Příběh naklonované ovce Dolly však ukazuje, že i kdyby Antinori mluvil pravdu, o čemž většina vědců pochybuje, je kolem jeho výzkumu dost etických otazníků. Před narozením ovce, jež se stala televizní hvězdou, proběhly téměř tři stovky pokusů, kdy přišel na svět deformovaný či poškozený plod.

A podobně by to zřejmě muselo vypadat i během klonování lidí. Navíc samotná Dolly pak nezvykle rychle stárla a zemřela v šesti letech. Běžně se však ovce dožívají deseti či patnácti let. I takový osud by asi čekal lidské klony. Nicméně Antinori si na nedostatek zájemců o své pokusy nemohl stěžovat. Obracely se na něj stovky neplodných párů. A ochota řádně si připlatit většině z nich rozhodně nechyběla.

Nezbývá než doufat, že šílené pokusy za hranicí etiky a podvody neodradí seriózní vědce od toho, aby hledali další možnosti přípravy kmenových buněk.

Související