MMF by se za špatné předpovědi neměl omlouvat. Podkopává vlastní nezávislost

Mám si před vámi kleknout? zeptala se výkonná ředitelka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová reportéra BBC Andrewa Marra.

Lagardeová se omlouvala za špatnou předpověď nedávné hospodářské výkonnosti Velké Británie ze strany MMF a především za dlouhodobější kritiku fiskálních úsporných opatření prosazovaných vládou premiéra Davida Camerona.

Lagardeová, která nyní britská opatření schvaluje, o nich prohlásila, že vedla ke zvýšení důvěry v britské hospodářské vyhlídky, a tím rozproudila nedávné zotavení.

Omluva Lagardeové byla nevídaná, odvážná a chybná. Jejím vyřčením porušil MMF ekonomický princip, který se těší drtivé akademické podpoře: "dobrá víla" důvěry neexistuje. A úklonou před britským tlakem podkopal fond své jediné skutečné aktivum - vlastní nezávislost.

V minulých letech se MMF vyhnul zodpovědnosti za daleko závažnější chyby v předpovědích, včetně neschopnosti předvídat všechny velké krize poslední generace, od Mexika v letech 1994 až 1995 až po téměř úplný kolaps globální finanční soustavy v roce 2008.

Předpovědi MMF vydané v období šesti až 12 měsíců před danou krizí skutečně naznačovaly, že všechno běží jako obvykle. Někteří lidé tvrdí, že fond radí státům soukromě, poněvadž veřejná varování by vyvolala právě tu krizi, jíž je třeba se vyhnout.

Dlouholetý historik MMF James Boughton však nachází v interních dokumentech jen málo důkazů potvrzujících tento názor - snad s výjimkou Thajska v roce 1997. Odbor vnitřního hodnocení MMF je ve svém posuzování nevšímavosti fondu k americké krizi kolem podřadných hypoték v době, kdy se rýsovala, ještě přímočařeji kritický.

Vzhledem k tomu, že MMF je světem pomazaným strážcem finanční stability, představuje jeho neschopnost varovat a preventivně reagovat mnohem závažnější selhání než jeho postoj k britským úsporným opatřením, poněvadž obrovské náklady tohoto selhání neslo na bedrech mnoho lidí, zejména těch nejzranitelnějších. Za tuto neschopnost se fond nikdy neomluvil, rozhodně ne s takovou zkroušeností, jakou ve svém nedávném prohlášení projevila Lagardeová.

Fond dělá dobře, když se zaobírá vlastními chybami. V projevu v Kuala Lumpuru v září 2003 připustil tehdejší výkonný ředitel MMF Horst Köhler, že dočasné kapitálové kontroly mohou přinést zmírnění dopadů nevyzpytatelného přílivu kapitálu ze zbytku světa.

Podle všeho tím uznal, že se fond mýlil, když na vrcholu asijské krize Malajsii za zavedení těchto kontrol kritizoval. Malajsie jako jedna ze zemí postižených zmíněnou krizí se rozhodla nepožádat fond o pomoc a z krize vyšla přinejmenším stejně dobře jako státy, které pomoc MMF vyhledaly.

Zavedení kapitálových kontrol Malajsií bylo kontroverzním politickým rozhodnutím. A přestože se fond stavěl proti nim, význační ekonomové - mezi nimi i Paul Krugman - jejich využití schvalovali. Köhler v projevu prohlásil, že fond vzal v úvahu důkazy a zohlední je ve svých budoucích radách.

Ze všech států skupiny G7 si od vypuknutí velké recese vedla pouze Itálie hůře než Velká Británie. Britský HDP se teprve nedávno opětovně vyšplhal na úroveň roku 2008, a zaostává dokonce i za Francií.

Je to tím pozoruhodnější, že krize ve Velké Británii byla poměrně mírná. Pád cen nemovitostí byl oproti Irsku a Španělsku slabý, a protože v zemi nenastal stavební boom, nekonal se ani stavební krach.

Britské úřady si sice nevšimly varovných signálů z banky Northern Rock, kterou musela vláda po hromadném výběru vkladů v září 2007 sanovat, avšak poté se britské instituce na rozdíl od svých protějšků v eurozóně s problémovými bankami v ekonomice rychle vypořádaly. Z těchto důvodů mělo v Británii nastat rychlé zotavení; bezdůvodná úsporná opatření Cameronovy vlády je však udusila.

Omluva MMF byla chybou ze dvou důvodů. Dělat dlouhý nos na akademické důkazy se nikdy nevyplácí, avšak pro instituci, která se tak silně spoléhá na důvěryhodnost své technické kompetentnosti a neutrality, je to obzvláště ničivé. Přijme-li fond za své nejapné ekonomické teorie, na jakém základě bude obhajovat své politické rady?

Ashoka Mody
hostující profesor na Fakultě veřejných a mezinárodních záležitostí Woodrowa Wilsona při Princetonské univerzitě

© Project Syndicate 2013
www.project-syndicate.org