Bankovní turisté v Rakousku neexistují

Nízkonákladové banky na český trh přinesly nový fenomén: bankovní turismus. Tisíce lidí jsou ochotny přejít od jedné banky ke druhé i kvůli desetinám procenta úrokové sazby. "Klienti v Rakousku jsou věrnější a konzervativnější," srovnává generální ředitel české Raiffeisenbank Mario Drosc. Příčin je více. Jednou z nich je princip fungování banky v obou zemích. Zatímco v Česku je Raiffeisenbank standardní finanční institucí, v Rakousku před 150 lety vznikla jako kampelička a na bázi autonomních spořitelních družstev funguje dodnes. Vazba klientů-družstevníků na banku je proto mnohem větší.

Česká Raiffeisenbank je součástí rakouské skupiny, její struktura v domácím Rakousku je ale jiná než v jiných zemích včetně Česka. Stále tam funguje na bázi družstevního bankovnictví.

Měli bychom se vrátit trochu do historie, z níž rozdíly plynou. Skupinu Raiffeisen v Rakousku totiž v roce 1886 Friedrich Wilhelm Raiffeisen založil v podstatě jako spořitelní a úvěrové družstvo na základní myšlence svépomoci, odpovědnosti vůči sobě i společnosti. To jsou mimochodem hodnoty, které přetrvávají i u nás v současné době. Od té doby se systém samozřejmě vyvinul, nabízí standardní bankovní služby, ale funguje jinak než banky v Česku.

Jak?

Postupně vznikaly v Rakousku místní Raiffeisenbanky. Ty vždy tvoří jedna či několik poboček v rámci jednoho města a jeho okolí. Místní banky de facto vlastní a řídí vážené osobnosti v daném městě - typicky právníci, lékaři nebo významné osobnosti hospodářského života. V jednotlivých spolkových zemích pak během let postupně vznikly ještě regionální centrály, které podporují malé místní banky v záležitostech, kde to dává smysl - typicky v informačních technologiích. Regionální banky také hrají významnou roli při kontrole hlavní centrály na úrovni celého Rakouska.

Jak vypadá majetková struktura?

Je organizována zespoda. Stovky místních Raiffeisenbank jsou vlastníky regionálních Landesbank, ty zase vlastní centrálu, a ta je majitelem holdingu Raiffeisen Bank International kontrolujícího většinově i českou Raiffeisenbank. Díky této inverzní struktuře je zachován systém družstevního bankovnictví.

Jak velkou nezávislost mají jednotlivé místní banky nebo spíše družstva?

Protože jsou to ve finále vlastníci celého komplexu, mají velkou míru autonomie a nezávislosti. Komerční politiku, tvorbu cen, strategické záměry si v podstatě určují samy podle místních potřeb.

Čili klienti rakouské Raiffeisen mohou mít v různých městech různé služby či poplatky za ně?

Ano, liší se v obou směrech. Samozřejmě v dnešní době internetové bankovnictví místní banky do jisté míry spojuje, ale může se stát, že třeba ceny úvěrů nebo poplatky jsou různé v jednotlivých místních komunitách.

Čím je způsobeno, že se tento model udržel i v době globalizace, kdy ve většině sektorů existuje naopak tendence centralizovat, konsolidovat, větší firmy skupují menší?

Kontinuálním vývojem nepřerušeným žádnými otočkami o 180 stupňů, relativně větší mírou konzervativnosti obyvatelstva i podniků, sepjatostí s regionální komunitou a ekonomikou dochází k tomu, že není pociťována potřeba centralizace. Raiffeisenbanky se během desítek let přizpůsobily svými službami tomu, co místní lidé a firmy potřebují, a tyto služby poskytují v regionu za ceny, které nikdy nebyly přemrštěné. Nikdy tam totiž neexistoval tlak finančních trhů a akcionářů, takže družstevní bankovnictví nemá na úrovni Raiffeisenbank v daném městečku potřebu maximalizovat zisk, protože by to požadovali akcionáři.

Vysvětluje tento systém i menší dopady finanční krize na Raiffeisenbanku?

Ano, regionalizace je přirozenou pojistkou proti tomu, aby se nezřízeně investovalo do jiných regionů, zemí. V tomto systému není dostatek volné miliardové hotovosti, abychom nakoupili třeba islandské bondy, na nichž jiné velké banky prodělaly. Skupina tyto věci nedělá - zabývá se klasickými bankovními službami pro retail a malé a střední podniky, pro regionální rakouské a středoevropské velké korporace, ale jen v té míře, ve které to dovolují vlastní zdroje.

Proč v Česku kampeličky nefungují zdaleka tak stabilně jako v Rakousku? Je to přetržením vývoje během socialismu?

Jistě to sehrává svoji roli. Kontinuita systému v Rakousku umožnila kumulování kapitálu, růst, vytváření rezerv, vznik celých rakouských regionálních a nadregionálních struktur. Rozdíl je i v hodnotách založených na odpovědnosti. Klienti nespoléhají na to, že je zachrání nějaké pojištění vkladů. Jsou de facto sousedy členů vedení místních bank a v družstvu skutečně spolurozhodují. Fungují pravidelné roční správní rady, kdy se sejde 500 vážených občanů města, kteří vlastní místní Raiffeisenbanku, a skládají členům družstva účty. Odpovědnost vůči komunitě je úplně něco jiného, než co vidíme u českých kampeliček.

Kdybyste tedy měl shrnout hlavní rozdíly mezi českým a rakouským bankovním trhem, jaké by byly?

Rakouský bankovní trh je mnohem více konsolidovaný. Zahraniční banky tam hrají mnohem menší roli, což souvisí také se spjatostí s místní ekonomikou. Potřeba zahraničního bankovního kapitálu v Rakousku proto nebyla nikdy tak velká jako v Česku.

Jak se liší čeští a rakouští klienti? Z toho, co jste říkal, mi vychází, že jsou asi věrnější.

Ano, evoluce a vývoj bez velkých změn mají tento vedlejší účinek - loajalita vůči bance je mnohem větší a nedějí se prudké otočky, pokud jde o klientské preference. Bankovní klienti jsou věrnější a konzervativnější. Je tam méně bankovních turistů, kvůli pár desetinám úrokové sazby nikdo nemění banku.

Současná doba nízkých úrokových sazeb není příliš příznivá pro banky. Jak se to projevuje v byznysu Raiffeisenbank?

Ultranízké sazby ČNB v podstatě za dva tři roky odstranily drtivou většinu ziskovosti depozitního byznysu. Ačkoli klientům na běžných účtech neplatíme úroky, tak na tom stejně nevyděláváme. A to platí pro celý sektor. V Česku se tato změna odehrála velmi rychle - když vám z roku na rok v jedné oblasti klesnou marže o 30 procent a vy s tím nemůžete nic dělat, je to velký zásah.

Čím tyto výpadky nahrazujete?

Jen pro udržení výnosů se musíme dvakrát více otáčet a úvěrovat. Brzda dalšího růstu objemu půjček je ale na straně poptávky. Ta se sice oživila proti tomu marazmu, který tady byl před rokem, ale ještě ne natolik, abychom mohli růst dvouciferným tempem a aby nám to pomohlo vykompenzovat ztráty výnosů z depozitního byznysu.

Říkáte, že poptávka po úvěrech roste jen mírně. Nicméně z některých firem zní, že mají problém získat bankovní financování.

Nevěřím, že pro firmu s dobrým ratingem je dnes problém získat rozumné financování za stejnou nebo dokonce nižší marži, než tomu bylo před rokem nebo dvěma. Banky se předhánějí. K čemu dochází na okrajích klientského spektra, je jedna věc: Evropa zpřísnila regulaci bank, která znamená vyšší kapitálové požadavky na obchody, a to speciálně u firem s horším ratingem. Poskytnout jim úvěr pak stojí více a více kapitálu. Stojíme před dilematem, jestli úvěr poskytnout a za jakou marži. Protože když do marže promítneme, kolik nás kapitál stojí, mohla by to být marže, kterou klient ekonomicky neunese. Pro malou část klientů se tak jako vedlejší dopad regulatorního zpřísňování projevuje horší dostupnost úvěrů.

Jak vnímáte konkurenci nízkonákladových bank?

Jsme banka zaměřená především na kvalitu služeb, nadstandardní poradenství a dlouhodobý vztah s klientem. To jsou oblasti, které nové lowcostové banky nemohou vzhledem ke svému zaměření zasáhnout. Samozřejmě ale vnímáme, že se trh mění a tlak na cenu zesiluje. Skutečně je patrné, že za poslední dva tři roky se zvýšilo procento klientů, kteří jsou ochotní kvůli malému cenovému rozdílu změnit část svých bankovních služeb. Proto musíme přinášet nové produkty a služby, abychom zvyšovali spokojenost a loajalitu klientů. Čili ano, někteří klienti, kteří plně nevyužijí kvalitu a rozsah našich služeb, od nás k nízkonákladovým bankám odcházejí, ale někteří, rozčarovaní z bezpoplatkových bank, také přicházejí zpátky.

Jak se v oblasti poplatků projevila kampaň za jejich vracení? Banky v ní drtivě vyhrály.

Ne, naopak drtivě prohrály. Někdo vzal na hůl naše klienty. To, že naši klienti podlehli vábení neodpovědných lidí, kteří na kampani Poplatky zpět chtěli vydělat, není naše vítězství. Nicméně ano, soudy daly za pravdu, že poplatky jsou legální.

Šlo mi spíše o to, jaký vliv to může mít na vaši poplatkovou politiku.

Zvýšilo se procento klientů, kteří podlehli siréně a říkají si: tyhle a tyhle bankovní služby by měly být zdarma. Samozřejmě pak některé jiné nejsou zdarma a nakonec klient může ve výsledku zaplatit celkově i více. Ale faktem je, že pro větší než malou část klientů se transakční bankovnictví bez poplatků za vedení účtu stává hygienickým faktorem. Osobně si nemyslím, že je to zcela racionální, ale nemohu s tím nic dělat. Proto i my zvažujeme, že zavedeme některé služby dotované. Bude to za cenu toho, že některé související produkty budou za jiné poplatky.

Jan Němec

Mario Drosc

- Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě a ekonomii a finanční teorii na univerzitě v Cambridgi.
- Do Raiffeisenbank přišel v roce 2006 ze slovenské VÚB, kde zodpovídal za retailové bankovnictví.
- V čele české Raiffeisen-bank vystřídal Lubora Žalmana v lednu 2013.

Část firem vinou nové regulace nedosáhne na bankovní úvěry.

Foto: Lukáš Bíba