Jméno toho stávajícího (Štefana Füleho) si podle průzkumů vybavilo jen sedm procent Čechů a Češek. A kolik lidí si vzpomene, že před ním v Bruselu seděl Vladimír Špidla?

Přetahovaná o to, kdo na vysoký post protlačí svého favorita, je součástí politického koloritu. Odráží se v tom snaha mít na důležitých pozicích "své lidi" a přesvědčení, že ten, komu pomohu nahoru, mi přece musí být vděčný a jít mi v budoucnu na ruku.

Nový člen Evropské komise vyslaný českou vládou ale z principu věci nemůže kopat ani za ČSSD, ani za ANO 2011, dokonce ani za Česko, má reprezentovat Evropskou unii jako takovou. Na druhou stranu je zjevné, že prostor pro pozitivní lobbing a akcenty zájmů vlastní země se zejména v ekonomických portfoliích odrážejí.

Není tedy jedno, koho do Bruselu vyšleme. Jde i o dobré jméno Česka, o schopnost dodat kandidáta, který se zmůže na více než "I'm very optimistic", o osobnost, která zaujme. Místo toho pokračuje tradice hledání jmen, která vlastně nikomu moc nevadí, případně těch, která je zapotřebí na pár let někam uklidit.

 

Související