Virus krvácivé horečky ebola se šíří v chudých zemích západní Afriky. A vzhledem k "přeskoku" do města Lagos s dvaceti miliony obyvatel a mezinárodním letištěm se choroby obává i Evropa. Pravděpodobnost, že se nákaza dostane na starý kontinent a bude se šířit, je však naštěstí malá.

Vše začíná nenápadně. Objevují se horečky, slabost, bolesti svalů a hlavy nebo bolesti v krku. Pak následuje zvracení, průjem, vyrážka. V poslední fázi přichází jak vnější, tak vnitřní krvácení a selhání ledvin a jater. Tomu značná část nemocných (50 až 90 procent) podlehne.

Aktuální útok eboly trhá rekordy. Je nejsilnější za dobu, kdy o nemoci víme. Lékaři popsali chorobu v roce 1976, kdy se šířila na území dnešní Demokratické republiky Kongo a získala relativně poetické jméno podle tamní řeky Ebola.

Nemoc se od té doby objevila hned několikrát - v Gabonu, Libéri, Kongu, Súdanu či Ugandě. Jenže počet nakažených doposud nikdy nepřesáhl pětistovku. V případě nynější epidemie se to podařilo: Podle odhadů počet nemocných činí 1200 a počet zemřelých se může blížit sedmi stovkám. Světová zdravotnická organizace mluví o zhruba 500 prokázaných úmrtích na ebolu.

Kromě lidí zabíjela ebola v minulosti masově i gorily a šimpanze. Je tedy pravděpodobné, že epidemii nastartovala konzumace masa těchto savců. Lidoopi se v Africe ve velkém loví a patří k vyhlášeným pochoutkám. Mezi lidmi se pak nákaza snadno přenáší tělními tekutinami – krví, spermatem, ale i kontaktem se sliznicí nemocného.

Jako zásobárna viru zřejmě fungují kaloni a ti ho podle časopisu Nature také šíří Afrikou. Vědci ho v minulosti našli v tělech hned několika druhů kaloňů, kteří ovšem sami nevykazovali žádné známky onemocnění. A jak se od nich choroba dostala k šimpanzům a gorilám? Zřejmě přes ovoce. Především v období sucha je ho málo a lidoopi i kaloni se za ním stahují na stejná místa, kde si na něm společně pochutnávají.

Nyní vědci s ohledem na aktuální vývoj zintenzivnili práci na vakcíně proti ebole. Nemoc se totiž nedá léčit a ani očkování zatím neexistuje. Jedinou obranou je karanténa a vyčkávání až smrtící úder v uzavřené oblasti skončí. Zatím to naštěstí vždy stačilo.

Thomas Geisbert z lékařské fakulty Univerzity v Texasu je na základě nových experimentů přesvědčen, že vývoj vakcíny zabere ještě dva až šest let. Ve světě je rozpracovaných několik preparátů proti ebole. Australský biolog Glenn Marsh nyní svůj polotovar otestoval na fretkách. A jeho závěr je jednoznačný. "Je dost nepravděpodobné, že by se podařilo vyvinout vakcínu ještě pro tuto epidemii," říká Marsch. A tak zatím nezbývá než čekat, až se nemoc v karanténě "požere" sama jako tomu bylo v minulosti.

Související