Podnikatel Zbyněk Frolík má pocit, že česká věda potřebuje zreformovat. Je členem vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace, která mimo jiné vymýšlí, jak badatelům rozdělit peníze a její doporučení by měla brát vláda v úvahu při důležitých rozhodnutích.

V radě sedí zástupci Akademie věd, vysokých škol, podniků a politici. I proto se konsenzus občas hledá dost těžko. „Je to podobné jako byste v přírodě nabídla lvům i zebrám, ať se dohodnou, jak mají být spravedlivě nakrmeni. Svých peněz se v zásadě nikdo nevzdá,“ říká Frolík s poukazem na to, že například zástupci vysokých škol mohou stěží prosazovat nápad, který je sice rozumný, ale ubral by peníze univerzitách. Jak by to pak na domácí půdě obhájili? I proto se Zbyněk Frolík rozhodl oslovit s analýzou politiky přímo.

Spojil se s Technologickou agenturou ČR a s podporou Svazu průmyslu a dopravy ČR vytvořili analýzu stavu českého výzkumu. Navrhují, jak neutěšenou situaci v Česku vylepšit. Minulý týden své recepty představili na tripartitě a požádali vládu, speciálně vícepremiéra pro vědu Pavla Bělobrádka, aby se tím zabýval.

Je prý například potřeba zavést speciální půjčky, které donutí podniky k větší spolupráci s vědci. Další recept má „přivést k rozumu“ výzkumníky: Při rozdělování peněz vědeckým institucím se má zohledňovat třeba množství smluvního výzkumu nebo prodané licence.

A proč se česká věda dostala podle Frolíka do obtíží? Vědci se prý často zaklínají svobodou bádání. „Mnohdy chtějí pracovat jen na tématech, která si sami vymyslí. Zároveň požadují, aby dostali peníze a nejlépe na co nejdelší dobu,“ říká podnikatel a upozorňuje, že ve výkazech Českého statistického úřadu najdeme, kolik lidí pracuje ve výzkumu i kolik tam nateklo peněz. Nikdo prý ale nesleduje efektivitu bádání.

Dva parametry pro rozdělování peněz

Proč má daňový poplatník zájem investovat do vědy? „Za prvé chce mít vzdělanější děti, které snáz najdou práci. Lepší vzdělání dostanou na vysokých školách, kde se dělá špičkový výzkum. Za druhé poplatníky zajímá, aby se výsledky výzkumu podařilo zpeněžit prostřednictvím praktických aplikací nebo inovací ve firmách. České podniky potom budou konkurenceschopnější, prodají své výrobky za vyšší ceny, odvedou víc na daních a poskytnou více pracovních míst,“ tvrdí Zbyněk Frolík. A právě tyhle dva parametry bychom podle něj měli při rozdělování peněz na vědu zohledňovat především.

Bourat předsudky a mýty

Rektor brněnské Masarykovy univerzity Mikuláš Bek ovšem vidí přínos výzkumu šířeji. „Díky vědě mohou lidé především porozumět okolnímu světu. Konkurenceschopnost a ekonomický úspěch jsou samozřejmě důležité, ale podstatné pro život je i to, abychom dokázali odhalovat pověry, předsudky, ideologie a mýty, které nám brání v rozumném uspořádání našeho vlastního světa,“ říká.

Úvodní vymezení je úzké i pro Tomáše Opatrného z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. „Věda nebo třeba kultura nás dělají trochu více lidmi. I kdybychom si ke konkurenceschopnosti dopomohli jinak - třeba tím, že budeme umět vyčistit boty turistům lépe než sousedi, přece jen se bude žít lépe v zemi, kde věda a kultura vzkvétají,“ poznamenává Opatrný.

Předseda Akademie věd Jiří Drahoš nepopírá, že by se měl stát více zajímat o praktické uplatnění vědeckých výsledků. „Vztah vědy, vzdělání a nových technologií se stává jedním z hlavních faktorů vyšší konkurenceschopnosti každé společnosti,“ říká Drahoš. A připomíná, že vzdělání neposkytují jen vysoké školy. „V ústavech Akademie věd školíme přes 2000 doktorandů,“ upozorňuje. Ostatně některé ústavy Akademie věd by se měly podle představy Zbyňka Frolíka kvůli úsporám slučovat se fakultami vysokých škol.

Radí podnikatel správně?

Je však otázkou, zda k větší konkurenceschopnosti Česka povedou právě Frolíkovy recepty. Třeba zmíně vylepšování systému rozdělování peněz určených na chod jednotlivých vědeckých institucí přichází trochu pozdě. Dosavadní systém přezdívaný kafemlejnek má být totiž nahrazen zcela novou metodikou.

Pro Českou republiku ji nyní za 40 milionů zpracovává britská společnost Technopolis a výsledky budou k dispozici zhruba za rok. Jde o to, že by kvalitu všech vědeckých institucí, které žádají o peníze, posoudili vždy jednou za pět až osm let oponenti z ciziny. Podle získaného vysvědčení by pak univerzity, Akademie věd a další výzkumné instituce během uvedené doby získávaly peníze na svůj chod. Je otázka, zda se britské nápady nakonec podaří uvést do praxe. Ale vždy je dobré sledovat, kdo určitou věc prosazuje a přemýšlet, co ho k tomu vede.

Související