Milada Rabušicová z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, která má na starosti oblast pedagogiky a školství, dostala za úkol zhodnotit 105 publikací. Většinu z toho tvoří knihy. A další práce jí zřejmě ještě přibude. Hodnotitelé dostávají publikace od začátku července, výsledky práce by pak měli odevzdat v polovině srpna.
Většina práce tedy spadá do doby dovolených. A to nejen samotných vědců, ale i knihoven. "V Brně máme prázdninový provoz. Polovinu léta je zavřeno, v druhé půlce má knihovna omezenou otevírací dobu," poznamenává profesorka Rabušicová, podle níž bylo hodnotitelům navíc doporučeno, aby se pokusili vše stihnout už do konce července.
Přestože je zavalena množstvím článků a knih, má dělat dle svých slov i úkony spíše administrativního charakteru. "Vyřadit knihy a články, které nesplňují formální náležitosti, mohl klidně nějaký úředník, ještě než oslovili nás,“ podotýká.
Na druhou stranu je ale pravda, že se po vyřazení nevhodných publikací může počet těch zbylých radikálně snížit. "Vyřazení na první pohled nevyhovujících publikací hodnotitelům nezabere prakticky žádný čas," říká Karel Stibral z Filozofické fakulty Jihočeské univerzity, který předsedá jednomu z hodnotitelských panelů.
Tak černě to s počty knih a článků nevidí ani další hodnotitel, sinolog David Uher z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. "Rozdělování prací sice doposud neskončilo, ale vzhledem k mé úzké specializaci neočekávám, že budu hodnotit stovky textů," podotýká Uher.
O co vlastně jde? Vládní Rada pro výzkum, vývoj a inovace se snažila do systému hodnocení vědy označovaného "kafemlejnek", který zjednodušeně řečeno přiděluje peníze vědeckým institucím podle počtu článků, patentů a dalších vědeckých výsledků, vnést určité prvky zohledňující kvalitu. V oblasti humanitních a společenských věd zavedla posuzování knih a článků. Vědci se však neshodnou na tom, zda právě tohle vylepšení a v této podobě je správné.
Kolik publikací připadá na jednoho hodnotitele? To nechce Karel Stibral sdělit, konečné počty prý totiž ještě nejsou jasné. "Domnívám se, že statistiky budou zveřejněny až po hodnocení," uvádí Stibral. Ani se necítí kompetentní tato čísla uvádět a odkazuje na vládní radu pro vědu.
Simona Cigánková, tisková mluvčí předsedy vládní rady pro vědu Pavla Bělobrádka, ovšem zase uvádí, že vytíženost jednotlivých členů panelů spadá do kompetence jejích předsedů. A obhajuje i vcelku šibeniční termíny. "Vyplývají ze zákona. Nelze je měnit. Takže nebylo možné dát publikace ke zhodnocení dříve. Ostatně tyto termíny předsedové panelů znali," uvádí Cigánková.
Výhrad k hodnocení je však více. "Vadí mi, že se o hodnocení nediskutuje v panelu ani napříč jednotlivými panely," sděluje další hodnotitelka Kateřina Nedbálková z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Hodnotitelé mají články a knihy rozdělovat do čtyř kategorií: nevyhověl, je na hranici populárního textu, jde o standardní vědeckou publikaci, nebo jde o nadstandardní publikaci. "Ale standardní vědecká publikace je velmi obecný pojem, který různí badatelé v různých oborech mohou chápat odlišně," poznamenává docentka Nedbálková.
Jelikož se zařazení do kategorie nevyhověl a nadstandard musí zdůvodňovat, bude pro ně v případě většího pracovního vytížení nejsnazší používat jen dvě prostřední kategorie - je na hranici populárního textu a jde o standardní vědeckou publikaci, myslí si Milada Rabušicová. "Ale jaký smysl bude mít takové hodnocení?" ptá se zároveň.
Kateřina Nedbálková také připomíná, že dlouho nebylo jasné, zda se bude proplácet cestové, protože řada knih a článků je dostupných jen ve specializovaných knihovnách. "Úředníci z rady to nejprve odmítali. Až před pár dny přišla kladná odpověď," upozorňuje na další zmatky Nedbálková.
Mluvčí předsedy rady Bělobrádka Cigánková potvrzuje, že se věc řeší. "Je už jen otázkou dní, kdy bude schválen postup, který umožní, aby součástí dohody o provedení práce bylo i proplácení cestovních náhrad," sděluje.
Sinolog David Uher je se současným stavem smířený: "Protože v českém akademickém prostředí pracuji již dvacet let, nepřekvapuje mě, jakým způsobem se stát rozhodl přerozdělovat prostředky na vědu. Nejsem tedy ani nijak zaskočen zátěží, kterou jsem dobrovolně přijal: nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůře," podotýká lakonicky. A zdůrazňuje, že mu vadí především naprostá absence dlouhodobé koncepce.
Podléhat představě, že se podaří najít ideální systém hodnocení vědy a rozdělování peněz, které do ní tečou, by bylo alibistické. Třeba se po vychytání dětských nemocí stávající vylepšení systému přece jen osvědčí. V každém případě někteří hodnotitelé letos zažijí horké léto v knihovnách.
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Eva Hníková



