Ital, který vymyslel samonosnou karoserii

Lancia znamená italsky oštěp. Létající zbraň udatných středověkých bojovníků by se jistě sama o sobě hodila do názvu turínské automobilky, jež nabízela rychlé a konstrukčně pokrokové vozy, ve skutečnosti však značka připomíná zakladatele Vincenza Lanciu. Tento závodník a průmyslník vymyslel a jako první na světě uvedl na trh vozidla se samonosnou karoserií, čímž radikálně změnil celý automobilový průmysl.

Vincenzo Lancia se narodil v roce 1881 v obci Fobello na severozápadě Itálie. Byl nejmladším potomkem úspěšného podnikatele, rytíře Giuseppa Lancii. Ten nejprve zbohatl jako obchodník s hovězím masem v Argentině a posléze založil v Turíně továrnu na výrobu konzervovaných potravin. Rodina trávila každé léto v pohodlné horské vile ve Fobellu u hranice se Švýcarskem. Zbylé měsíce žila ve svém elegantním domě v Turíně, v té době již bývalém hlavním městě, které ovšem zůstávalo hlavním hospodářským centrem celé země.

Místo na práva šel do dílny

Otec chtěl pro své děti co nejlepší humanitní vzdělání. Bystrý Vincenzo (chlapeckou přezdívkou "Cenzin") se podle jeho představ měl stát právníkem. Jenže hocha bavilo všechno, jen ne učení. Učitelé si ustavičně stěžovali, že je sice chytrý, ale nepozorný a líný. Dvanáctiletého Vincenza tedy otec poslal na střední školu, kde měl získat alespoň diplom účetního.

Studenta však mnohem více než učebnice zaujala činnost bratrů Ceiranových. Ti si na dvoře velkého domu, kde Lanciové žili, zřídili dílnu. Nejprve v ní montovali jízdní kola z dovážených součástek, později zahájili výrobu bicyklů vlastní konstrukce, jimž dali anglicky znějící název Welleyes.

Mladý Vincenzo trávil v dílně veškerý svůj volný čas. Bratři mu záhy dovolili, aby u nich příležitostně pracoval. Výsledkem bylo, že s otcovým požehnáním do jejich podniku nakonec nastoupil. Naoko zastával místo účetního, což mělo otce ukonejšit, většinou však pracoval jako mechanik. To ho nesmírně bavilo, zvláště proto, že dílna se začala věnovat motorům.

Další osud Vincenza Lancii zásadně ovlivnily dvě události. Bohatý otec měl pro svého nejmladšího slabost a v roce 1898 ho poslal k hraběti Carlu Biscarettimu z Riffia, což byl zámožný umělec a jeden z prvních italských vlastníků automobilu. Šlo o vůz značky Benz a mladý host se jej záhy naučil řídit. K druhé události došlo o rok později, kdy firma Ceirano představila vlastní automobil značky Welleyes. Na svou dobu to byl povedený výrobek, ale Giovanni Ceirano záhy zjistil, že malá dílna nezvládne uspokojovat poptávku.

Ve službách Fiatu

V té době v Turíně vznikla kapitálově mnohem silnější Fabbrica Italiana Automobili Torino (Fiat), za kterou stál průmyslník Giovanni Agnelli. Ten se rozhodl, že získá konkurentovy patenty i odborníky. Bratři Ceiranové s nabídkou na převzetí nakonec rádi souhlasili. Jejich původní model se pak prodával pod názvem Fiat 3,5 HP.

Do společnosti Fiat přešel se svými kolegy i Vincenzo Lancia. Ve věku 19 let se stal továrním kontrolorem a hlavním zkušebním jezdcem. Jeho mimořádné řidičské umění vedlo k tomu, že v barvách firmy začal také závodit. Často zajel nejrychlejší kolo a získal mnoho druhých míst. Tomu, aby celkově zvítězil, většinou zabránily nějaké technické potíže. Dospěl proto k názoru, že by mohl vyrábět kvalitnější vozy.

Se společníkem Claudiem Fogolinem, kterého poznal ve Fiatu, založili v roce 1906 vlastní podnik. Na počátku měli oba přátelé poloviční podíl, společnost se však jmenovala jen Lancia, protože toto jméno již bylo mezi fanoušky motorismu pojmem. Původní znak byl dílem hraběte Biscarettiho; šlechtic vytvořil řadu návrhů, z nichž si začínající továrník vybral variantu s vlajkou, vlastním jménem a volantem.

Vincenzo Lancia chtěl vyrábět rychlé, spolehlivé a atraktivní vozy na nejvyšší technické úrovni. Ještě několiklet po založení vlastního podniku přitom zůstával na výplatní listině Fiatu jako spolupracující závodník. Z hlediska největší italské automobilky to byla velkorysost a zároveň ocenění jeho řidičských schopností. Samotný Vincenzo Lancia zase potřeboval každou liru, aby svou továrnu mohl udržet a rozvíjet.

První byla Alfa

Prvním modelem byl automobil Lancia 12 HP, později přejmenovaný na Alfa. Konstruktérův bratr Giovanni, který byl učencem v oboru klasických jazyků, totiž navrhl používat písmena řecké abecedy k označování jednotlivých modelů, přičemž ty nejstarší dostaly název se zpětnou platností. V roce 1909 přišla výkonnější Lancia 15/20 HP, posléze zvaná Beta. Revoluci pak představoval model Theta z roku 1913. Šlo o první evropský sériový automobil vybavený elektrickými světly a elektrickým startérem.

Po první světové válce si Vincenzo Lancia nechal patentovat celokovovou samonosnou karoserii. Tento vynález, který ho napadl při pohledu na loď, jejíž trup tvoří jeden celek, a proto může úspěšně vzdorovat vlnám, patří k přelomovým momentům v dějinách automobilu. Bez něj by například nebylo možné plnit současné bezpečnostní požadavky při nárazu. Do výroby se takový vůz poprvé dostal pod názvem Lancia Lambda v roce 1922. Důležitým inovativním prvkem bylo i uložení spojovacího hřídele mezi motorem a hnanou zadní nápravou do středového tunelu (do té doby býval pod podlahou, což přinášelo komplikace a riziko poškození).

Firma byla také průkopníkem v použití nezávislého zavěšení kol a hydraulických brzd na všech kolech. Díky tuhé celokovové karoserii, tlumičům a moderní konstrukci náprav měly lancie na svou dobu zcela mimořádně dobré jízdní vlastnosti. Podnikatel přitom nehodlal nedalekému Fiatu konkurovat v počtu vyráběných aut. Chtěl však, aby automobily značky Lancia byly na mnohem vyšší technické úrovni.

Lancia byla považována za "inženýrskou" značku. Její vozy měly nápaditý design a motory uložené tak, aby byl maximálně omezen přenos vibrací. Oblíbil si je i Benito Mussolini. Diktátor miloval pompézní události a automobilka mu proto dodala jeden luxusní automobil ve speciální úpravě, aby udělal dojem na Adolfa Hitlera. Firma vyráběla rovněž nákladní auta, autobusy, trolejbusy a armádní vozidla. Nadále se zabývala také motoristickým sportem.

Milovník jídla a opery

Mimořádně pečlivý Vincenzo Lancia kladl na pracovníky vysoké nároky. Osobně dohlížel na celý proces vývoje a výroby, sám důkladně testoval připravovaná auta a přísně vybíral klíčové zaměstnance. Mezi podřízenými měl tedy pověst poněkud upjatého pedanta. V soukromí se ale jevil úplně jinak. Byl žoviálním milovníkem dobrého jídla a vína, dobře se cítil ve společnosti a vášnivě zbožňoval operu, zejména díla Richarda Wagnera. Na vlastní rodinný život mu dlouho nezbýval čas. Oženil se až v roce 1922, přičemž si vzal svoji sekretářku. Měli spolu dvě dcery a jednoho syna.

Záliba v dobrých pokrmech a nápojích, kvůli které si vypěstoval neobyčejně impozantní postavu, se podnikateli stala osudnou. Zemřel v roce 1937, kdy mu bylo pouhých 55 let. První známky srdečních potíží podcenil, dokonce ani nechtěl vzbudit manželku. Když ráno dorazil přivolaný lékař, bylo už pozdě.

Vincenzo Lancia umřel jen několik dnů před spuštěním sériové výroby aerodynamického modelu Lancia Aprilia, jenž bývá považován za jeho vrcholné dílo. Vůz s nezávislým zavěšením všech kol poháněl relativně malý čtyřválec, dosahoval však rychlosti až 130 kilometrů za hodinu. V nabídce zůstal až do roku 1949.

Po nečekané smrti zakladatele se prezidentkou společnosti stala jeho žena. Těsně předtím, než fašistická Itálie vpadla do zad Francii, a tím se zapojila do druhé světové války, stačila firma dokončit vývoj vozu nižší střední třídy Ardea. Pak ale nastalo složité období. Vdova věděla, že podnik potřebuje odborníka na místě výkonného šéfa, za zesnulého Vincenza však bylo těžké najít kvalifikovanou náhradu. Nakonec pověřila operativním řízením Vincenzova bratrance, jenže ten také záhy zemřel.

Osudný pokus o formuli 1

V roce 1947 tedy převzal vedení podniku inženýr Gianni Lancia, syn zakladatele a milovník závodních tratí. Bylo mu pouhých 23 let. Firma v poválečném období nabídla pohledné cestovní automobily Aurelia a Appia. Ty sice byly oproti konkurenčním modelům příliš drahé, nicméně jejich sportovní verze bodovaly v motoristických soutěžích.

Gianni Lancia ovšem toužil i po vavřínech ze závodů formule 1, což se firmě stalo osudným. Vývoj monopostu se neúměrně prodražil a nabral zpoždění. Jedničkou v závodním týmu Lancia byl slavný Alberto Ascari. Ten však svůj automobil při závodu v Monte Carlu utopil v moři a o několik dnů později tragicky zahynul, když si na okruhu v Monze půjčil na zkoušku konkurenční ferrari. Lancia se z formule 1 musela stáhnout. Její vozy však neskončily ve šrotu: přešly i s náhradními díly pod společnost Ferrari, která je zdokonalila. Na jednom z nich pak v roce 1956 získal Juan Manuel Fangio titul mistra světa.

Dobrodružství s monoposty firmu natolik finančně vyčerpalo, že se část rodiny rozhodla prodat akcie podnikateli Carlu Pesentimu, který zbohatl na výrobě cementu. Mezi dědici přitom došlo k ostrým sporům, protože zakladatelovy dcery firmu prodávat nechtěly. Převod byl dokončen v roce 1958. Zhrzený Gianni odjel za oceán a pak mnoho let podnikal v Latinské Americe.

Koncem padesátých a v první polovině šedesátých let však Lancia ještě jednou zažila celkem úspěšné období. Nabídla totiž pohodlné a rychlé vozy, které neměly přímého konkurenta v žádném z fiatů a zároveň se svým charakterem lišily od nabídky podniku Alfa Romeo. Velká Lancia Flaminia přinesla nebývalý luxus (její otevřená verze sloužila desítky let jako přehlídkový vůz italských prezidentů). Revoluční Lancia Flavia z roku 1960 pak představovala první italský sériový cestovní automobil s pohonem předních kol.

Příliš drahá exkluzivita

Rychlý ekonomický rozvoj Itálie vedl k značnému růstu poptávky po autech. Aby firma dokázala na trhu obstát, musela si půjčit peníze a investovat do rozšíření výrobních kapacit. Zároveň však čelila sílícímu konkurenčnímu tlaku. Hlavní problém pro Lancii představoval mamutí Fiat, v té době největší evropská automobilka, jež v Itálii přímo zaměstnávala přes 150 tisíc lidí a snažila se postupně nabídnout vozidla všech kategorií. Na konci 60. let patřilo Fiatu zhruba 60 procent italského trhu s osobními auty a Alfě Romeo téměř 10 procent. Firmy Autobianchi a Innocenti měly po pěti procentech, zatímco na drahé vozy značky Lancia připadala přibližně tři procenta. Ztráty každoročně narůstaly. Dosud značně uzavřený italský trh se navíc začal otevírat zahraniční konkurenci. V této zoufalé situaci neviděla rodina Pesentiů jinou možnost než automobilku za symbolickou částku prodat. Fiat ji oficiálně ovládl na počátku roku 1970. V té době měla Lancia 12 tisíc zaměstnanců.

Poslední modelovou řadou, kterou menší turínská automobilka vyvinula zcela samostatně, byla Lancia 2000 z roku 1971. Naopak prvním autem, na jehož konstrukci se již výrazně podílel Fiat, byl model Beta z roku 1972. Po převzetí skončila výroba užitkových automobilů a autobusů, Lancia se nadále věnovala jen osobním autům.

Původní společnost Lancia zanikla v polovině 80. let. Fiat totiž získal také Alfu Romeo a z obou automobilek vytvořil na čas divizi Alfa-Lancia. Postupně se měnil i charakter vozů Lancia. Na samém počátku byla Lancia značkou inovativní, posléze sportovní, v posledních letech se zaměřila jen na atraktivní vnější kabát při použití techniky převzaté od sesterských značek.

Velkou změnu ve vnímání značky znamenal rovněž její nečekaný průnik do segmentu minivozů. Elegantnější a lépe vybavená městská auta totiž původně v rámci koncernu Fiat nabízela dnes již neexistující společnost Autobianchi. Její poslední model začal Fiat prodávat v zahraničí pod označením Lancia Y10. Na tento vůz navazuje současná Lancia Ypsilon. Ta je velice úspěšná v Itálii a patrně představuje hlavní důvod, proč Lancia dosud žije, byť už jen jako značka koncernu Fiat. Jeho šéf Sergio Marchione na počátku letošního roku naznačil, že Lancia by se mohla záhy stáhnout ze všech trhů s výjimkou Itálie, což by znamenalo začátek definitivního konce. Na druhou stranu se však podobné záměry objevily i v minulosti a nikdy se nenaplnily. Pod označením Lancia se nadále v Evropě prodávají velké modely, jako je Voyager, které mají původ v Italy ovládnutém americkém Chrysleru, a koncern tato auta na starém kontinentu potřebuje.

Petr Korbel

- Společnost Lancia existovala v letech 1906 až 1986.
- Založil ji Vincenzo Lancia a vyráběla automobily v Turíně.
- V roce 1969 došlo k uzavření dohody s Fiatem, který ji převzal.
- V současné době využívá koncern Fiat název Lancia zejména v Itálii.
- Nejúspěšnějším současným modelem je Lancia Ypsilon.
- Za první čtyři měsíce se v Evropě prodalo 26 500 vozů Lancia, což znamená meziroční pokles o 1,8 procenta.

Přelomové vozy značky Lancia

0,6 procenta
Takový je letošní podíl značky na evropském trhu.

Udělám auto pevné jako loď. Vincenzo Lanzia

Vůz Lancia Astura Ministeriale si Benito Mussolini objednal a nechal upravit hlavně proto, aby ohromil diktátora Adolfa Hitlera při jeho návštěvě Itálie.

Foto: Isifa, Lanciapress, Profimedia.cz, archiv